Článek
Souvisí se slovesem odpovídat a samotný pojem odpovědnost patrně vznikl v politice. Neboli politici měli odpovídat na otázky těch, kteří jim vyjádřili důvěru a dali svůj hlas. To vůbec není málo …
A nejen odpovídat na otázky – měli se jim návazně zodpovídat za důsledky svých činů, pro jejichž vykonání jim voliči svoji důvěru a hlas dali. Neboli zda to či ono pro ně udělali a jak, nebo také neudělali - a po zásluze za to sklízet vavříny nebo také pykat. Také po zásluze.
Tedy - nést odpovědnost.
K té je však potřeba dostatečná sebereflexe, pokora a vlastnictví silného svědomí. U kohokoli, jakéhokoli postavení a jakékoli profese. To bývá problém.
Stejně tak jako zištná touha po vysokém ohodnocení bez odpovídajícího výsledku a ručení za něj či dokonce „imunita“. Jakmile zejména o tu někdo usiluje, lze to považovat za signál, že s ochotou nést odpovědnost něco není v pořádku.
Nést odpovědnost předpokládá dostatečnou sebereflexi, pokoru a svědomí.
Odpovídat za něco a zodpovídat se druhým tedy znamená ručit a nést následky. Za sebe, své konání, činnosti, svěřené věci a často i za druhé.
Ostatní by při tom současně měli vědět, že se na nás mohou spolehnout. To je také nesmírně důležitý projev odpovědnosti.
Je čisté svědomí to jediné, co stejnou cenu má jak život sám.
Odpovědnost by tedy morálně jednající člověk měl přijímat zcela samozřejmě. Jako přirozený nárok na sebe sama. A v rámci ní by měl umět druhým vycházet vstříc.
Odpovědnost jako přirozený nárok
Názor „postarej se každý sám o sebe“ však v lidech převládá. Upřednostňují sebe sama (případně nejbližší rodinné příslušníky) a potlačují v sobě vážnější zájem o kohokoli jiného.
A také odpovědnost za kohokoli jiného.
Pracovat stále intenzivněji = koncentrovat se na sebe samotné.
Okolnosti doby nás nutí pracovat stále intenzivněji, efektivněji, produktivněji, bezchybněji a také rychleji, abychom jakž takž udrželi krok a uhájili naši ekonomickou situaci.
Tím se pozornost koncentruje stále více na nás samotné ("nemohu se vám věnovat, mám co dělat se sebou") a chabé zbytky času a energie si šetříme pro sebe.
Je snadné myslet, nesnadné je jednat. Jednat podle svých představ, to je jedna z nejnesnadnějších věcí na světě.
Za dvě století, po která se odpovědností více zabýváme, se rychle rozvinula v důležitý pojem, a to jak morální, tak etický i právní.
Odpovědnost za život na planetě Zemi.
A není zdaleka jen individuální (např. rodičovská odpovědnost za děti až do dosažení věku jejich dospělosti, hmotná či odpovědnost za svěřené osoby či věci).
V současných společnostech, založených na spolupráci a součinnosti velkého množství lidí, nutně vznikla i odpovědnost kolektivní (např. v oblasti využívání zdrojů, ochrany životního prostředí, obrany lidských práv aj.).
Nedostatek kolektivní odpovědnosti snad nejvíce bolí ve vztahu k dětem.
Dva světy a jedna tvář odpovědnosti
Kontrast dvou světů je o to silnější, že se často týká těch nejmenších. Dětí. Vůči nim bychom měli zaujímat zvlášť silný smysl pro odpovědnost.
Například - každý den našeho 21. století ve 140 zjištěných zemích po celé zeměkouli nuceně pracuje přes 168 miliónů (!) dětí ve věku 5 až 7 let. Polovina z těchto dětí, tedy přibližně 84 miliónů, dokonce vykonává rizikové práce.
Plazí se i ve tmě a prachu důlních šachet, kladívky otloukají dlažební kostky v kamenolomech, po nichž pak chodíme v obdivovaných historických centrech evropských metropolí, v bizarním prostředí zastaralých chemických továren slévají leptavé látky a barviva, které se pak stříkají na luxusní prémiová auta, od tmy do tmy šijí v textilních manufakturách značkové i neznačkové oděvy, které pak v globalizovaném světě koupíme kde si zamaneme, nebo posluhují v domácnostech těch bohatých.
Rok od roku stále více zemí usiluje, aby se dětem dostalo řádné péče, výživy a vzdělání.
Coby spotřebitelé z „vyspělé části světa“ můžeme - ať již vědomě či nevědomě (v každém případě neodpovědně) - běžným denním využíváním „výhodných podmínek“ a nízkých cen profitovat z takového zotročování a zneužívání lidské individuality a důstojnosti. V daném případě navíc z dětské bezbrannosti a zranitelnosti. A na udržování tohoto odsouzeníhodného systému se často nevědomě a nechtěně podílet.
Situace se však rok od roku pomalu zlepšuje - stále více zemí proti dětské práci bojuje a usiluje, aby se dětem dostalo řádné péče, výživy, výchovy a vzdělání (jen Etiopie, která patří k nejchudším zemím na světě, vydává na vzdělání ¼ státního rozpočtu, 80% dětí v ní navštěvuje základní školu).
Přesto … na podvýživu a důsledky extrémní chudoby každý den našeho 21. století stále umírá na 30.000 hladových dětí mladších pěti let. Každý den …
„Blýskání na časy“ máme ve vlastních rukách
Pro šťastný život na zeměkouli a jeho udržení, ve své vlastní zemi, městě, vesnici, ulici, domě, domácnosti či ve vlastním pokoji bychom si tedy jako vzácnost a jedinečnost měli pěstovat svůj smysl pro odpovědnost. Jako pátý charakteristický a velmi cenný projev naší morální inteligence.
Odpovědnost. Nestojí to zase tak moc a přesto je to tak hodně.
Každý u sebe a odpovědně za sebe. Se smyslem pro sebereflexi, pokoru a svědomí. Tam, kde můžeme, a v tom, v čem můžeme.
Nestojí to mnoho, avšak znamená to hodně.
Zdroj:
A. Haas: Morální inteligence
Z. Mahler: Morální inteligence aneb neztrácejme lidství
