Článek
Nevelké oázy vzácného klidu, romantiky, úžasu a nekonečného poznání. Na každém kroku jsou plné nebývale pestrých, bohatých, avšak zdaleka ne vždy mírových dějin.
Malta
Maltu, plným názvem Maltskou republiku, tvoří jen tři obydlené a tři neobydlené ostrovy. Na mapě šest malých, sotva zřetelných teček na modré ploše Středozemního moře, vyplňuje prázdný prostor mezi Evropou a Afrikou.
Břehy ostrova Gozo na dosah. Poblíž zdejší osady Xaghry měl podle homérské legendy hrdinný Odysseus strávit šest let před návratem na ostrov Ithaka.
Malta se stala nejmenším státem Evropské unie. Přesto je svými třemi obydlenými ostrovy čtvrtou nejhustěji zalidněnou zemí na celém světě.
Strategická ostrovní poloha mezi dvěma kontinenty z ní - chtě nechtě - udělala nejen důležitý přístav a uzel mnoha námořních a obchodních tras, ale i základnu pro klíčové válečné operace. Lodní i letecké. Odedávna.
V průběhu dějin byla Malta postupně ovládána Féničany, Kartáginci, Římany, Byzantskou říší, Francouzi i Spojeným královstvím.
Maltská heraldika a skulptury nad hlavním městem Valletta.
Nezávislost získala až v roce 1964, stále je však členem britského Commonwealthu.
Název Malta
Původ názvu Malta není úplně jasný, je však patrně řeckého původu. A sladkého. Ostrov byl až do roku 870 součástí Byzantské říše, stejně jako Řecko. Byli to právě Řekové, kteří si oblíbili vynikající maltský med od zdejšího jedinečného druhu včel a ostrov pojmenovali po této pochutině - „meli“. V řečtině to znamená „med“ nebo také „sladký jako med“. Ostrov proto dostal jméno Melite.
„Meli“ neboli „sladký jako med“.
Existuje však ještě jeden, starší výklad jména vycházející z fénického slova „maleth“, neboli útočiště.
Dějiny Malty
Původ maltských ostrovů je ohromující. Jsou skromným pozůstatkem rozsáhlé pevniny, která před dávnými věky spojovala Evropu s Afrikou. Ta byla asi před 11 tisíci lety při vzestupu mořské hladiny zaplavena a na odiv po sobě zanechala jen těchto pár roztroušených ostrůvků.
Rozlámané a do moře popadané pobřežní skály Malty.
Dějiny osídlení maltských ostrovů člověkem jsou velmi dávné, nejméně 7 200 let. Z té doby pocházejí okázalé stavby záhadné civilizace, i pro dnešní vědu dosud neznámého původu. Dostala název „megalitická kultura“. Na Maltu se dostala patrně ze sto kilometrů vzdálené Sicílie, žila v silně matriarchálním společenství a zanechala tu po sobě zbytky působivých megalitických chrámů.
Ruce prvních obyvatel tu do jednoduchých staveb nakladly pečlivě opracované, těžké kameny.
Vznik nejstarších chrámů spadá do období kolem roku 4 100 př. n. l. Do dnešních dnů je zmapováno asi 45 takových staveb, pouze pět z nich však je dobře zachovaných: Tarxien, Ħaġar Qim, Mnajdra, Ggantija na ostrově Gozo a unikátní posvátný prostor Hypogeum v podzemí Hal Saflieni.
Jak tato civilizace megalitických stavitelů přišla, tak také odešla - z neznámých důvodů se vytratila, zanikla a předpokládá se, že plných pět set let po ní ostrovy nikdo neobýval.
K novému osídlení dnešní Malty došlo ve 2. tisíciletí př.n.l. Osadníci tu stavěli dolmeny z těžkých kamenných bloků a také tzv. „cart ruts“ neboli „záhadné kolejnice“ - až 70 cm hluboké, paralelně vedle sebe vedoucí rýhy, vysekané do tvrdé vápencové skály. Šlo patrně o zavlažovací či naopak odvodňovací systém. Nejznámější z nich jsou takzvané Clapham Junction neboli „Claphamské křižovatky“ na samotném jihu ostrova.
Obdivuhodná důmyslnost, přesnost a um tehdejších stavitelů.
Tím však skončilo období záhadami obestřené a rouškou neznáma zahalené dávné historie maltských ostrovů.
Kolem roku 1100 př. n. l. Maltu konečně obsadili ve Středomoří značně rozšíření a na tu dobu vyspělí Féničané. Jejich vliv na ostrovy je patrný až do dnešních dnů. O tři sta let později převzala bývalá fénická kolonie Kartágo nad Maltou vládu. Ta se dokonce stala její výspou v boji proti helénistické kolonizaci a starořeckou kulturou tak zůstala nedotčena.
Otisky přítomnosti starých Féničanů.
