Článek
Čekám. Od rána. Na zprávy ČT24. Co ve světě a jak doma: i jinde, než na tribuně s bafuňáři odborů bok po boku Rajchlova aktivisty „Vidláka“ a v davu trubek a píšťalek, co řičí na ploše ne větší než 200 × 200 metrů. Na zprávy odjinud, nejen z Malostranského náměstí a z Mladé Boleslavi, kde proti české vládě stávkují (sic!) zaměstnanci německé automobilky.
Čekám marně. Ač jsem viděl pár kuchařek ze školní jídelny, školníka a paní na úklid, o které mělo jít ve stávce právem a především, zírám na klaku rudých šál salónních bossů odborů a Josefa Středulu, co vstává z mrtvých po zádech potřebných.
Rozumím úsilí ČT24 pokrýt děj, jenž se měl bytostně dotýkat profesí ve školách, kde za „pár švestek“ padají na ústa. Že jejich hlas zaniká v mumraji kariér těch, kteří se nestydí jindy stát vedle oligarchy Babiše a rudé Konečné, je nasnadě. Proti zneužití škol pro zviditelnění Středuly a přítomných tváří dezinfoscény se přitom veřejně ohrazuje Učitelská platforma: „Ostře se vymezujeme proti akci odborů, která původní záměr učitelské stávky zneužívá a spojuje s lidmi, kteří jsou pro demokracii ohrožením a nikdy na demonstraci neměli vystoupit! O programu odborářských protestů jsme nebyli předem informováni nijak jsme se na něm ani nepodíleli,“ píší učitelé na síti X. V ČT24 ale ticho po pěšině.
Chápu potíže životů, které zasáhne úsporný vládní balíček po mizerném vládnutí ANO. A smířím se s nutností ukázat na obrazovce to hlavní o stávce: od veřejnoprávního média se to očekává. Spolu s miliony dalších občanů ale nejsem odborář. Jsme koncesionáři České televize, kteří očekávají informaci, ne celodenní propagaci zájmové akce pouhé části společnosti. Nic jiného nám totiž ČT24 od rána „nehraje“. A leckde při tom vaří z vody. Kde nic není, ani smrt nebere: kde se stávkuje doma, nahánějí zoufalí reportéři aspoň Středulovy funkcionáře před branami… privátních firem. Servilita tu nebere konce a do večera si prý ještě užijeme: budou analýzy, statistiky a sáhodlouhé mudrování politologů.
Dnes se zpráv ze světa, kde to vře a nás se to dotýká anebo jiných podstatných z domova, nejspíš nedočkáme. Ředitel České televize Jan Souček, jenž tak rád mluví do práce profíkům, zjevně umí číst volební průzkumy a dělá si ostruhy u příštích vladařů. ANO je dnes totiž s odbory jedna ruka a podlézání nejvlivnějšího média v zemi se setsakra počítá. „Jsem mužem kompromisu,“ vzkázal nedávno Souček Andreji Babišovi. Vidíme. A nezapomínáme.
