Náš život dvaceti až šedesáti pěti let věku. Co je dobré vědět o jeho etapách

A naslouchat při tom moudrému vnitřnímu hlasu, poddat se přirozenosti, abychom to naše představení dobře odehráli. A měli ze sebe a svého života dobrý pocit.

Dlouhých dvacet až šedesát pět let života

Před mladým člověkem se ve dvaceti letech otevírá život. Leží mu u nohou a je mu plně k dispozici. Je jeho.

Nyní je na něm, jak s ním naloží. Z dětství a dospívání si do něj nese bohatou výbavu, kterou mu za celou dosavadní éru dodali jeho rodiče, blízcí, školy a společnost. Nastává nejdelší životní etapa, dlouhá od 20 do 65 let.

Nastává období dospělosti.

Tato nejdelší, čtyřicet pět let trvající etapa života sestává ze tří dílčích fází.

Dvacet až třicet let věku

Dekáda od dvaceti do třiceti let je první z nich a nazývá se „mladším věkem dospělým“. Je to věk nadějí, ideálů a velkých životních očekávání. Přirozeně.

Mladý člověk si dokončuje vzdělání, po kterém „nastartovává“ pracovní kariéru a současně s ní si buduje svůj vlastní partnerský a později rodinný život. To vše zvládá s příslovečným elánem a pevnou vírou ve vlastní osobnost.

Takto energicky vybaven však nyní stojí tváří v tvář dvěma velkým úkolům.

První se týká uspořádání mezilidských, především partnerských vztahů. Mladý člověk stále ještě dohledává svoji identitu a milostného vztahu zpočátku využívá jako zkusmého testu. Rezonančně mu slouží k tomu, aby dostal poslední odpovědi na otázku kdo vlastně jsem - více než aby objektivně a do detailu poznával svého partnera.

Druhou velkou výzvou je nalezení se v pracovní (a s ní spojené společenské) sféře. Práce se nyní stává jednou z životních dominant. S nalezením se v práci se pomalu uklidňuje a ustaluje i milostný vztah.

U mladých žen tyto duševní identifikační procesy nerozlučně provázejí i biologické přípravy na jejich budoucí poslání matek.

Skutečný věk plodnosti u nich nastupuje již v raném věku kolem dvaceti let. Tehdy jim příroda dává největší naději, že dítě v jejich těle zdárně dokončí svůj vývoj. Růst těla mladé ženy se však komplexně zastaví až o něco později - ve dvaceti pěti letech. Tím je její tělesný vývoj završen.

Věčně živé geny se v té době již neklamně hlásí o slovo a své další uplatnění v nekonečném příběhu bytí. Očekávají, že právě nastupující generace rodičů jim k tomu dá příležitost a ve svých dětech bude dál rozvíjet jejich odkaz.

Nejlepší období pro zrod nového života u mladé ženy již „klepe na dveře“. Je ve věku dvaceti sedmi let. Pravděpodobnost, že novorozenec zdárně přečká porod - i pro něj tak obtížný a kritický proces - je v tomto věku matky totiž největší.

Rodičovství přináší mladým lidem do života zcela nový smysl a rozměr. Založí si svoji domácnost a narozením jejich vlastních potomků se roztáčí celý koloběh nanovo. A naplno.

Po dlouhá léta je nyní, stejně jako před ještě krátkou dobou jejich rodiče, budou provázet tři hlavní aktivity. Rodičovská péče, úsilí o osobní úspěch (ten je dán prací a kariérou, které se jim v tomto věku nabízejí a které potřebují pro zajištění plnohodnotného života) a osobní zájmy (ty vlivem rodinných a pracovních nároků stále více ustupují do pozadí).

Aby to všechno mladí lidé úspěšně zvládli, musí se naučit tyto tři činnosti - podle jejich rychle se měnících priorit - průběžně vybalancovávat. To není jednoduché.

Situace je o to náročnější, že ze všech živočichů na planetě Zemi máme my lidé ten vůbec nejdelší rodičovský úvazek. A tedy se ze všech živočichů musíme svým „mláďatům“ nejdéle věnovat. To si leckdo neuvědomuje. A nejen úvazek, nýbrž také závazek.

Třicet až čtyřicet pět let věku

Život v poměrně náročném období dvaceti až třiceti let je stále ještě užitečnou předehrou a důležitou průpravou na hlavní život. Ten se naplno odehrává mezi třiceti až čtyřiceti pěti lety, tedy ve fázi tzv. „středního věku dospělého“.

Lidé jsou ve třiceti letech po všech stránkách již hotoví - dospělí a zpravidla pevně usazení v osobním i pracovním životě. Oddaně se starají o své nejbližší a dokonce teď ochotně přejímají odpovědnost za jiné lidi (děti, příbuzné, známé, v případě zaměstnavatelů za zaměstnance).

Jejich ochota je podmíněna tendencí druhým dávat, co sami doposud od někoho dostávali. Jsou nyní všímaví, ohleduplní a štědří. To hlavní totiž nyní spatřují mimo sebe a jejich pozoruhodným projevem je tzv. generativita. Tedy snaha dělat něco, co přesahuje jejich vlastní zájmy.

