Článek
Jako vejce vejci
Podobnost obou mužů je až zarážející. Caligula vládl největší vojenské a ekonomické mocnosti své doby, stejně jako Trump. Zatímco římský císař vyprázdnil pokladnu svými rozmařilostmi, Donald na tom usilovně pracuje a má na triku narůstající americký státní dluh, zvyšující se ceny atd. Caligula (i Trump) byl nejvyšším velitelem vojska, ani jeden z nich ale v armádě nesloužil. Oba měli v dětství málo přátel, oba měli několik manželek a oba měli úspěšné a bohaté otce. Spojuje je i záliba ve sportu a budování vlastních sportovních zařízení – u Caliguly to byly závody vozatajů a budování hipodromů, u Trumpa je to golf a výstavba golfových hřišť. Nejvíce ovšem oba jedince propojují povahové vlastnosti, úchylky a duševní poruchy.
Jsem prostě nejlepší, jsem papež, král i Ježíš
Donald Trump se s tím nijak netají. V podstatě říká asi toto: „Jsem nejlepší ze všech a nikdo se mi nevyrovná. Dejte mi všechny ceny, postavte mi sochy, pomníky, oblouky, všude vytesejte mé jméno a všechno pozlaťte. Nechejte vyrazit zlaté mince s mou podobiznou a můj portrét dejte i na bankovky. Pojmenujte po mně všechna moře, země, ostrovy, zkrátka úplně všechno, včetně planet.“
Duševním stavem prezidenta Trumpa, o kterém panovaly pochybnosti už před volbami, se začínají seriózně zabývat už i příznivci z řad dosud věrných republikánů, a dokonce i zfanatizovaní stoupenci sekty MAGA, která má mimochodem i pobočku i v ČR (poznávacím znakem jsou červené kšiltovky). Když se Trump vloni v únoru nechal zobrazit jako král s korunou na hlavě a záhy v květnu po smrti papeže Františka jako papež, mnozí si už ťukali na čelo, zatímco jeho příznivci to brali patrně jako podařený žert. Posléze se navezl do papeže, když prohlásil, že se stal Svatým otcem jen díky němu a že „je slabý ohledně kriminality a hrozný v zahraniční politice“. Tím naštval opravdu hodně věřících, načež to vylepšil tím, že se nechal zobrazit jako samotný Ježíš. Na AI obrázku je Trump zpodobněn jako Ježíš léčící nemocného muže dotykem svých rukou, z nichž vycházejí paprsky světla. Zázraku přihlížejí užaslí Američané a všude okolo jsou americké vlastenecké symboly, jako vlajka a socha Svobody, nad scénou se pak v povětří vznáší orel bělohlavý a bojová stíhačka. Dokonalý svatý obrázek nad postel pravověrného MAG(A)ora.
Trump jako Ježíš léčí nemocného. Kdo tohle považuje za normální u hlavy státu, měl by rovněž navštívit odborníka.
Mimóznímu Trumpovi absolutně nedošlo, že namíchnul 1,4 miliardy křesťanů, což vzápětí potvrdil novým obrázkem, na němž jej u mikrofonu objímá Ježíš. MAG(A)oři svého guru zoufale brání s tím, že prý jde o vtip.
I Gaius Caesar Augustus Germanicus alias Caligula (vládl v letech 37-41 n.l.) se považoval za boha, přesněji řečeno, stylizoval se do vícero bohů a polobohů – převlékal se za Apollóna, Merkura, Bakcha či Herkula. Nechal vztyčit řadu svých soch a u některých už existujících v různých svatyních si to usnadnil – nechal jim odstranit hlavy a nahradil je svými podobiznami. Také některé chrámy (i v Římě) byly zasvěceny Caligulovi.
