Článek
Až do narození dítěte se tomuto období říká prenatální. Ještě v sedmdesátých letech minulého století byly schopnosti dítěte vyvíjejícího se v matčině těle poněkud přehlíženy či podceňovány.
Zázrak života rodu Homo sapiens začíná.
Dítě bylo považováno za slepé, hluché a snad nikoho do té doby nenapadlo, že by mohlo vnímat, pamatovat si nebo se dokonce něco učit. Teprve pozdější výzkumy k velkému překvapení prokázaly, že už v těle matky děti velmi citlivě reagují na život „tam venku“.
Na podmínky, které je na světě po narození čekají, jsou navíc doslova programově chystány. Dospělý jedinec, který se postupně připravuje na samostatnou existenci, je v nich přítomen již v oplozeném vajíčku.
Už v matčině lůně je dítě schopno mnohé vnímat, pamatovat si a určité prvky přicházející z vnějšího světa „za matčinou břišní stěnou“ si vštěpovat.
Tedy na samotném počátku vývoje. Vědci se proto v posledních desetiletích s nadšením pustili do výzkumu a odhalili hotové senzace, které nám byly po celá tisíciletí utajeny.
Například že u zárodku starého pouhé 3 týdny (zárodkem se plod nazývá do dvou měsíců vývoje) a měřícího 2,5 mm už tepe srdce, játra pomalu začínají vylučovat žluč, střeva spouští peristaltické pohyby a mozek se tiše připravuje na svou centrální řídící funkci.
Vyvíjející se dítě přes stěnu břicha své matky nejen citlivě vnímá různé podněty z vnějšího světa (změnu polohy, bolest, zvuky či střídání světla a tmy), avšak dokonce na ně reaguje.
Polohu dítěte v lůně matky přitom vyvažuje rovnovážné centrum - v jeho mozku se vytváří velmi záhy. Smysly dítěte se jeden po druhém vyvíjejí ve stejném pořadí, jako je tomu u všech ostatních savců a dokonce i ptáků.
První se vyvíjí a zapojuje hmat (v období 3 týdnů už byly zjištěny náznaky uchopovacích pohybů), poté čich, chuť (na začátku třetího měsíce se u dítěte dokonce spouští sací reflex) a sluch. Jako poslední se v tmavém prostředí dělohy spouští zrak.
Všech pět pohromadě
Všechny tyto smysly, a to ve vzájemném působení, začínají fungovat už od čtvrtého měsíce vývoje dítěte. Smyslovou komunikaci s matkou přitom ještě doplňují titěrné reakce biochemických procesů. Kopáním a dalšími pohyby dítě reaguje na psychické rozpoložení matky (její úzkost, strach, úlek nebo naopak klid či únavu).
Komunikace začíná …
Podmínky, za kterých se dítě v těle matky vyvíjí, ovlivňují, zda bude v pozdějším životě aktivní nebo spíše zdrženlivé, jak bude zvládat zátěžové situace, napětí či krize. Psychický vývoj dítěte v mateřském těle je tedy již cílenou přípravou na jeho vlastní bytí na tomto světě.
Sluch. Matka ve svém těle zajišťuje po dobu devíti měsíců intimní vývoj dítěte a po narození jeho plný život. Začíná s ním důvěrně komunikovat velmi brzy a její hlas je pro dítě tím nejlibozvučnějším projevem, který k němu zevnitř doléhá. Plynule se k němu nese po matčiných kostech - od harfy hlasivek se spouští po dlouhé struně páteře do mušlovité pánve, kde se jako v chrámové místnosti rozléhá. Tady proniká do vnitřního ucha vděčného posluchače - malého dítěte.