Pouze však do roku 218 př.n.l. Tehdy podlehla v druhé punské válce, po které ji obsadili Římané a Malta se tak antickému vlivu neubránila.
Při ztroskotání Pavla z Tarsu roku 60 n.l. začalo na ostrov pronikat křesťanství. Jeho skutečně doložený průnik však pochází až z pozdější doby, konkr. 2. století.
Dlouho tu však nevydrželo a dějiny Malty se překotně vyvíjely dále.
V roce 870 ji obsadili Arabové, kteří se postarali o islamizaci obyvatelstva. Malta tehdy sehrála nelichotivou, avšak v té době význačnou roli v obchodu s otroky. Byli to právě Arabové, kteří tehdy vystavěli pověstné a nedobytné hradby Mdiny.
Malta jako po staletí strategicky důležitá základna.
Začátkem 16. století, konkr. v roce 1530, získal ostrov křesťanský vojenský (maltézský) řád Johanitů. Rytíři tu plnili doslova strategické poslání - měli ochránit Evropu před vpádem dobyvačných Osmanů. Za cenu obrovských ztrát se jim po čtyřměsíčním obléhání podařilo odrazit pětinásobnou převahu vojsk sultána Sulejmana I. Hrdinné vítězství maltézských vojáků je dodnes předmětem pýchy a národní hrdosti.
Nástup maltézských rytířů červeného kříže.
Klid a mír však na obzoru stále nebyly. Koncem 18. století nakrátko obsadil Maltu i Napoleon, dlouho ji však neudržel. O pomoc byli požádáni Britové, kteří ji získali v roce 1800 a od toho roku byl ostrov pod jejich nadvládou.
Strategickým vojenským uzlem a důležitou leteckou základnou ve Středozemním moři, zejména pro Brity, se Malta stala v obou světových válkách. V té druhé odtud vzlétali piloti britských R.A.F., aby likvidovali zásobovací konvoje Afrikakorpsu, expedičního sboru Wehrmachtu. Byla tu svedena památná bitva o Maltu s německo-italským letectvem.
Mare Nostrum neboli Středozemní moře lákalo každého, kdo chtěl ovládat spojení mezi východem a západem, severem a jihem.
Rok 1964 Maltě konečně přinesl nezávislost. Po dlouhé a bouřlivé historii plné zvratů, sahající až do starověku. Deset let na to se stala republikou. Nadále však patří mezi členy britského Commonwealthu.
Pamětihodnosti Malty
Malta je přehlídkou skvostné architektury, monumentálních staveb, originálního sochařství a dalšího umění pod širým nebem. A to doslova na každém kroku.
Paláce Malty.
Vděčí za to mnoha národům a kulturám, které se na ní v průběhu věků vystřídaly, a v neposlední řadě rovněž bohatým ložiskům několika druhů propustného vápence, ze kterého se tu od nepaměti stavělo. Snadno, úspěšně a krásně.
Sochařské skvosty kam oko pohlédne.
Dech beroucích památek je tu skutečně velké množství - tři z nich byly dokonce zapsány na listinu Kulturního dědictví organizace UNESCO: samotné hlavní město Valletta, megalitické chrámy na ostrovech Malta a Gozo a takzvané Hypogeum Ħal Saflieni.
Snad nejpočetnější památky tu po sobě zanechali Arabové, Johanité a stavitelé z období vlády Karla Velikého, prvního středověkého římského císaře. Tak vzniklo celé, masivními hradbami obehnané město Mdina, pevnosti a strážní věže ve Vallettě, největší město ostrova Gozo Victoria a mnoho paláců.
Ze Sluncem vyhřátých schodů, dlažby náměstí i stěn paláců spolu s teplem sálá i historie.
Hlavní městem Malty je Valletta, založená v 16. století jako pevnost. Dnes je pozoruhodnou přehlídkou barokních a neoklasicistních paláců i moderních budov. Mezi nejvýznamnější stavby patří Palác Velmistrů a Pevnost sv. Elma, ve které je umístěno válečné muzeum.
Výtvarné umění na Maltě nejvíce ovlivnil italský barokní malíř Michelangelo Merisi přezdívaný Caravaggio, který na ostrově dlouho pobýval. Dva z jeho nejznámějších obrazů, Stětí Jana Křtitele a Svatý Jeroným, jsou ve zdejší katedrále sv. Jana k vidění dodnes.
Katedrála sv. Jana.
Vlny Středozemního moře, které bylo kolébkou civilizací, dál šumí a bez přestání dorážejí na vysoké skalnaté břehy. Malta, místo vzniku, rozmachu i zániku rozmanitých kultur, dál píše své pestré dějiny. Dějiny, které přinesly bohatství, krásu a slávu. A po všech těch epochách očekává, co přinesou desetiletí a staletí další.
Své místo v mytologii a dějinách tohoto světa však už má pevné a jisté.
Zdroj: G. Bruschke & kol.: Cestami snů