Oba začínali s velkými očekáváními, pak to šlo z kopce
Caligula se narodil jako syn slavného a lidem nesmírně oblíbeného vojevůdce Germanica. Na začátku své vlády štědře odměnil vojáky i své osobní pretoriánské gardy. Omilostnil lidi obviněné z velezrady, povolal zpět vyhnance, chudým prominul daně a pro lid uspořádal mimořádně nákladné hry s gladiátory a závody vozů. Rozdával tak, že nakonec vyprázdnil státní kasu a v zemi vypukla v roce 39 finanční krize. Pak začal přemýšlet, kde vzít peníze a uvalil daně úplně na všechno, včetně státních úkonů, jako byly např. svatby nebo soudní řízení. V paláci dokonce zřídil nevěstinec, kde zájemcům za tučné obnosy nabízel manželky senátorů.
Také Trump se narodil do bohaté rodiny. Na rozdíl od Caliguly ale úřad nezdědil, ale musel jej vyhrát ve volbách. K tomu mu mj. dopomohly hory slibů, např. že učiní Ameriku tou nejskvělejší zemí na světě, v níž si všichni budou žít jako v ráji. Permanentně také kritizoval svého předchůdce Joea Bidena a sváděl na něj prakticky veškeré neúspěchy USA. Nicholas Kristof z New York Times o Caligulovi už před pár lety v souvislosti s Trumpem napsal: „Zpočátku se Caligula soustředil na odsouzení svého předchůdce a zvrácení všeho, co udělal. Caligula také lidově sliboval daňovou reformu, aby snížil zátěž veřejnosti. Byl plný velkolepých slibů infrastrukturních projektů, například plánu proříznout Korintskou šíji. (…) Ale bohužel, Caligula neměl žádné významné zkušenosti s vládou a ukázal se jako naprosto neschopný skutečně něco uskutečnit. Mezitím jeho osobní rozmařilost ve skutečnosti zvýšila potřebu daňových příjmů.“
Válečníci Caligula a Trump
Caligula se považoval, jak už to u podobných despotů bývá, za velkého válečníka, dobyvatele a imperátora. Oč méně toho naválčil, o to více toho namluvil. Za svůj obrovský dobyvatelský úspěch považoval tažení do Germánie na podzim 39. Podle Suetonia dorazil do dnešního Lyonu (Lugdunum), kde si několik měsíců krátil čas hýřením, hraním hazardních her a popravami Galů. Pak překročil řeku Rýn, ale nesvedl ani jednu bitvu. A tak největším Caligulovým úspěchem byla vojenská výprava do Británie v roce 40, která bohužel skončila už na břehu Lamanšského průlivu. Caligula nařídil vojsku bojové postavení a poté zavelel k nekompromisnímu útoku. Nepřítelem se staly mořské škeble a ulity na pobřeží, které vojáci museli sesbírat jako válečnou kořist. Pak vše označil za veliké a skvělé vítězství a vydal se na triumfální návrat do Říma.
To Trump je jiný kabrňák a Caligula je v tomto směruj proti němu úplný amatér. Donald začal jako mírotvorce a už před volbami sliboval, že žádné války nezačne a válku na Ukrajině ukončí během jednoho dne. Záhy se začal holedbat, že ukončil osm až devět válek a dožadoval se udělení Nobelovy ceny míru. Když ji nakonec nedostal, popadl jej hněv a rozhodl stát se válečníkem a dobyvatelem. Nejprve chtěl dobýt Grónsko, které patří odedávným spojencům USA. Pak se vrhnul na Venezuelu a vzápětí i na Irán. Ačkoliv je konec války v nedohlednu, Trump a spol. už několikrát vyhlásili, navzdory realitě, totální a skvělé vítězství s tím, že Irán je navěky definitivně vyřízen, neboť všechny jeho zbraně jsou již zničeny. To je evidentně čirý blud, jelikož Irán terorizuje raketami všechny své sousedy i nadále. V současnosti už šéf Bílého domu pošilhává po Kubě, o které prohlašuje, že si s ní může dělat co chce.
Caligulu tak s Trumpem spojuje v této souvislosti totální ignorování reality, velkohubost, fantazírování a vychloubačné tlachání.
Záliba v sexu a násilí
Caligula byl bisexuální maniak. Měl za to, že mu všechny ženy patří a bral si je bez ohledu na jejich mínění či postavení. Užíval si a znásilňoval ženy bez ohledu na jejich sociální postavení (včetně svých sester), takže mu nečinilo problém zneužívat i manželky senátorů, kteří s tím nemohli vůbec nic dělat. Mnohdy dokonce tomu museli i přihlížet, když si je na večírcích pořádaných ve svém paláci bral veřejně v přestrojení za boha Jupitera.
