Vsetínské květnové povstání. Němci vyhlásili, že za každého mrtvého vojáka zastřelí deset civilistů

Vsetín osvobodily československé jednotky

A byly to právě jednotky 1., 3. a 4. brigády 1. československého armádního sboru pod velením generála Karla Klapálka, které se 2. května přiblížily jako první k moravsko-slovenské hranici a okolo 18. hodiny pronikly oddíly 4. brigády od Čertova Papajským sedlem (691 m) na Moravu. Němce útok z této strany zaskočil – očekávali jej podél trati na silně opevněný Lyský průsmyk. Češi postupovali údolím Kýchová a večer dospěli až k železniční stanici v Bařinách (mezi Huslenkami a Halenkovem). Tady se jim podařilo střelbou ve 20.40 hod. zastavit vlak plný nacistů odjíždějících z Velkých Karlovic do Vsetína a zajmout je.

Osvobozování Huslenek se účastnili i místní partyzáni, zvláště pomáhali při bojích o železniční stanici. Také zlikvidovali několik nacistických kulometných hnízd a vojákům prospěla i jejich znalost terénu. Osm českých vojáků při této operaci padlo.

V Horní Lidči občané vydrancovali německou kolonii

Horní Lideč byla osvobozena v dopoledních hodinách 2. května sovětskými a rumunskými vojáky. V obci byla umístěna silná německá posádka včetně finanční stráže. Na okraji vesnice pro ně byla vystavěna kolonie domků. Občané z Horní Lidče, Lačnova, Lidečka i z Francovy Lhoty se odchodu nacistů nemohli dočkat. Sotva opustili objekty v Horní Lidči, vtrhli do kolonie a zcela ji vydrancovali. Krompáči vyvraceli dveře, rozbíjeli okna a na vozech odváželi vše, co se jim hodilo. Zbytek, který zřejmě nešel rychle odmontovat, jako lustry, lampy či vodovodní kohoutky, rozmlátili. „Tak si vylili zlost na Němce, že rozkradli a zničili vše, co mělo býti státním majetkem. Škoda tím způsobená šla do statisíců. Když v poledne tam byli posláni četníci, nespravili nic, ani když vystřelili do vzduchu,“ vzpomíná kronikář z Horní Lidče.

Místní národní výbor šest týdnů vyjednával o navrácení rozkradeného nábytku a ostatního majetku. A skutečně, něco bylo vráceno, ale jak vzpomíná pamětník, opět rozkradeno, nějaké zajištěné věci dal předseda partyzánské odbočky postiženým z Ploštiny a Lačnova. Koncem května se v kolonii začaly usazovat rodiny dosud bydlící v nevyhovujících prostorách. V červenci tam bydlelo již 25 rodin, čímž se po stránce bytové obci ulevilo.

Druhého dne, 3. května, už byly hřebeny nad údolím Kýchová obsazeny českými vojáky, kteří tak střelbou kontrolovali silnici i železnici od Halenkova až po Huslenky vedoucí na Vsetín. Boje trvaly až do večera, kdy byl prostor od okupantů zcela vyčištěn. Části německých sil tak bylo zabráněno v ústupu směr Vsetín, čímž bylo usnadněno jeho osvobození. Hřebene Javorníků dosáhly toho dne i jednotky 1. a 3. brigády, napadly odříznuté Němce a pokračovaly ve směru na Velké Karlovice.

Zajaté esesmany Rusové rovnou stříleli

7. pěší prapor pak pokračoval dál a ve 21 hodin osvobodil Hovězí. V jednu hodinu následujícího dne (4. 5.) pronikl až do Ústí, kde počkal na zbytek praporu. Sovětští vojáci dorazili do Hovězí až 5. května. Podle místního kronikáře s sebou měli tanky, děla, kaťuše, a dokonce i letadlo. Zmiňuje se i o německých zajatcích. Je pravda, že se s nimi většinou moc nemazlili. Esesáky stříleli rovnou, přežili jen někteří příslušníci wehrmachtu. „Přivezli také deset německých zajatců, kteří byli zavedeni nad Bradov na trať Pasičky, tam zastřeleni a pohřbeni,“ zaznamenal kronikář v Hovězí. Podobně dopadli i chycení němečtí jednotlivci v okolí Vsetína. Postupující Ruská vojska je „zajala a odvedla na odlehlé místo zvané Na Kůtě a tam je postřílela“. Jednalo se o 26 mužů.

