Článek
Procházím se lesem a kolem mě stojí tiché, nehybné bytosti. Aspoň tak to vypadá. Zatím se ale pod mýma nohama odehrává něco, co by mě ještě před pár lety nenapadlo.
Stromy prý mezi sebou komunikují. A dělají to způsobem, který mění vše, co jsem si o nich kdy myslel.
Pod zemí se toho děje o mnoho víc, než jsme si schopni připustit.
Každý les, kterým procházím, je propojen obrovskou podzemní sítí hub a kořenů. Vědci ji přezdívají Wood Wide Web a funguje jako lesní internet. Jen je mnohem starší než ten náš.
Přes tuto síť si stromy posílají živiny, vodu i varování. Pokud napadne škůdce jeden strom, pošle signál sousedům a ti se začnou bránit dřív, než je nebezpečí zasáhne. Kanadská ekoložka Suzanne Simardová jako první prokázala, že staré, velké stromy, takzvané mateřské, posílají výživu mladým sazenicím, které rostou v jejich stínu a samy by se neuživily. Péče o potomky, solidarita, vzájemná pomoc. Tohle všechno se odehrává tiše, v půdě pode mnou.
Při poškození stromu se spustí elektrické signály podobné těm, které vysílá zvíře při bolesti.
Věda slovo duše samozřejmě nepoužívá. Ale popisuje bytosti, které vnímají, reagují a starají se o své blízké.
Indiáni to věděli dávno před vědci
Přírodní národy žily s touto znalostí po tisíciletí. Pro šamany, Kelty i severoamerické Indiány byl strom živou bytostí s vlastní moudrostí. Dub byl posvátný, bříza léčivá, tis spojoval svět živých se světem mrtvých. Stromy se nekácely bez důvodu a bez poděkování.
Pokud je duše schopnost vnímat svět a reagovat na něj, pak stromy tuto definici také splňují. Rostou, dýchají, reagují na světlo, roční doby i na své sousedy. Byli tu dávno před námi a budou tu i dlouho po nás.
Proč mě to táhne do lesa
Japonci tomu říkají šinrin-joku (lesní koupel). Pomalá procházka mezi stromy, hluboké dýchání, vnímání vůní a zvuků. Výzkumy ukazují, že pobyt v lese snižuje hladinu stresového hormonu v těle, zpomaluje tep a zklidňuje mysl.
Sám to cítím, když se občas zastavím a opřu se zády o starý kmen. Velký, starý strom tu byl přede mnou a bude tu po mně. To samo o sobě uklidňuje.
Superorganismus, nebo duše?
Moderní ekologie přišla s překvapivým závěrem. Les přestal být skupinou stromů a stal se jedním propojeným celkem, který sdílí zdroje a reaguje jako jeden živý systém.
Pokud les funguje jako jeden organismus, má pak tento organismus vědomí? A pokud má vědomí, má i duši?
Na to věda zatím jasnou odpověď nenabídla. Ale tahle otázka rozhodně stojí za to, abych si ji při každé procházce položil sám. A Možná, že už brzy přijde doba, kdy si půjdeme pro radu třeba do Žofínského pralesa v Novohradských horách.
Zdroje
Silvarium.cz: Komunikace jako v Avatarovi — silvarium.cz
100+1 zahraniční zajímavost: Pečlivě skrytá komunikační síť lesa — stoplusjednicka.cz
Epochaplus.cz: Lesní internet — epochaplus.cz
Magazín.cz: Lesní internet — jak stromy komunikují skrze podhoubí — magazin.cz
