Článek
Neviditelný nepřítel
Jedním z největších rizik pro horníky je plyn metan, který vzniká současně s uhlím při tzv. prouhelňování. Protože je metan lehčí než vzduch, prostupuje vzhůru, aby se následně rozptýlil v atmosféře. Pokud ale narazí na neprostupné tvrdé jílovité podloží, zůstává uložen v hornině a při dobývání uhlí může dojít k jeho náhlému uvolnění. K detekci jeho přítomnosti jsou používány speciální měřicí přístroje, neboť plyn je bez barvy a bez zápachu. Když se metan smíchá se vzduchem v určitých koncentracích, stává se extrémně výbušným. Proto je důležitá ventilace, protože v případě úniku může byť jen malá jiskra způsobit masivní výbuch.
Když máte čidla na hlavní chodbě a pracovištích, tam všude je to docela pěkně zabezpečené, tak je to v pořádku. Ale v nějakém zákoutí se něco třeba jen lokálně nahromadí, malé množství metanu, a pak stačí, když bouchnete třeba lopatou o pískovec. Přeskočí jiskra. Stačí doopravdy hodně málo, aby plyn, když zrovna máte tu smůlu a je namíchaný ve správném poměru se vzduchem, explodoval
Důl Michálka
O dole Michálka panoval názor, že koncentrace metanu zde není vysoká a proto nehrozí výbuch. Havíři tak mnohdy fárali dolů bez potřebných indikátorů a ani dozorčí technici nebyli v kontrole koncentrace příliš pečliví. Toto podcenění situace se fatálně projevilo 4. října 1950, kdy na na odpolední směně v 6. a 11. patře pracovalo 143 osob.
Kolem 15. hodiny se vydal brigádník Teodor Borinský (48 let) z 11.patra do blízké opuštěné důlní šachty (stařiny), aby si vychutnal svou cigaretu. I přes přísný zákaz kouření si našel oblíbené místo, kde pach i kouř cigaret odvály větry do sousedního dolu a na dole Michálka po nich nebyla ani památka. To, že se v tento osudný den na vyvýšeném místě nahromadil nebezpečný metan, však nemohl Borinský tušit. Když škrtl zápalkou, ozvala se mohutná exploze, která zničila téměř celé pracoviště na 11. patře.
Po nahlášení výbuchu na místo neštěstí sfárali báňští záchranáři. S pomocí několika havířů společně vynášeli muže v bezvědomí do míst, kde foukal čerstvý vzduch. Teď bojovali o čas s druhým nepřítelem, oxidem uhelnatým, který se začal šířit šachtami. Několik havířů se snažilo zabránit šíření plynu tím, že improvizovaně vytvořili přetlakovou komoru, když přerušili hadice vedoucí vzduch ke sbíječkám. Jejich úsilí ale bylo zmařeno jiným pracovníkem, který v jiné části dolu nevědomky zastavil přívod vzduchu.
Záchranných operací se účastnilo přes 100 záchranářů z dvanácti závodů a do 22. hodiny museli pracovat v dýchacích přístrojích, než se vzduch vyčistil. Posledního havíře se podařilo vyprostit 28 hodin od exploze.
V počtu obětí se tehdejší tisk rozchází, uvádí údaje o 38, respektive 36 mrtvých, kteří se povětšinou udusili oxidem uhelnatým. Zraněno bylo méně než 8 osob. Tělo Teodora Borinského bylo nalezeno popálené v obličeji a na rukou. Poblíž něj byly nalezeny cigaretové papírky, tabák i balíček Partyzánek.
- - -
Zdroje:
