Článek
StB: Žádný nepřítel? Tak si ho vytvoříme
Někdy se odborná i laická veřejnost nemůže shodnout, zda šlo u některých odsouzených v komunistických procesech o skutečné odbojové aktivity či pouze o běžnou kriminální činnost. Jako třeba v případě bratří Mašínů. A podobně tomu bylo i v procesu s Miroslavem Jurčou. KSČ v tom měla jasno – Jurča byl nepřítel režimu, zrádce lidu a šéf diverzní skupiny. StB, jejímž hlavním cílem bylo odhalování nepřátel komunistického zřízení, totiž obyčejní kriminálníci ani nezajímali. Vedení strany potřebovalo viditelné výsledky v boji proti imperialistickým záškodníkům stejně jako příslušníci StB pro svůj kariérní postup. A tak velmi často přicházela ke slovu pověstná „kreativita“ vyšetřovatelů založená na poznatku, že přiznání k čemukoliv jde vymlátit téměř z každého. Zhruba tak nějak vznikla odbojová skupina Miroslava Jurči, jejíž činnost ukončil politický monstrproces.
Miroslav Jurča se narodil v roce 1926 v Novém Hrozenkově Josefovi a Anně Jurčovým. V roce 1944 se vyučil v textilním oboru (působil jako obchodní příručí u Vladimíra Černockého), a ještě téhož roku byl totálně nasazen ve vsetínské zbrojovce. Z fabriky utekl a skrýval se až do konce války u rodičů. Ještě v roce 1945 vstoupil do KSČ. Našel si místo v textilní továrně v Horním Městě u Rýmařova, kam se jeho rodiče přestěhovali. Pracoval tam jako mistr, což mu vydrželo až do února roku 1948, kdy z fabriky odešel.
Někdy v této době jej chuť pracovat běžným způsobem opustila, a tak se přesunul do Štenberku, kde pracoval načerno v autodílně. Zároveň zjistil, že na černém trhu se dají vydělat bezpracně velice pěkné peníze. Začal kšeftovat s lístky na potraviny a na oděv a vedlo se mu tak dobře, že si dokonce pořídil i několik motorek.
Na vojně Jurču odsoudili za smyšlenou špionáž
Zlom nastal v roce 1949, kdy musel na jaře nastoupit základní vojenskou službu. Zde se ukázalo, že mu vojenský režim vůbec nesedí. Porušoval služební povinnosti a byl častokrát trestán. Na druhou stranu se jednalo o naprosto běžné prohřešky – opilství, opouštění kasáren bez propustky, protirežimní řeči apod. Při jedné z takových černých vycházek ve Kbelích byl 6. února 1950 odchycen a následné vyšetřování odhalilo všechny jeho dosavadní vylomeniny. Byl postaven před vojenský soud, kde mu ke zjištěným hříchům ještě přišili špionáž, což byl vážný trestný čin. Té se měl dopustit tím, že svému bývalému výše zmíněnému zaměstnavateli V. Černockému vykládal o letišti ve Kbelích, což bylo považováno za státní tajemství. A jelikož byl Černocký poté „odhalen“ jako agent americké tajné služby CIC (odsouzen byl v roce 1949), bylo obvinění ze špionáže na světě. Jurča byl odsouzen na šest let a poslán do vojenské věznice Praha-Hradčany (byla využívána také jako vazební věznice pro politické vězně a bývalé piloty RAF). Poté byl přemístěn do vojenské věznice v Opavě v Krnovské ulici.
Útěk z vězení a krátká kariéra psance
Dne 9. června 1951 Jurča z opavské věznice (resp. pracoviště) utekl a jeho „teroristická kariéra“ se rozjela naplno.
Přesunul se na Zlínsko, kde se skrýval u známých. Z těch všech StB zakrátko také udělala teroristy. Obživu si začal zajišťovat vykrádáním místních národních výborů (MNV). 27. července 1951 vykradl např. MNV ve Vítové, kde sebral potravinové lístky, v září 1951 spolu s komplicem Zdeňkem Šuflarským navštívil MNV v Žídkové (ukradeno 400 korun) a rovněž MNV v Lípě (11 tisíc korun). S Šuflarským spolu v září 1951 vypálili chatu Bondík u Želechovic, což už StB posléze kvalifikovala jako protistátní čin, protože objekt patřil funkcionáři KSČ a využíval jej i Československý svaz mládeže. Později obžalovaní před soudem doznávali, že soudruha majitele chtěli zastrašit žhářstvím a výhružnými letáky, v nichž představitelům JZD v Bařinách vyhrožovali jak vypálením družstva, tak i jejich ovčína.
Na podzim 1951 se Jurča přesunul na Krnovsko. Útočiště mu v Krnově poskytli manželé Šírovi (Anežka a František), za což později jako „členové organizované protistátní skupiny“ dostali 19 a 15 let. Právě Anežka měla být ideovým vedoucím celé skupiny. Jurča se v Krnově seznámil i s dalšími osobami, které se navzájem ani téměř neznaly. To však StB stačilo, aby z těchto nesouvisejících věcí vyfantazírovala teroristickou protistátní skupinu, která se kvůli získání zbraní údajně chystala přepadnout stanici SNB v Horním Městě. Dále měla podle StB v plánu uloupit z kamenolomu Kobylí u Krnova výbušniny a s jejich pomocí vyhodit do vzduchu čerpací stanici a sklad benzínu v Opavě-Jěktaři, železniční most mezi Svinovem a Bohumínem, garáže MNV v Krnově atd.