Pánev matky navíc funguje jako zesilovač, její kosti rezonují při frekvenci kolem 2500 Hertzů. Je to přesně ta frekvence ženského hlasu, kterou dítě uslyší, až se narodí. A navíc - když matka mluví, vnímá plod usazený do dna pánve její hlas povrchem celého svého těla jako příjemné vlnění. Jako kdyby se v jejím láskyplném hlase blaženě chovalo. K uším ještě nenarozeného dítěte však z matčina těla proniká i jiná podmanivá zvuková kulisa. Tlukot srdce, které rytmicky a neúnavně pumpuje krev, její svištivé proudění v cévách, šelestění dýchaného vzduchu v plicích nebo kručení žaludku a střev.
Vyvíjejícímu se dítěti dodává tato symfonie tajemných zvuků přicházejících ze tmy matčina lůna pocit klidu a bezpečí. A pokud při tom všem budoucí maminka ještě ráda zpívá, všechny její vnitřní tělesné zvuky (srdce, plic aj.) se v rytmu zpěvu synchronizují a břišní stěna se při tom navíc krásně uvolňuje. Dítě si proto matčin zpěv spojuje s pocity měkkého pohodlí a komfortního prostoru.
Splynutí srdcí
Po porodu se takové miminko nejspíš nechá snáze uklidnit ukolébavkou a i později mu bude maminčin známý zpěv tak milý. Potomek však velmi dobře pozná i opak. To, je-li matka nespokojená či nervózní. Zvuky jejího těla totiž v takových případech harmonické nejsou, břišní stěna se stresově stáhne, ztvrdne a miminko se cítí stísněně. Fyzicky, a tím pádem i psychicky. Společným rytmickým tlukotem dvou „zvonů“ - srdce matky a srdce potomka - v jednom těle sílí jejich fyziologické i psychické souznění. K jeho dokonalosti přispívá i poměr srdečních frekvencí. Je totiž synchronní. Na každé tři tepy srdce matčina připadá pět tepů srdce plodu. Těhotné ženy díky tomu často hovoří o splynutí srdcí se svým dosud nenarozeným dítětem.
Smyslové vnímání dítěte začíná fungovat od čtvrtého měsíce jeho prenatálního vývoje.
Citlivý sluch však ještě před narozením slouží dítěti i pro navazování kontaktu s vnějším světem. Zvukové vlny zvenčí přitom musí přehlušit šelesty matčina těla a navíc překonat břišní stěnu, dělohu a plodovou vodu. Všechny takové zvuky zní tlumeně, jako by z dálky a dítě slyší především jejich hluboké frekvence. Z vnějšího prostředí proto silněji vnímá hlasy mužské nežli ženské.
Dobře při tom vnímá i melodičnost, intonaci a rytmus budoucí mateřské řeči. Již před narozením je tedy schopno se učit a vytvářet si paměť. Na konci těhotenství je sluch plodu tak vyvinutý, že přes stěnu břišní zřetelně vnímá konverzaci dospělých v ucelených rozhovorech. A jakmile se dítě narodí, je díky tomu schopno aktivně reagovat na jemu již známý hlas svých rodičů.
Na život po narození je však potomek v děloze připravován i prostřednictvím dalších smyslů. Pachu a chuti. Vůně a především chuť potravy konzumované matkou přecházejí do plodové vody, a to zejména v poslední fázi těhotenství. Stimulují tak chuťové i čichové buňky dítěte, neboť dítě se v plodové vodě nejen vznáší, ale v této době ji dokonce pravidelně pije. Plynule si při tom zvyká jak na složení matčina jídelníčku v tomto období, tak i na množství jídla, které bude po narození od matky přijímat.
Citlivý čich krátce nato novorozence neomylně dovede k nejdůležitějšímu zdroji potravy v mateřském prsu. Dítě jde v podstatě „rovnou za nosem“. Velmi dobře už totiž ví, jak voní místo, které je příslibem potravy i těsné matčiny blízkosti a měkkého, hřejivého bezpečí.
V průběhu těhotenství není rozhodující ani tak to, co matka dělá, nýbrž jak to dělá - tedy pozitivní duševní rozpoložení, které současně předává miminku.
Zdroj: B. Spock: Vy a vaše dítě, Z. Mahler: Morální inteligence aneb neztrácejme lidství
