Článek
Prvního září 1983 kolem třetí hodiny ranní zmizelo ve vodách Japonského moře dopravní letadlo. Směřovalo z New Yorku, přes Anchorage na Aljašce do jihokorejského Soulu. Na palubě Boeingu 747 bylo 269 osob, 246 cestujících a 23 členů posádky.
Korean Air Lines - Let KAL 007
Rutinní let KAL 007 na pravidelné lince se změnil v tragédii poté, co se letoun náhle vymkl kontrole a začal stoupat a klesat. Piloti zavolali do tokijského řídícího centra, aby informovali o nouzové situaci a explozivní dekompresi na palubě, ale doletět do cíle se jim nepovedlo. Let KAL 007 dospěl k tragickému konci. Marné byly pokusy letadlo kontaktovat jak japonskými, tak korejskými letovými středisky.
Nepřítel sestřelen
Nedlouho po zmizení letadla a s přibývajícími stopami, Sovětský svaz přiznal, že letadlo sestřelil. Trval však na tom, že se jednalo nikoli o dopravní letadlo, ale špionážní, které narušilo jeho vzdušný prostor nad ostrovem Sachalin. Ve vodách Japonského moře tak začal boj o nalezení černých skříněk, který by učinil konec všem spekulacím. I přestože moře vyplavovalo následující měsíce na japonské pobřeží trosky letadel, části oblečení, ostatky lidských těl, bylo pátrání po přesném místě pádu a černých skříňkách neúspěšné.
Sestřelené letadlo Boeing 747, Korean Air Lines, na letišti v Curychu v roce 1980
Na základě dostupných informací a bez dat z černých skříněk zveřejnila v prosinci 1983 Organizace pro civilní letectví zprávu o vyšetřování. Výsledkem bylo, že let KAL 007 chybou navigačního systému nebo posádky zřejmě narušil sovětský vzdušný prostor.
Sovětské mlčení ukončeno
Po konci studené války a rozpadu Sovětského svazu, téměř deset let od nehody, se rozhodlo Rusko zveřejnit řadu utajovaných dokumentů. Byly mezi nimi i ty, které se týkaly sestřelení letu KAL 007. Vyšlo najevo, že Sověti nalezli trosky letadla a obě černé skříňky již dva týdny po havárii a celou dobu to drželi v tajnosti. Během oficiálního setkání v Soulu v roce 1992 předal ruský prezident Boris Jelzin obě černé skříňky jihokorejskému prezidentovi Ro-Tae Wooovi na znamení zlepšení politických vztahů.
Černé skříňky byly následně předány Úřadu pro civilní letectví v Paříži, aby se ověřila pravost záznamů a zda s nimi nebylo manipulováno. Sériová čísla seděla, jednalo se o skříňky z havarovaného letu. Co se týká samotného záznamového pásku, sice nesl viditelné znaky střihu a slepení, ale analýza potvrdila, že z něj nebyla žádná část odstraněna, ani přidána. Inspektorům už nic nebránilo v poslechnutí si hovoru z kabiny. V něm posádka řešila směnu peněz na letišti a běžné věci týkající se letu. Nebylo pochyb o tom, že se nejednalo o špionážní let. Přesto piloti z neznámého důvodu narušili sovětský vzdušný prostor, aniž by o tom měli tušení.
Navigační systém
Z druhé černé skříňky, konkrétně ze zapisovače letových údajů, se inspektoři dozvěděli, že posádka při vzletu z Aljašky neaktivovala inerciální navigační systém INS, který je měl vést přiděleným letovým koridorem. Pokud by INS zapnuli, autopilot by vedl letoun bezpečně mezinárodním vzdušným prostorem. Bez aktivovaného INS však autopilot fungoval podle pevně nastaveného kompasového kurzu, který postupně odváděl letadlo mimo trasu.
Posádka si navíc nevšimla, že palubní počítač ukazoval neplatné průlety orientačními body – letoun jimi ve skutečnosti vůbec neprolétl. Špatné nastavení navigačního systému a hlášení průletů body, k nimž nedošlo - to byly odpovědi na otázky, které si vyšetřovatelé kladli.
Napjatá politická situace
Sovětský svaz si v období studené války pečlivě hlídal svůj vzdušný prostor, obzvlášť poloostrov Kamčatka, kam dolétaly jeho testovací balistické střely a kolem něhož v té době kroužil americký průzkumný letoun Boeing RC-135. Když civilní let KAL 007 narušil sovětský vzdušný prostor nad Kamčatkou, byly tak sovětské stíhačky v plné pohotovosti. Než ale stihly KAL 007 doletět, vyletěl ze sovětského vzdušného prostoru do mezinárodního nad Ochotským mořem.
Přerušovaná čára je plánovaná trasa letu KAL 007. Plná čára je trasa, kterou let ve skutečnosti letěl.
Bohužel se do sovětského vzdušného prostoru vrátil nad ostrovem Sachalin. Tam už jej očekávala stíhačka SU-15 s pilotem majorem Genadijem Osipovičem. Pilot vystřelil výstražnou dávku, ale na střelbu nikdo nereagoval. Nebylo ale divu, protože svítící střelivo, které by KAL 007 upozornilo na nebezpečí, neměl pilot k dispozici a běžné střelivo nebylo viditelné.
Viděl jsem letadlo. Vypadalo jako civilní linka, protože mělo rozsvícená poziční světla i antikolizní majáčky. Ale takhle se dá zamaskovat jakékoli letadlo. Rozsvítíte světla a máte civilní letoun.
Když dopravní letadlo začalo stoupat do vyšší letové hladiny, Osipovič to vyhodnotil jako únikový manévr. Navíc se Sovětům krátil čas na akci, protože se KAL 007 opět blížil k mezinárodnímu vzdušnému prostoru. Osipovič byl svým velitelem instruován, aby zaměřil cíl a zničil ho. Dvě řízené střely zasáhly dopravní letadlo. Jedna explodovala u ocasní části a zničila hydraulické řízení. Druhá udělala díru do trupu a způsobila dekompresi, která přivodila většině cestujících ztrátu vědomí. Piloti neměli šanci dostat letadlo pod kontrolu.
Důsledky nehody
Analýza černých skříněk odhalila, že tragédii bylo možné zabránit. Po nehodě v letadlech došlo k úpravě autopilota, aby bylo zřejmé, zda je aktivní režim inerciální navigace (INS) nebo kompasový kurz. Kdyby si piloti letu včas KAL 007 všimli, že přepínač navigačního systému je v nesprávné poloze, letoun by zůstal na bezpečném mezinárodním koridoru. Tragický omyl, při němž sovětská stíhačka považovala civilní letadlo za vojenskou hrozbu, však vedl ke smrti 269 lidí.
- - -
Zdroje:
Letecké katastrofy. IX.řada, 5. díl, Cíl zničen (Target is detroyed). TV. 2010.
