Článek
Píše se rok 2026, muži, kteří zasvětili život tvorbě prvního slovanského písma a kultivaci jazyka, se rozhlédnou kolem sebe a zaposlouchají se do hovoru patnáctiletých školáků.
Co by tito géniové raného středověku říkali na to, kam se jejich milovaná slovanská řeč za více než 1100 let posunula? Pravděpodobně by zažili kombinaci lingvistické fascinace a čistého křesťanského zděšení. Abychom pochopili jejich potenciální šok, podívejme se na situaci, kdy by učený Konstantin oslovil teenagera Tobiáše s dotazem na svítící obdélník v jeho ruce.
Setkání na zastávce
Konstantin: (Uctivě se ukloní, v ruce drží husí brko a pergamen) „Pochválen buď Hospodin, mladý muži. Vidím, že hledíš do zářící krabičky a tvé prsty se komitají s rychlostí blesku. Jaké svaté písmo tam s takovou vervou studuješ?“
Tobiáš: (Vytáhne jedno sluchátko z ucha) „Cože? Tvl ty tvoje hadry… hustej cosplay, kámo. Žádný písmo, čumím na TikToku na jednoho týpka, co má brutální rizz. Totální sigma. Právě tam někoho strašně vyflexil.“
Konstantin: (Zmateně listuje v pergamenu) „Cosplay? TikTok? Nerozumím řeči tvého kmene. Pravíš ryzz a vyflexil? Jsou to jména pohanských bůžků, či snad divé zvěře, jež pustoší vaše kraje? A co jest ono „sigma“? Znám pouze řecké písmeno Σ.“
Tobiáš: (Protočí panenky) „Ty seš úplně NPC, tvl. Sigma je prostě drsnej týpek, co nikoho nepotřebuje, chápeš? A rizz znamená, že máš styl a umíš sbalit holky. Ten borec na videu má hroznej flex – jakože ukazuje drahý hadry a flexí, jak je bohatej. Chytáš se, nebo jsi delulu?“
Konstantin: (Zděšeně si křižuje hruď) „Ó Pane, ochraňuj mě před těmito temnými slovy! Pravíš delulu? To zní jako blábolení posedlého horečkou! My s bratrem jsme stvořili hlaholici, abychom do temnoty vnesli světlo rozumu a řádu. Vyvážili jsme každý zvuk, každé písmeno má svůj duchovní význam! A ty zde pliváš zvuky jako potulný šarlatán. Kde je úcta ke slovu?“
Tobiáš: „Hele, no cap, ty tvoje retro řeči nikoho nezajímaj. Dneska musíš bejt fast. Kdo píše dlouhý slova, je prostě boomer. Já kámošovi napíšu LOL, WTF nebo pošlu emoji lebky a on hned ví, že se tlemím. Žádný složitý spisovný kecy.“
Konstantin: (Chytá se za hlavu) „Vy jste se vrátili k obrázkům! K malbám v jeskyních! Tisíc let vývoje lidstva, a vy namísto písma posíláte šklebící hlavy! A co je to za zkracování? W-T-F? Cožpak vaše mysl neudrží celou větu? To je lenost ducha, ne rychlost!“
Tobiáš: (Podívá se na mobil) „No nic, už mi to jede. Musím goatnout. Měj se, jdu dát cookovat oběd, jsem docela starving. Čau!“ (Nastoupí)
Konstantin: (Volá za ním) „Mladíku! Vrať se, naučím tě gramatiku! (Vzdychne a píše brkem na pergamen) „A země tato jest sice křesťanská, leč mluva její propadla do čistého šílenství a chaosu. Bůh buď milostiv jejich mateřštině…“
Bojovníci proti cizí nadvládě.
Největší ironií osudu je, že Cyril a Metoděj na Velkou Moravu přišli mimo jiné proto, aby bojovali proti takzvaným „trojjazyčníkům“. To byli západní kněží, kteří tvrdili, že bohoslužby se smí vést pouze ve třech tehdy uznávaných jazycích: latině, řečtině a hebrejštině. Soluňští bratři prosadili myšlenku, že každý národ má právo oslavovat Boha a psát ve svém vlastním, mateřském jazyce. O 1100 let později by však viděli, že česká mládež dobrovolně a masivně podléhá nové „globální latině“ – angličtině. Internetový a herní slang teenagery formuje natolik, že klasická česká slova nahrazují anglickými hybridy. Slova jako cookovat, starving nebo gatekeepovat by bratři vnímali jako kapitulaci národní identity a dobrovolný návrat pod vliv cizí nadvlády, proti které oni sami tak tvrdě bojovali.
Od hlaholice k emotikonám: Úpadek, nebo evoluce?
Když Konstantin vymýšlel hlaholici, každé písmeno mělo hluboký filozofický význam. První písmena abecedy tvořila poselství: Az, Buky, Vedi, Glagoli… v překladu: „Já, písmena znající, pravím: Dobré jest žít na zemi.“
Jazyk měl člověka kultivovat a přibližovat k vyššímu poznání. Dnešní komunikace mladých směřuje k přesnému opakování historie, ale pozpátku. Rychlost sociálních sítí vyžaduje zkratky. Text se smrskává na akronymy (POV, IDK, BTW) a emoce se vyjadřují grafickými symboly. Pro Konstantina, který vytvořil geniální a složitý fonetický systém, by posílání emoji namísto vyjádření smíchu či úžasu znamenalo jediné: lidstvo zapomnělo psát a vrátilo se do éry primitivních jeskynních piktogramů. Zároveň by jim chyběla gramatická košatost. Staroslověnština disponovala neuvěřitelnou hloubkou – rozlišovala jednotné číslo, množné číslo a duál (dvojné číslo pro párové věci jako oči nebo ruce). Měla bohatý systém minulých časů (aorist, imperfektum). Současná teenage čeština, osekaná na nejnutnější minimum, by jim zněla plochá a chudá.
Proč by ale nakonec neplkali?
Přes všechen ten šok by však oba věrozvěsti, jakožto prvotřídní lingvisté, nakonec museli uznat jednu zásadní věc: čeština žije. Jazyk totiž není muzejní exponát, který má zůstat neměnný v prosklené vitríně. Jazyk je živý organismus. Pokud se nevyvíjí, nepřijímá nové vlivy a nereaguje na změny světa, umírá. Skutečnost, že si dnešní teenageři češtinu tak divoce ohýbají, přetvářejí a roubují na ni anglické výrazy, je paradoxně důkazem její extrémní životaschopnosti. Navíc by bratři ze Soluně byli nadšeni stoprocentní gramotností. Ve 21. století umí číst a psát úplně každý, což byl přesně ten cíl, kvůli kterému tehdy na Velkou Moravu s hlaholicí v ruksaku putovali. I když se dnes místo svatých písem na pergamenu píšou textovky na displeji, základní poslání bylo splněno. Můžeme si tedy být jistí, že po prvotním šoku by Konstantin schoval husí brko, Metoděj by odložil biskupskou berli, oba by si založili účet na TikToku a začali by hlaholicí přepisovat ty nejlepší hlášky, aby šířili moudrost tam, kde je to zrovna nejvíc potřeba. No cap.
Zdroje a inspirace
Soukromý archiv autora
Staroslověnské reálie: Ze školních učebnic dějepisu a ze starých pergamenů, které na Velké Moravě naštěstí nikdo neproscrolloval.
Moderní slang: Odposloucháno z hovorů na tramvajových zastávkách a z hlubin TikToku.