Rodinu teď chápou jako své hájemství a jednu z hlavních životních priorit. Své nejbližší zahrnují láskou a všemožně se pro ně obětují.

Manželskou a rodičovskou stabilitu zajišťují i tím, že ve svých citech k partnerům opačného pohlaví již nezahoří tak snadno, jak tomu bylo dříve.

Generativní projevy však přesto v tomto věku může potlačit nedostatečná ochota pomáhat a přispívat druhým, neboli „rozdávat se“. Dochází k tomu ve stále častějších případech, kdy lidé i po třicátém roku věku nadřazují a stále budují svoji kariéru, snaží se získat vliv a co nejlépe se zabezpečit po materiální stránce.

Snaží se také si ještě užít, dokud to jde nebo o sebe někdy až úsměvně dbají a opečovávají se.

Třicátý rok věku je obdobím plné fyzické i duševní kondice. A mladý člověk toho náležitě využívá. Jeho pracovní výkonnost a společenské uplatnění rychle a strmě stoupá, potřeba seberealizace a sebeuspokojení se plní jako vítězný pohár.

Snad nejtvořivější a nejnápaditější etapa dospělosti však přichází na konci čtvrtého desetiletí života. Člověka v tomto věku již tolik nezatěžují starosti se získáváním zkušeností či budováním kariéry a přitom je stále dost iniciativní a svěží.

Chytrá příroda opět zařídila, že do takového stavu rodiče dozrávají v období, kdy děti nejvíce potřebují jejich pozornost. Životního elánu využijí pětatřicátníci až čtyřicátníci i k tomu, že v této době se nemalá část z nich vepíše do trvalého povědomí společnosti.

Dosaženými úspěchy lemovanou životní cestu však mezi 35. a 45. rokem náhle zkříží pověstná krize středního věku. Jejím ústředním dilematem je, jak po dosažení všech těchto met naložit s druhou polovinou svého života. Před mnoha lidmi totiž najednou „zeje prázdno“.

Pocit prázdnoty a vlastní neužitečnosti provázejí sužující stavy úzkosti. Po tak úspěšném a naplňujícím období patnácti až pětadvaceti let prožívá do kouta zahnaný člověk opět a znovu bolestné hledání vlastní identity a smyslu bytí.

Podobně, jak si to už jednou prožil - v období adolescence mezi 15. až 20. rokem věku. Ke všemu tomu splínu se navíc začínají přidávat občasné zdravotní problémy a obavy z blížícího se stárnutí.

Hledání a znovunalézání vlastní identity během krize středního věku člověk řeší rekapitulací dosavadního života a pečlivou analýzou všech „pro a proti“. Nakonec se rozhodne stejně pokračovat v tom, co již v předchozí etapě započal.

Je však opatrnější a mnohem ohleduplnější - vůči sobě. Více se šetří a dbá o své duševní i tělesné zdraví - zabývá se např. zdravotní osvětou, dodržuje preventivní lékařské prohlídky apod. Tak jak přišla, krize středního věku po pár letech odeznívá.

Manželství, která tuto dramatickou krizi a „zkoušku ohněm“ přečkala, jsou zpravidla ještě zocelenější. Prokázala, že jsou životaschopná a leccos vydrží. Dvojice, které spolu zůstanou po padesátce, tak spolu vydrží zpravidla už napořád.

Čtyřicet pět až šedesát pět let věku

Ve věku čtyřiceti pěti až šedesáti pěti let, tedy v tzv. „starším věku dospělém“, lidé pokračují ve svém pracovním nasazení a využívají bohatě nahromaděných zkušeností. Pomaleji však. Bohaté zásoby jejich energie nezadržitelně slábnou.

Zpomalují se životní pochody, nastupuje stále větší a častější únava, omezují se fyzické možnosti (ruce už tolik neunesou a nohy tak rychle nejdou) i duševní schopnosti (nové vědomosti se špatně vstřebávají a paměť zhoršuje).

Laskavá příroda člověka tiše a zlehka připravuje na období životního klidu a zaslouženého odpočívání. A ten by se jim měl začít oddávat.

Nastupujícím projevům stáří, stejně tak jako přibývajícím zdravotním obtížím, chmurám, depresím a pocitu opuštěnosti, je dobré čelit co nejvhodnější životosprávou, aktivním pohybem, stejně tak jako opomíjenými duševními a motivačními aktivitami. Návratem k zálibám a koníčkům z mládí, udržováním častějších styků s přáteli, co možná optimismem a pozitivním přístupem k životu.

Blíží se totiž další z významných předělů. Odchod do důchodu. Ten dokáže člověka pořádně zaskočit.

Proto je tak důležité se na něj zavčasu připravit a naplánovat si smysluplnou a naplňující činnost, kterou se člověk zabaví a realizuje i po ukončení své pracovní kariéry.

Zdroj: Z. Mahler: Morální inteligence aneb neztrácejme lidství