Článek
Úterý 13. července 1978 (3. června 1978 dle Juliánského kalendáře) bylo pro ruského vědce a inženýra Anatolije Bugorského běžným pracovním dnem v Institutu pro fyziku vysokých energií v Protvinu. Šestatřicetiletý muž pracoval na výzkumu s využitím domácího urychlovače částic, Synchrotronu U-70. Tento stroj urychloval protony v prstencové vakuové trubici o délce jeden a půl kilometru na ohromující energii 70 miliard elektronvoltů. Během provozu se však vyskytla porucha v detektorovém systému, který byl umístěn přímo na dráze paprsku.
Ilustrační foto: Urychlovač částic s obvodem 3,3 km ve Fermilab poblíž Chicaga
Poruchy se vyskytovaly několikrát do měsíce a jejich řešení se pro pracovníky stalo rutinou. Obsluha urychlovače byla upozorněna, aby dočasně „odstavila“ paprsek, a pracovník se vydal chodbami ke dveřím vedoucím k urychlovači. Přístup k němu byla dvojitě zajištěn - bezpečnostními dveřmi, které byly automaticky uzamčeny a zablokovány proti otevření a výstražným světlem signalizujícím provoz urychlovače.
Toho úterního dne bylo ale všechno špatně. Během předchozího experimentu nebyla použita vysoká intenzita paprsku, proto byl zámek na dveřích vypnut. Tragédii nezabránila ani světelná tabule, neboť v ní praskla žárovka. Proto když Bugorski přišel ke dveřím, vše nasvědčovalo tomu, že je urychlovač vypnutý. Vstoupil dovnitř, sehnul se k přístroji, a v ten okamžik spatřil „záblesk světla jasnější než tisíc sluncí.“
Bugorski necítil žádnou bolest, ale okamžitě si uvědomil, že se stalo něco vážného a že následky se brzy projeví. Přesto automaticky dokončil svou práci, sepsal zprávu do deníku a rozhodl se incident nikomu nehlásit. Noc strávil bděním v úzkosti, když mu začala otékat levá strana hlavy. Teprve poté vyhledal odbornou pomoc lékařů. Ti mu nejprve nechtěli uvěřit, ale nakonec byl převezen na jednotku intenzivní péče do specializované nemocnice v Moskvě, kde se o něj postarali nejlepší radiologové v zemi. Jen málokdo z nich věřil, že by mohl tak silný zásah přežít.
Po provedení řady vyšetření lékaři zjistili, že hlavou vědce prošel intenzivní paprsek protonů, který vstoupil zadní částí lebky a vystoupil blízko nosní dírky. Naštěstí paprsek prošel hlavou v jedné linii, která minula životně důležitá mozková centra a cévy. Bugorski nejenže přežil, ale také se postupně zotavil. Nebyl však ušetřen trvalých následků. Levá strana jeho obličeje zůstala ochrnutá, ztratil sluch na levé ucho a občas trpí menšími či většími epileptickými záchvaty. Jeho mentální schopnosti zůstaly nedotčeny, a tak se po roce a půl mohl vrátit zpět do práce.
Případ Anatolije Bugorského je často porovnávám s oběťmi výbuchu Černobylské jaderné elektrárny. Ti byli ale na rozdíl od něj vystaveni radiačním paprskům delší dobu a celým tělem.
I dnes, více než 40 let po události, je Bugorski často zmiňován v lékařských učebnicích a na vědeckých konferencích jako extrémní příklad účinků záření na lidský organismus. Není mnoho lidí, kteří by přežili vystavení dávce radiace o síle 300 000 rentgenů.
- - -
Zdroje:
https://web.archive.org/web/20120425115650/http://www.eco-pravda.ru/page.php?al=bugorsky_casus
https://www.amusingplanet.com/2020/02/anatoli-bugorski-man-who-stuck-his-head.html