Vsetínské povstání. Cílem bylo zabránit zničení města

Odbojové skupiny ve Vsetíně dostaly od brigády J. Žižky rozkaz, aby spolu s organizací Za vlast zabránily ustupujícím Němcům ve zničení města, především elektrárny, mostů, zbrojovky, průmyslových závodů a nádraží. To se snadno řekne, ale jak to udělat beze zbraní, navíc ve městě plném vojáků? „V městě byly tři čety Jonášovy (Jonáš, přezdívka Valentina Gáby, pozn. aut.) partyzánské roty asi po 30 mužích z místních občanů a hlavně studentstva, pak skupina četnická a sokolská, k nimž se přidali mnozí dobrovolníci ze všech vrstev občanstva,“ popsal síly povstalců kronikář. Výzbroj byla více než bídná: sedm pušek, několik pistolí a bedna ručních granátů. Slíbené kulomety ze zbrojovky dodány nebyly. Jediné, co mohli odbojáři dělat, bylo sledování pohybu Němců.

V noci ze 3. na pátek 4. května bylo na schůzce rozhodnuto, že následujícího rána se pustí povstalci do otevřeného boje se zbytky německé posádky. Plán zahrnoval vedle odzbrojení německých hlídek zajištění strategických míst a „navázání styků s Rudou armádou a rychlé převedení jejích jednotek krytým terénem přes Bečevnou na pomoc Vsetínu“.

První zabití Němci a ukořistěné zbraně

Okolo čtvrté ráno se od Ústí přiblížil ke Vsetínu oddíl asi 150 německých vojáků a zaujal bojové postavení na okraji Ohrady. V kopcích za Ohradou měli další Němci kulometná hnízda a minomety, jimiž ovládali údolí před Vsetínem. Ulice města byly pusté, jen tu a tam přebíhaly skupinky vojáků různým směrem. Po sedmé hodině se na ulicích začali objevovat civilisté a sledovali přípravy Němců. Někteří opatrně rozdávali letáky. Okolo půl osmé zapráskaly v ulicích první výstřely z pistolí. Jeden voják jedoucí na kole byl zastřelen na Svárově, další dva u barikády před Markovou drogérií. Jejich těla byla hozena do křoví. U sokolovny ve Štěpánské ulici byl zabit další německý ozbrojenec, poddůstojník se raději vzdal. Poté už ozbrojení civilisté vpadli do sokolovny, kde vyzvali německou posádku, aby se vzdala. Uposlechlo osm vojáků, další uprchli k Bečvě. Vzdali se i vojáci v Dolní škole. Němci umístění v budově gymnázia se stáhli k Bečvě a kapitulovat odmítla i skupina U Marečků. Všechny ukořistěné zbraně i se střelivem byly ihned poslány na potřebné úseky. Povstalci kontrolovali palbou oba silniční mosty přes Bečvu a Dolní město se tak téměř celé dostalo do jejich rukou. Gába vyslal dvě spojky k českým jednotkám u Ústí s informacemi o dění ve městě a s žádostí o urychlenou pomoc. V pravý čas, Češi se již chystali pokropit Vsetín dělostřeleckou palbou.

Němci vzali rukojmí a chystali hromadnou popravu

Německé velitelství na Ohradě Pod Pecníkem bylo obklíčeno a volalo o pomoc. Němci nechali rozhlasem vyhlásit, že za každého zabitého vojáka zastřelí deset civilistů, a začali hned brát rukojmí. Z dělostřelecké baterie u Ratiboře začaly na město dopadat granáty. Před polednem přispěchalo nacistům na pomoc od Rokytnice asi 50 vojáků se dvěma děly a zakrátko po nich dorazily posily od Jablůnky. Bylo to asi 40 esesmanů s osmi kulomety. S vyhrnutými rukávy, ověšeni ručními granáty a samopaly vnikali do domů, vyvlékali z nich muže i ženy a hnali je ve skupinách před sebou přes Sychrov Pod Pecník. Zajali asi 150 mužů a žen a polovinu z nich se chystali ihned popravit. Popravčí četa již byla sestavena. Měla to být odveta za povstání, smrt několika německých vojáků a další raněné. Zasáhl ale velitel městské policie poručík Arnošt Bartoš a dokázal popravu odložit, když německému veliteli tvrdil, že nestřílelo vsetínské obyvatelstvo, nýbrž partyzáni z okolních lesů. Exekuce byla posunuta o hodinu, během níž si důstojník chtěl tyto informace ověřit.

Střelba utichla a povstalci se poschovávali nebo byli vytlačeni z města. Většina z nich se uchýlila na kopec Žamboška, který byl předem určen za místo setkání v případě ústupu z města. Skupina z Horního města, v níž byli především četníci, se stáhla na Jabloňovou.

To už ale byly útočné oddíly 4. brigády pod velením plukovníka Mikuláše Markuse u Vsetína. Velitelství německého ústupového oddílu se Pod Pecníkem ocitlo pod palbou a nastal zmatek. Rukojmí, o jejichž osudu se zatím ještě nerozhodlo, se rozprchli a poschovávali. Asi čtyřiceti (podle jiného zdroje šedesáti) lidem se to nepodařilo a byli zadrženi.

