Článek
Adam svádí bitvu s agresivním nádorem na mozku, ale pracoviště, které nabízí specializovanou léčbu, se nachází v Německu. Tato léčba za 3 500 000 Kč však není hrazena pojišťovnou.
Natálce ještě nebyl ani rok, když následkem autonehody skončila v kómatu. Po třech měsících se probudila a musela se znovu naučit vše od začátku - polykat, mluvit. Diagnóza zněla: těžká kvadruparéza. Navzdory tomu chodí Natálka do běžné školy a miluje výlety do přírody. Proto je vypsána sbírka na elektrický vozík, který by mohla ovládat a být více samostatná. Cílem je vybrat pořizovací částku vozíku, kterou je 300 tisíc korun.
Radka prodělala boreliózu a následkem komplikací při léčbě (otravou kontrastní látkou při magnetické rezonanci) skončila s bolestmi na vozíku. Diagnóza zní Gadolinium Deposition Disease, ale v Česku není uznávaná a nikdo ji neumí léčit. Nadějí je léčba na klinice Alpstein ve Švýcarsku, jejíž cena je odhadovaná na 4 miliony korun.
Léčba je však nesmírně nákladná a pojišťovna ji samozřejmě nehradí. V České republice otravu kontrastní látkou a chronickou neuroboreliózu bohužel nikdo neuznává, nechtějí mě hospitalizovat, protože mi neumí pomoci. Proto si vše musíme zjišťovat, hradit a zkoušet sami. V zahraničí je to však běžně uznávaná diagnóza s názvem Gadolinium Deposition Disease.
Na stránkách dobročinných sbírek jsou stovky podobných žádostí o finanční pomoc. Žádostí, které zdravotní pojišťovny zřejmě odmítly s tím, že výdaje na tuto léčbu / zdravotní pomůcku / rehabilitaci nejsou součástí běžné zdravotní péče.
Systém funguje skvěle. Pro pojišťovny.
Když rodina nebo pacient potřebuje léčbu v zahraničí, speciální invalidní vozík nebo inovativní terapii, a u zdravotní pojišťovny narazí na odmítavé stanovisko, nezbývá než se obrátit na veřejnost. Sociální sítě i média se tak plní dojemnými příběhy a Češi den co den ukazují, že mají srdce na pravém místě.
Jenže zatímco obyčejní lidé posílají finanční dary, zdravotní pojišťovny si mnou ruce. Proč by měly vynakládat peníze na léčbu, když se společnost postará sama? Veřejné sbírky se tak staly de facto alternativním financováním zdravotnictví. A profitují z toho zdravotní pojišťovny: nemusí platit nic navíc.
Odměny za dobré hospodaření
Zatímco přátelé, rodiče či samotní nemocní organizují charitativní koncerty a dobročinné akce, je nutné zmínit, že vedení zdravotních pojišťoven rozhodně nestrádá. Vezměme si například ředitele Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeňka Kabátka, který jí šéfuje už dlouhých 12 let. V roce 2024 pobíral plat vyšší než prezident republiky - 355 tisíc korun.
A nejen to. Každý rok dostane pěknou roční odměnu – naposledy 1 810 500 korun – za skvělé plnění úkolů, které mu byly stanoveny. Jakých úkolů? No těch, které zajistí, že pojišťovna efektivně hospodaří s penězi. Tak efektivně, že se nemocní obracejí na veřejnost a šetří tak zdravotní pojišťovně tisíce a miliony korun.
Výši odměny odsouhlasila správní rada VZP ČR na základě plnění stanovených kritérií, mezi nimi byly zejména dobré hospodářské výsledky pojišťovny, dále například navýšení počtu operací v režimu jednodenní péče, aktivní smluvní politika v oblasti léčiv, zlepšení servisních služeb pro pojištěnce v souvislosti s digitalizací služeb a podobně.
Ať žije solidární občan!
Pojišťovny skvěle fungují. Tedy pokud jste jejich ředitel. Pokud jste pacient, máte dvě možnosti: doufat, že vaše diagnóza spadne do kategorie „plně hrazeno“, nebo se pustit do shánění peněz na internetu a spoléhat na štědrost spoluobčanů.
Ale nebojte se, solidarity je v Česku pořád dost.
Snad.
- - -
Zdroje:
