Chtěl přistát na Everestu, zabavili mu letadlo. Wilsonova mise se stala legendou

Maurice Wilson se narodil v roce 1898. Dle předpokladů se měl zapojit do rodinného podniku - otec byl mlynář - jenže vypuknutí světové války změnilo jeho plány. Vstoupil do britské armády, ale slibně se rozvíjející kariéru mu přerušilo vážné zranění, které utrpěl v bitvě u Ypres. Kvůli tomu šestkrát žádal o armádní důchod, který mu byl vždy zamítnut.

Šrámy na těle i duši se pokoušel vyléčit putováním po Spojených státech a Novém Zélandu, kde střídal různá zaměstnání. Dosáhl určitého finančního úspěchu, stihl se dvakrát oženit i rozvést, ale nedokázal najít klid ani štěstí. Fyzicky i psychicky strádal, až nakonec našel útěchu v intenzivní modlitbě a půstu, který dodržoval celých 35 dní.

Wilson byl přesvědčen, že se díky víře a asketickému životnímu stylu uzdravil. Když narazil na novinový článek o britské expedici na Everest z roku 1924, přivedl ho na odvážný plán. Rozhodl se, že sám zdolá nejvyšší horu světa. Jeho představa byla jednoduchá: poletí malým letadlem do Tibetu, přistane na svahu Everestu a už „jen“ vystoupá na vrchol. Co na tom, že neuměl létat a ani neměl zkušenosti s horolezectvím.

Wilson zahájil své dobrodružství nákupem dvoumístného cestovního letounu, který pojmenoval Ever Wrest (v překladu "Věčný zápas") a získáním pilotní licence. Čím více ho okolí od jeho nápadu odrazovalo, tím silnější bylo jeho odhodlání uspět.

Příprava na zdolání vrcholu byla také úsměvná. Wilson věnoval pouhých pět týdnů procházkám po kopcích v Anglii a Walesu, přičemž nejvyšší z nich dosahoval necelých 1 100 metrů. Skutečnost, že Everest je téměř o 7 700 metrů vyšší, ho nijak netrápila. Neřešil ani přípravu na sněhu a potřebné vybavení. Možná za to mohla i tehdejší omezená informovanost tisku – podmínky panující na Everestu totiž nebyly v té době plně prozkoumány.

V dubnu 1933 byl Wilson připraven k letu do Tibetu a k dobytí nejvyšší hory světa. Naneštěstí ale s letadlem havaroval. Vyvázl sice bez zranění, ale oprava stroje ho stála tři týdny zdržení. Získal však něco, o co velmi stál – pozornost tisku. Bohužel přitáhl i zájem britského ministerstva letectví, které mu následně zakázalo odlet.

Wilson si ale se zákazem hlavu nelámal a 21. května tajně vzlétl a zamířil na východ. Cestou absolvoval mezipřistání v Egyptě a Bahrajnu, kde mu odmítli povolit tankování paliva pro další cestu do Indie. V obou případech si poradil velmi lišácky – přesvědčil úřady, že se vrátí do Británie, pokud mu dovolí natankovat. Jakmile ale vzlétl, otočil letadlo směrem k Indii.

Po devíti hodinách letu a s minimem paliva se štěstím dosedl v Gwadaru (dnešní Pákistán). Jeho cesta přes Indii nakonec skončila v Lalbalu, kde mu britské úřady letadlo definitivně zabavily. Bylo jasné, že jinak by ho v jeho šíleném plánu nikdo nezastavil. Kromě ztráty letadla mu byl zároveň zakázán vstup do Tibetu.

Wilson se ale nevzdával a strávil zimu v indickém Darjeelingu, kde plánoval, jak svůj sen přece jen uskutečnit. Nakonec našel spojence – tři šerpy, kteří se k němu přidali. V přestrojení za buddhistické mnichy se jim podařilo uniknout z města a dorazili k vysoko položenému klášteru – Rongbuk (5 009 m). Wilsona zde vřele přivítali, mohl si vzít horolezecké vybavení, které tu zanechala předchozí expedice, ale zdržel se pouhé dva dny, než se vydal k Everestu.

Co se dělo dál, je známo z Wilsonova deníku, který odhaluje krutou realitu jeho výstupu. Terén byl extrémně náročný, ztrácel orientaci, bloudil a nakonec se po pěti dnech rozhodl vydat dolů. Sestup do kláštera mu trval další čtyři dny. Dorazil vyčerpaný, se zvrtnutým kotníkem a trpěl sněžnou slepotou – z ostrého oslnění sněhem.

Navzdory neúspěchu se Wilson nevzdal a po osmnácti dnech zotavování se znovu vydal na cestu - oděn do nápadného obleku z brokátově modrého pláště se zlatými knoflíky a dvanáctimetrovým červeným hedvábným šátkem. Tentokrát ho doprovázeli dva šerpové a výstup probíhal rychleji než při jeho prvním pokusu. Předpokládá se, že společně dosáhli nadmořské výšky 6 500–6 600 metrů.

Pak ale narazili na strmou ledovou stěnu, která se zdála být nepřekonatelná. I přes naléhání šerpů, aby se vrátili, byl Wilson neoblomný a 29. května se rozhodl pokračovat sám. Byl ale příliš vyčerpaný na další postup a nakonec se utábořil jen několik set metrů nad táborem šerpů.

Jeho poslední zápis v deníku je datován 31. května 1934. Co se dělo poté, zůstává nejasné.

Když se Wilson nevrátil, šerpové čekali několik dní, ale nakonec se rozhodli vrátit do civilizace. V červenci tak světem obletěla zpráva o Wilsonově smrti.

O rok později, v roce 1935, vedl Eric Shipton průzkumnou expedici na severní straně Everestu. Během výstupu jeho tým objevil Wilsonovo tělo na úpatí Severního sedla. Leželo na boku ve sněhu, s koleny přitaženými k hrudi, obklopené zbytky stanu. Plášť a šála byly pryč, zůstal jen fialový svetr, lehké flanelové kalhoty a tenké ponožky. Nedaleko našli také batoh s jeho deníkem.

Expedice pohřbila jeho tělo do blízké ledovcové trhliny.

Z deníku nebylo možné přesně určit, kdy zemřel, ale vzhledem k jeho osamocené poloze a vyčerpání se předpokládá, že zemřel hlady nebo vyčerpánímve svém stanu.

I když se obecně předpokládá, že Wilson nikdy nedosáhl vrcholu Everestu, v roce 2003 se objevila překvapivá teorie. Podle ní se Wilsonovi podařilo vystoupat až na vrchol, ale při sestupu zahynul. Tato hypotéza ale zůstává bez důkazů a většina odborníků ji považuje za nepravděpodobnou.

- - -

Zdroj:

Wikipedia.org, Dailymail.co.uk