Také Trump má za sebou celou řadu sexuálních skandálů. Ze sexuálního napadení jej od 70. let obvinilo 26 žen. I Trump má pocit, že si k ženám může vše beztrestně dovolit a vyjadřuje se o nich jako o méněcenných bytostech, takže je vlastně s podivem, že má i přes to tolik voliček.
Oba egomaniaky pojí mysogynie, která se projevuje nenávistí, pohrdáním, ponižováním, diskriminací či hlubokými předsudky vůči ženám.
Vedle megalomanie mají společnou i marnivost, která se u nich projevuje např. patologickou posedlostí vlasy. Trumpův pečlivě vyfoukaný a naaranžovaný účes (čímž usnadňuje práci karikaturistům) je jedinečný. Také Caligula si úzkostlivě střežil svůj vlasový porost a snažil se řídnoucí vlasy se začínající pleškou (bylo mu cca 26 let) na veřejnosti zakrývat, zpravidla vavřínovým věncem, symbolem slávy a vítězství. Autor literatury faktu Justin Martin píše, že když Caligula někdy viděl muže s hřívou vlasů, nechal ho v záchvatu podráždění násilně ostříhat.
Caligula chtěl svého koně jmenovat konzulem
Trump po nástupu do Bílého domu provedl důkladné čistky a svou administrativu si sestavil z lidí nikoliv kvalifikovaných, zkušených a kompetentních, ale z loajálních a povětšinou zcela nezpůsobilých patolízalů. Také Caligula měl svérázný názor na obsazení nejvyšších funkcí. Podle Suetonia jmenoval šílený Gaius do úřadu konzula (nejvyšší civilní a vojenský úředník, v Římě byli pouze dva) svého oblíbeného koně Incitata. Historici sice dnes tvrdí, že o tom jen uvažoval (nebo vyhrožoval), nicméně o tom vážně přemýšlel. Řada Američanů (a ještě více Evropanů) si dnes ale myslí, že to byl pořád mnohem lepší nápad než jmenovat Pete Hegsetha ministrem obrany, JD Vanceho viceprezidentem, Marca Rubia ministrem zahraničních věcí nebo Steve Witkoffa, jinak prodejce nemovitostí, zmocněncem a prezidentovým vyjednávačem.
U Caliguly přišlo šílenství rychle
U Caliguly se duševní stav zhoršil rychle a náhle, asi půl roku po jeho nástupu na trůn, kdy jej na podzim 37 n.l. postihl zánět mozkových blan (encefalitida). Mnoho badatelů má za to, že tato nemoc poškodila jeho mozek a způsobila trvalé změny v jeho chování. Mluví o manických sklonech, schizofrenii, epilepsii i otravě afrodisiaky. Ve hře jsou i traumata z dětství, které mohly vyvolat duševní zhroucení. Ivan Lesný v knize Zprávy o nemocech mocných píše, že v Caligulově případě šlo nejspíše o strukturální poruchu v čelních lalocích mozku. „Postižení této oblasti vede ke ztrátě zábran, potom k rozpadu společenských návyků, a nakonec k dezintegraci osobnosti a demenci. K této poslední fázi už u Caliguly nemohlo dojít (byl zavražděn, bylo mu 28 let, pozn, autora), ale stačili se v něm ještě probudit všichni dřímající běsové.“
V knize „Caligula: Neuropsychiatrické vysvětlení jeho šílenství“ tři neurovědci uvádějí, že Caligula projevoval neustálé výkyvy nálad, mrzutost nebo nemotivovaný smích, nedostatek sebekontroly, zvrácené chování, hypersexualitu a sadismus. Caligula také trpěl těžkou nespavostí, a navíc zažíval bludy o své velikosti a paranoidní chování. Domnívají se, že trpěl některou z jedenácti poruch, od bipolární poruchy po sociopatii.