Němci vypálili zelené a modré rakety, což bylo znamení ústupu pro všechny rozptýlené skupiny ve Vsetíně i okolí. Raněné naložili na selské vozy, do děl zapřáhli koně a celá německá obrana Ohrady se pod palbou dala na ústup na Sychrov. Jako živý štít si sebou vzali oněch několik desítek rukojmí, které hnali přes Lázky až na Bobrky. Všichni to nakonec přežili, ale vytrpěli si strachu až do příštího rána.

Češi zaútočili z kopců a město obsadili

V 16 hodin nastal útok českých úderných rot 39. střeleckého pluku ze 4. československé brigády na město z okolních kopců. Vojáci sestupovali v rojnicích z Jabloňové, Vršků a Dílů na Horní město a Sychrov a z Bečevné na Rokytnici. O hodinu později byl Vsetín svobodný. Stal se prvním městem na Moravě osvobozeným československými vojsky. Obyvatelstvo bylo pochopitelně nadšeno. Generál Klapálek, který přijel okolo 17. hodiny, po letech vzpomínal: „Skoro bych řekl, že nejokázalejšího přivítání se nám dostalo, nepočítáme-li Prahu, ve Vsetíně. Bylo tak spontánní a srdečné, že jsem měl obavu, jestli nám Němci zatím neutekou. Byl máj, zahrady kvetly, a tak i zaprášení vojáci rozkvetli na čepicích, v knoflíkových dírkách, na kulometech, všude, kde jim smějící se děvčata mohla nastrkat hrsti zeleně.“

V bojích padlo sedm vsetínských občanů a dalších 11 bylo těžce raněno. Na město dopadlo asi 50 dělostřeleckých granátů, ale větší škody nezpůsobily. V poválečných letech se o vsetínském povstání mnoho nemluvilo. Podle všeho bylo dosti chaotické, živelné a nepřipravené. Navíc ohrozilo životy zmíněných minimálně 60 rukojmích. Na druhou stranu zřejmě urychlilo osvobozovací boje, a nakonec vše dobře dopadlo jen díky rychlému postupu českých vojáků. Kdyby se bývali osvobozování zúčastnili i sovětští partyzáni z brigády Jana Žižky, asi by mu ze strany historiků byla věnována větší pozornost.

V bojích o Vsetín padlo 79 německých vojáků a vlasovců, dalších 182 bylo zajato a předáno Rudé armádě, která dorazila na Vsetín později. Zadrženo bylo i několik německých civilistů a zdejších občanů hlásících se k německé národnosti. V několika případech místní nečekali na soudy a vyřizovali si s nimi účty rovnou. O obětech z řad vsetínských občanů Ladislav Baletka píše: „V boji za národní osvobození zahynulo v přímém střetnutí, na popravištích a v koncentračních táborech, či na následky věznění téměř 90 občanů ze Vsetína, Rokytnice a Jasénky, 89 zahynulo v důsledku nesmyslné rasové persekuce. Mezi oběti německé okupace je třeba započíst i ty, jejichž jména se nikdy v důsledku ideologických předsudků dosud nedostala na žádný pomník, i ty, kteří přišli o život kvůli porušení německých zásobovacích předpisů, držení zbraní apod.“

Němci se dali na ústup a čs. jednotky je pronásledovaly

Němci ustoupili k Bobrkám, kde se jich shromáždilo asi na tři stovky. Měli tam i pět děl a chystali se vzdorovat. Češi na ně začali od Lázků střílet z kanónu a místní jim horlivě pomáhali nosit střelivo. Vypálili 22 granátů a způsobili na statku v Bobrkách značnou škodu. Němci se ve zmatku dali na ústup k Semetínu a rukojmí nechali zavřené ve sklepích statku. V Semetínském údolí stačili okolo 17. hodiny esesmani ještě popravit rolníka Julie Plachtoviče ze Lhoteckých pasek. Podezírali ho, že jim přestřihl telefonní linku.

Ustupujícím jednotkám byla v patách 4. čs. brigáda. V Semetíně se 5. května nepřítel o síle 350 mužů několik hodin bránil, ale čs. vojáci jej za použití dvou děl okolo 11. hodiny vytlačili. Asi 80 se jich probilo směrem k Rajnochovicím, zbytek, včetně jed-noho generála, se snažil ukrýt v lese. Tam byli také po částech všichni pochytáni. Němci měli 22 mrtvých a několik ztrát bylo i na české straně. Češi postupovali dál a téhož dne osvobodili také Kateřinice, Ratiboř a Hošťálkovou. V Hošťálkové kladli nacisté silný odpor a do bojů se zde zapojili i samotní hošťálkovští občané. České jednotky záhy vpadly do Jablůnky a Pržna.

Zdroje:

Státní okresní archiv Vsetín

Kronika města Vsetín

Kronika obce Horní Lideč

Kronika obce Hovězí

Baletka Ladislav: Vsetín – město a čas. MVK Vsetín, 2008

Kment Zdeněk: Valašsko v područí hákového kříže. ECHO Books 2017