Článek
Soos leží v Chebské pánvi, severně od Františkových Lázní, v katastru Nového Drahova a Kateřiny. Název pochází z egerlandského nářečí a jednoduše znamená močál. Označoval původně jen mokřad a přilehlý les, ale postupně se přenesl na celou dnešní lokalitu o rozloze přibližně 220 hektarů. Od roku 1964 je Soos národní přírodní rezervací a patří k nejnavštěvovanějším přírodním místům západních Čech, ročně sem zavítá přes padesát tisíc lidí.
Jezero, křemelina a sedm metrů paměti
Příběh Soosu začíná dávno před příchodem člověka. Oblast leží v tzv. Hájecké pánvi, dílčí části Chebské pánve, kde tektonické poklesy vytvořily prohlubeň. Dno bylo nepropustné, voda se tedy hromadila a s ní i organický materiál. Rašelina a slatina začaly vznikat přibližně před deseti až patnácti tisíci lety.
Jižní část pánve ale skrývá ještě starší vrstvu. Před miliony let tu bylo slané jezero plné mikroskopických organismů. Po odumření klesaly ke dnu a jejich křemičité schránky se hromadily ve vrstvách. Tak vznikla křemelina neboli diatomit, a ta dosahuje v Soosu mocnosti přes šest až sedm metrů. Jde o evropskou raritu, a právě kvůli ní se hovoří o křemelinovém štítu jako o geologické kuriozitě.
Neskutečná mi připadá informace, že jeden centimetr křemelinové vrstvy odpovídá tisícům let sedimentace. Stačí si tedy stoupnout na dřevěný chodník a uvědomit si, že pod nohama leží geologická historie sahající miliony let zpátky.
Mofeta
Mofety, bahenní sopky a syčící krajina
Nejznámější jev Soosu jsou mofety, vývěry oxidu uhličitého unikajícího z hloubek desítek kilometrů po zlomech a puklinách. Jde o přímý projev postvulkanické aktivity v západních Čechách, kde pod povrchem dochází ke chladnutí magmatického tělesa. Plyn stoupá nahoru a na povrchu probublává skrz minerálně nasycenou vodu a jílovité bahno.
Při vyšší hladině spodní vody jsou krátery mofet naplněné bublající vodou. V sušším období syčí plyn skrz vlhké bahno a povrch je popraskaný, posypaný rezavými a bělavými solnými výkvěty. Turisté tu proto Soosu přezdívají české Yellowstone a pohled na bublající krajinu tomu opravdu odpovídá.
Neviditelná past: Plyn vyvěrající z mofet je těžší než vzduch a drží se těsně u země. Pro člověka na chodníku nebezpečný není, ale v samotných kráterech koncentrace plynu okamžitě usmrtí jakýkoliv hmyz, drobné hlodavce nebo ptáky, kteří se k nim přiblíží.
Na naučné stezce, která vede přímo dnem vyschlého jezera dřevěnými chodníčky, jsou tak bublající mofety na dosah ruky.
Sůl a Mattoni
Heinrich Mattoni, podnikatel a zakladatel světoznámé minerálky, provozoval v 19. století v okolí Soosu solivar. Území bylo bohaté na soli, minerální vody i slatinu, a právě těžba sem přiváděla hospodářský zájem po staletí. Pozemky tehdy patřily Karlovým Varům, které místní suroviny vyvážely do celé Evropy. Chebský region to vnímal jako nevýhodnou konkurenci a ve třicátých letech 20. století pozemky odkoupil za 1,7 milionu zlatých. Těžba skončila a území se vydalo jinou cestou.
Slanomilné rostliny a jeřáb popelavý
Soos je také jedním z mála míst ve vnitrozemí Česka, kde roste slanomilná vegetace. Sivěnka přímořská a korálice trojklanná jsou druhy, jež jinak vídáme spíše u moře nebo na velmi specifických slaných stanovištích. Tady je najdete kousek od Františkových Lázní, uprostřed střední Evropy.
Vedle slanomilných druhů se v mozaice slatinné a rašelinné vegetace ukrývají desítky chráněných rostlin. Celé druhové složení má nezaměnitelný charakter a botanikům připadá jako dar.
Z ptáků zde pravidelně hnízdí jeřáb popelavý, jeden z nejvzácnějších ptačích druhů v oblasti. Rezervace funguje také jako tahová zastávka pro mokřadní druhy. Součástí areálu je stanice pro záchranu živočichů, přístupná veřejnosti, kde se propojuje ochrana přírody s ekologickou výchovou.
Vláček, dinosauři a Zdeněk Burian
Areál spravuje Muzeum Františkovy Lázně. Přímá součást návštěvnického zázemí jsou přírodovědné expozice Příroda Chebska a Příroda Soosu a paleontologická expozice Dějiny Země, doplněná velkoplošnými reprodukcemi obrazů Zdeňka Buriana a modely prehistorických živočichů v životní velikosti. Geopark tak vlastně tematicky propojuje geologickou historii se současnou postvulkanickou aktivitou.
Přírodní rezervace Soos
Naučná stezka
Základní naučná stezka měří přibližně 1,2 kilometru a vede po dřevěných chodníčcích přímo přes nejcennější části rezervace. Pro veřejnost je přístupná jen tato část, zbytek území zůstává bez přímého vstupu, aby se nenarušila citlivá rašelinná společenstva.
Přímo na stezce také vyvěrá slavný Císařský pramen a pramen Soos, Voda z Císařského pramene je studená kyselka, kterou můžete i ochutnat.
Soos leží přibližně šest kilometrů severovýchodně od Františkových Lázní. Autem po silnici směrem na Nový Drahov, parkování u areálu. Vstupné a otevírací dobu doporučuji ověřit na webu muzea ve Františkových Lázních, protože se mění podle sezóny. Parkoviště je zdarma.
Procházka nám zabrala asi hodinku naprosto nenáročným terénem po rovině a to jsme dost fotili a kochali se přírodními scenériemi. Ještě doplňuji, že celá trasa je kompletně bezbariérová, Takže je ideální pro kočárky i vozíčkáře.
Nejlepší čas na návštěvu je podle mého právě teď. Mofety jsou v teplých měsících nejaktivnější a vegetace v plném rozkvětu.
Zdroje
Soukromý archiv autora
Soos národní přírodní rezervace – enviweb.cz
Soos– cs.wikipedia.org
Soos, bublající krajina – lideazeme.cz
Soos– muzeumfl.cz