Na Trumpovu hroutící se psychiku upozorňovali psychiatři už před volbami
Necelé dva týdny před prezidentskými volbami vyšel v listu The New York Times celostránkový inzerát v podobě otevřeného dopisu podepsaného dvěma stovkami odborníků na duševní zdraví. Vyplývalo z něj, že republikánský kandidát Trump je „je existenční hrozbou pro demokracii“ ve Spojených státech. „I laikovi je zřejmé, že Trump celoživotně vykazuje znaky nedodržování společenských norem a zákonů, opakovaného lhaní, bezohlednosti ohledně bezpečnosti ostatních, podrážděnosti, impulzivity, nezodpovědnosti a nedostatku lítosti,“ píše se v dopise. Odborníci v dopise dále tvrdí, že porucha, kterou u Trumpa pozorují, „jej činí prolhaným, destruktivním, pomýleným a nebezpečným“. Podle nich Trump také vykazuje známky úbytku kognitivních funkcí. „Zhoubní narcisté mají kvůli svému sadismu často radost z toho, že způsobují utrpení druhým… zejména svým domnělým nepřátelům. Například podle svědectví z první ruky sledoval Trump násilí, které rozpoutal 6. ledna, tři hodiny v televizi s radostí a své oblíbené části si pouštěl opakovaně.“
I zde můžeme vidět paralelu s Caligulou. Suetonius napsal, že Caligula nedokázal ovládat svou vrozenou krutost a rád nařizoval a pozoroval mučení a popravy. Prezidentovi spolupracovníci uvádějí, že při několika příležitostech Trump v Bílém domě mluvil o tom, že nechá tohoto či onoho nepřítele „popravit“. Pak přitvrdil a v souvislosti s válkou s Iránem už mluvil rovnou o vyhlazení celé civilizace. A tak rozdíl je pouze v tom, že Caligula nepohodlné lidi fyzicky likvidoval (protože mohl), zatímco Trump je „jen“ odvolává. Kdo ví ale, co by dělal, kdyby měl pravomoci jako římský císař.
Senát? K čemu je dobrý?!
Oba vládci mají tím pádem i podobný přístup k institucím, které vykonávají (resp. by měly) zákonodárnou moc. Caligula senátem opovrhoval a byl pro něj spíše jen nějaká zvyklostní trpěná stafáž. Senátory nejenže absolutně nerespektoval, ale znásilňoval jim ženy, zabavoval majetek, mučil je a popravoval. Jestliže senátoři byli zvyklí vítat císaře objetím a polibkem na tvář, Caligula zavedl ponižující praxi klanění. Senátoři byli nuceni se před ním plazit a líbat mu nohy.
Trump si takový přístup k členům obou komor Kongresu sice dovolit nemůže a není ani v jeho moci je odvolávat. Faktem ovšem zůstává, že Kongres ignoruje (byť jeho republikáni mají převahu) a obchází. Stejně jako Caligula rozhoduje sám, a to často jen na základě svých dojmů, momentálních nálad či vnitřních pocitů (cítím to v kostech apod.). Podobný vztah a „respekt“ má i k justici.
Je až zarážející, jak bezzubý Kongres vlastně je. Trump si hraje se světovou ekonomikou jako kotě s papírovou kuličkou. Cla mění podle toho, jak se vyspí, podle nálady jedná se světovými lídry, rozbourává staré spojenecké vztahy (NATO), zahajuje války, paktuje se s odvěkým nepřítelem (Rusko) atd. Nabízí se otázka - má ještě americký Kongres vůbec nějaké pravomoci nebo se už začíná podobat ruské Dumě? A jestliže ještě má nějaký vliv, není něco špatně?
Ponižování lidi? My si to můžeme dovolit!
Podle Suetonia se Caligula vyžíval v ponižování mocných Římanů, aby je lépe ovládal, a hanil díla velkých učenců. Také Trump si ponižování lidí včetně svých bývalých příznivců užívá. Hanobí své dřívější spojence i umělce světové úrovně jen proto, že mají jiný politický názor než on.
