Článek
Série změn, zevnějšku i hlubokého nitra, se rozeběhla.
Ač dítě chvílemi neví, čí je, formuje si v tomto období své mravní hodnoty (obvyklou revoltou je manifestuje navenek) a buduje životní názor (zpravidla brojí proti dogmatům a nespravedlnostem).
Prochází tedy zásadními proměnami své osobnosti. Málokdy pak bude s takovým odhodláním bránit spravedlnost a morálku.
Vše navíc probíhá poměrně rychle. Dítě hledá samo sebe a prožívá jedno z nejdramatičtějších a současně nejzranitelnějších období svého života.
Hledání a budování vlastní identity
Pokračuje v budování své identity a navzdory svazující materiální závislosti na rodičích i v posilování své potřebné nezávislosti. Dítě v tomto období prochází tzv. pubescencí a - pomalu dospívá.
Své vyhraněné názory přitom emotivně tlumočí nejbližšímu okolí (rodičům, sourozencům, přátelům a známým). Není-li mu dopřáno sluchu nebo jeho názory nejsou druhými dostatečně přijímány, prochází silným napětím, které může přerůstat ve vnitřní konflikt.
Ten pak zklamaného či zneuznaného mladého člověka může svést i na špatnou cestu (např. požívání alkoholu či drog, příslušnost k nevhodným partám, destruktivní činnost).
Toto období začíná tehdy, když dítě zjistí, že rodiče hovoří nesmysly, a končí, když zjistí, že rodiče udělali pokrok.
Překoná-li mladý člověk se zdarem toto první období, ve věku 15 až 20 let jej čeká další „bitevní pole“.
Vývojové období zvané adolescence, jehož hlavním posláním je dosažení identity neboli totožnosti. „Kým vlastně jsem?“ - „Jaký nebo jaká jsem?“ - „Co chci a čím v životě chci být?“ - „Na co mám a co dokážu?“ - „Kam patřím?“ - „Pro koho a co chci žít …?“
Nelehké období pro mladého člověka i jeho rodiče.
Změtí takových obvyklých otázek se mladý člověk v daném období proplétá. Postupným nalézáním odpovědí na ně se pak definitivně loučí s představami a názory dětského věku, které do té doby přirozeně a samozřejmě přebíral od rodičů.
Žije při tom všem ve zmatku a svádí sám se sebou nelehký vnitřní zápas, ve kterém se rozchází s tím, s čím se již dále neztotožňuje, co je podle něj „passé“ nebo co dosud dělal z pouhého stereotypu. Má nutkavou potřebu oprostit se od všeho toho, co jej spojovalo s minulostí.
Souběžně s tím řeší i další citlivá témata. Znatelně slábnoucí vztahy k rodičům na straně jedné a sílící intimní vztahy na straně druhé. A u toho druhého se nevyhne pro něj novému boji. Soupeření s vrstevníky.
Na vlastní nohy
Spolu se silnou emocionalitou musí řešit i racionalitu svého současného a budoucího, v každém případě vlastního života. Vzdělání a pozvolna již i přípravu na budoucí povolání a soběstačnost. Krátce a jasně řečeno - znamená to stavět se na vlastní nohy.
Nalezení vlastní identity přináší ukotvení v sobě samém i ve společnosti.
Slábnoucí vztahy mezi dětmi a jejich rodiči se v tomto citlivém období přitom ještě mohou silně napnout. Mají-li rodiče o svých dětech zkreslené představy nebo jim podsouvají své byť dobře míněné rady, dostávají se s nimi do častého a vyhroceného konfliktu.
Vyústěním toho může být známé „prásknutí dveřmi“ a s ním i rychlý a radikální odchod dětí z rodiny.
Odměna za všechna ta vlekoucí se traumata však bývá pro nadcházející život zásadní. Nalezení vlastní identity přináší mladému člověku tolik potřebné ukotvení v sobě samém i ve společnosti.
A současně uvědomění si své jedinečnosti. Postupně bere věci do svých rukou a přijímá odpovědnost za své vlastní žití.
Zdroj: B. Spock: Vy a Vaše dítě, Z. Mahler: Morální inteligence aneb neztrácejme lidství