Naproti tomu ale pravdou je, že 13. prosince 1951 přepadl Jurča poštovní úřad v Opavě, kde úředníka obral o pistoli a čtyři tisíce korun. Za několik dní, 19. prosince v noci, zapálil JZD v Krnově na Chařovské ulici a současně i státní statek. Následující den byl Jurča dopaden.
Jelikož Stalin slavil 18. prosince narozeniny (nar. 1878), StB žhářské útoky považovala za politicky motivované.
Ostravská StB celý případ řádně nafoukla a Jurču označila za zakladatele protistátní teroristické organizace.
Proces s teroristickou skupinou Jurča a spol.
Proces s „diverzní skupinou Jurča a spol.“(Jurča + šest dalších osob) probíhal veřejně v kulturním domě v Krnově 23.–25. dubna 1951. Komunistická média včetně regionálního tisku a místního rozhlasu, se postarala o patřičnou atmosféru, kdy dělníci, milicionáři a svazáci sepisovali petice a rezoluce a žádali co nejpřísnější potrestání nepřátel lidu. Hlavní líčení Státního soudu trvalo necelé tři dny. Miroslav Jurča dostal za velezradu, loupež, rozkrádání národního majetku, obecné ohrožení, poškozování cizí věci a maření výkonu úředního rozhodnutí trest smrti. Jeho odvolání Nejvyšší soud 30. května 1952 zamítl. Popraven byl v brněnské věznici 23. srpna 1952.
Ostatní dostali následující tresty: Zdeněk Bartoš – doživotí, Jaroslav Michálka – 25 let, Anežka Šírová – 19 let, František Šír – 15 let, Karel Orság – 17 let, Jaromír Masař – 5 let.
Další soud v souvislosti s kauzou Jurča a spol. se konal na konci června 1952 a tresty se vyslechlo dalších sedm lidí: Bohumil Holuša (12 let), František Daněk (8 let), František Juříček (5 let), Hermína Shánělová (4 roky), František Starý (2,5 let), Ludvík Hora (2 roky) a Jan Tomšů (1 rok).
Protikomunistický odbojář nebo obyčejný zločinec?
Byl tedy Miroslav Jurča protikomunistickým odbojářem nebo jen obyčejným šmelinářem, zlodějem a pyromanem? Záleží, z jakého úhlu se na jeho činy díváme.
Shrňme si jeho kariéru. Miroslav Jurča vstoupil jako mládežník do KSČ, běžná práce ve fabrice mu však příliš nevoněla, a tak začal šmelinařit a pracovat na černo, což ale jsou docela běžné věci a nejedná se o žádné zločiny. Když jej ale na vojně komunisté obvinili ze špionáže a odsoudili na šest let do vězení, musel cítit křivdu a jeho původně pozitivní mínění o politice KSČ se přetavilo v nenávist. Po útěku z vězení si musel loupežemi obstarávat obživu (podobně jako komunističtí partyzáni okrádali ke konci války vesničany), a tak vykrádal městské národní výbory, které pro něj mohly zosobňovat komunistická centra místní správy. Vylupování soukromých objektů (firemní pokladny, zlatnictví nebo obchody s jídlem či cigaretami atd.) se vyhýbal a také majetek občanů nechával na pokoji. Potud by se jeho činnost dala ohodnotit jako pouhé rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, což byl za socialismu rovněž docela běžný zločin.
Zapalování státních JZD a majetku funkcionářů KSČ (+ vyhrožování členům KSČ) už ale spadalo do jiné kategorie. Jurča podpalování majetku KSČ patrně vnímal jako akt msty režimu, zatímco z hlediska komunistů šlo o záškodnictví, takže Jurča pro režim diverzantem určitě byl. Lze tedy vyvodit, že Jurča komunistickému režimu vědomě škodil, což ostatně potvrdila samotná KSČ, když jej nechala popravit.
Jisté také je, že pokud by Jurča narušoval zásobování nacistům podpalováním statků a raboval by německé úřady, by byl komunisty veleben jako velký bojovník s nacismem a hrdinný partyzán. Postavíme-li tedy na stejnou úroveň protinacistický a protikomunistický odboj, je záležitost hned jasnější. Je pak na každém, jak činy Miroslava Jurči posoudí.
StB si teroristickou skupinu vymyslela
StB se chopila příležitosti a v rámci politické sebepropagace a také v zájmu KSČ činy jednotlivce zveličila a domácímu publiku naservírovala, že vlastně zlikvidovala celou nebezpečnou protistátní teroristickou skupinu. Šlo o zinscenovaný politický soudní proces, v němž padl jeden rozsudek smrti a řada vysokých trestů. Je zjevné, že všechny vedlejší tresty ostatních údajných „diverzantů“ byly zcela smyšlené a jediným skutečným prohřeškem všech obviněných bylo poskytování přístřešku hledané osobě a nesouhlas s komunistickým režimem. Také historici se shodují, že Jurča žádnou protistátní skupinu nezaložil. To byla očividně práce StB.
Miroslav Jurča byl v prosinci 1990 rehabilitován Krajským soudem v Ostravě.
Zdroje:
Státní okresní archiv Vsetín
Státní okresní archiv Zlín
Naše pravda, list zlínských komunistů, roč. 1951
Kaplan Karel, Paleček Pavel: Komunistický režim a politické procesy v Československu, Brno, Barrister & Principal, 2001.
Liška Otakar a spol.: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. 2006
Region Krnovské noviny: Zmanipulovaná kauza Jurča a spol., 2012, č. 45