Bandy X. Leeová, soudní psychiatrička a prezidentka Světové koalice pro duševní zdraví mluví v případě Trumpa o narcistické symbióze a sdílené psychóze. Leeová napsala knihu „Profil národa: Trumpova mysl, americká duše“, která je psychologickou analýzou prezidenta na pozadí jeho příznivců a celé země. Spolu se svými kolegy ze Světové koalice pro duševní zdraví také 9. ledna 2021 vydala prohlášení, v němž (během prvního Trumpova úředního období) vyzvala k okamžitému odvolání prezidenta z funkce.
Britský badatel a historik A. T. Sandison, který se zabýval Caligulovým duševním stavem, zaznamenal, že ve třetím roce vlády Caliguly, v roce 40 n. l., zažil Řím vládu teroru, kdy tyran vyžadoval od všech absolutní oddanost, lichocení, podlézání a donášení. Napsal, že Caligulův život byl poznamenán „šílenou sebeoslavou.“ Podobné chování můžeme spatřovat i u Trumpa.
Psychiatři se shodují: Trump je dementní
Autor bestselerů a novinář James Bruno uvádí, že téměř 2 500 licencovaných odborníků přes duševní zdraví v roce 2024 podepsalo petici, která uvádí, že Trump vykazuje jasné známky „demence“. Neuropsychiatr a neurolog Ankur Butala rovněž mluví o dysfunkci čelního laloku (stejně jako u Caliguly) a o frontotemporální a vaskulární (cévní) demenci.
Rovněž lékař a pneumolog Vin Gupta, který působí jako zdravotnický analytik na americkém televizním kanále MS NOW tvrdí, že Trump trpí demencí. Vyjmenoval pět příznaků demence, které u něj vysledoval. „Nevypočitatelnost. Neschopnost dokončit věty. Častá zmatenost. Nelogický sled myšlenek. Problémy s hledáním slov. Vše se vyvíjí a během doby se to postupně zhoršuje. Prezident vykazuje všechny znaky demence,“ napsal lékař.
K podobným závěrům došli již dříve i jiní odborníci. Např. psycholog John Gartner. „To, co vidíme, jsou typické znaky demence,“ uvedl loni s tím, že symptomy lze nejjasněji pozorovat na prezidentově slovním projevu. „Když se podíváte na záznamy z osmdesátých let, mluvil extrémně dobře,“ dodal Gartner.
Vedle řady poruch osobnosti trpí Trump i těžkým narcismem a spasitelským (mesiášským, božským) komplexem, což je jedno z psychotických onemocnění. Osoba takto postižená má za to, že musí všechno a všechny zachránit, neboť to je úkolem spasitele (to by vysvětlovalo i jeho poslední úlety s Ježíšem). V Trumpově případě se k tomu přidružuje ještě i vševědoucnost.
Caligula sklidil, co zasel. Vládl jen čtyři roky a ve svých osmadvaceti letech si vykoledoval smrt z rukou vlastních osobních strážců, pretoriánů, které ponižoval. Celému Římu se náramně ulevilo s výjimkou chudiny, která ho kupodivu měla ráda. Jeho zvrácenosti se totiž týkaly jen bohatých a vlivných.
U Trumpa podobný vývoj očekávat nemůžeme. Pro ty, kteří to se světem myslí dobře, jsou tak jedinou nadějí letošní podzimní midterm elections (doplňovací volby do Kongresu USA). Pokud by převahu v jedné komoře získali demokraté, mohli by alespoň blokovat legislativu současné administrativy a zahájit případná vyšetřování. Jestliže by získali většinu v obou komorách, byl by ve hře i impeachment čili ústavní žaloba na prezidenta a jeho případné odvolání z funkce. Amerika, Evropa, EU, NATO a potažmo i celý svět, všichni by si oddechli. Jen Rusku by se přitížilo.
Zdroje:
CNN Prima NEWS : Trump trpí demencí, tvrdí americký lékař. Popsal pět příznaků, kterých si na prezidentovi všiml.
Lesný Ivan: Zprávy o nemocech mocných. Horizont, 1989
Suetonius Gaius Tranquillus: Životopisy dvanácti císařů. Svoboda 1974
