Článek
Břeclavská nemocnice. Ušní, nosní, krční. Pozdní odpoledne. Chodbou se blíží budoucí podprimář MUDr. Čeněk Žouželík s MUDr. Bohumilou Hrabalovou, obvodní lékařkou. O dveře pokoje číslo šest se opírá asi čtrnáctiletý mladík. Ve tváři má neutrální, lehce znuděný výraz.
MUDr. Žouželík: Dobrý den.
MUDr. Hrabalová: Ahoj.
Mladý muž: Hm.
MUDr. Žouželík: To je tvůj pokoj?
Mladý muž: Hm.
MUDr. Žouželík: Hm. Aha. A ty se jmenuješ?
Mladý muž: Hm.
MUDr. Žouželík: Aha. Výborně. Hm. No tak.
Následuje intenzivní hádání jména mladého muže. Po pěti minutách vykřikování jmen se Žouželík s doktorkou Hrabalovou dobírají ke jménu Michal. Budoucí podprimář se osměluje a zkusí posunout zatím poněkud jednostrannou konverzaci na vyšší úroveň.
MUDr. Žouželík: Takže. Michale. Co sis přál pod stromeček?
Mladý muž Michal: Nic.
MUDr. Žouželík (povzbuzen bouřlivou reakcí na první otázku): No a cos dostal?
Mladý muž Michal: Všechno.
MUDr. Žouželík (pobouřeně): No tak to je hrozné! To si ani neumím představit. Tak to chápu, že nemáš náladu. Bohunko, musíme tady mladému Michalovi pomoct.
Oba doktoři se ihned vrhnout do hledání, kde se ono Nic vyskytuje. Pomoc pacientům je pro ně vším. Chtěl Nic a dostal Všechno? Tak to Nic prostě musíme najít!
Michal kouká na jejich horečnaté hledání a postupně se mu ve tváři začne rozlívat spokojený výraz. Konečně někdo pochopil, co nejvíc potřebuje: Nic!
Jenže najít Nic není až tak snadné a MUDr. Žouželík začíná propadat panice. V tom zažije okamžik osvícení MUDr. Bohumila Hrabalová. S posvátnou úctou otáčí svůj malý bubínek, který celou dobu svírá v rukou. Skutečně je to tam. Nic se ukrývá právě v něm. Budoucí podprimář Žouželík jásá a obratem ho dává Michalovi. Ten ho ochutná a pro jistotu si ho ještě nabírá i do kapes – prý na potom.
Zdravotní klaun u pacienta
Oba doktoři svůj objev, který sahá nad rámec současného vědeckého zkoumání, hlásí po celém oddělení. Nic si od nich berou i další pacienti, lékařský personál a taky lidé, kteří na oddělení zrovna jsou. Jak by ne? Nic vám nikdo neukradne. Nikdy z toho Nic neubude. Stále je ho dost pro všechny. Tak si berte.
Z epochálního objevu na ušním, nosním i krčním v břeclavské nemocnici lze vyvodit jediné: lidé si myslí, že potřebují pořád všechno, ale ve skutečnosti potřebují aspoň někdy jenom to pravé, ryzí a nefalšované Nic.
Série těchto fejetonů ukazuje důležitost smíchu a radosti v léčebném procesu a při hospitalizaci v nemocnicích a jiných léčebných nebo sociálních zařízeních. Přibližuje práci Zdravotních klaunů a nabízí prostor k zamyšlení, co je, anebo není v životě samozřejmé. Fejetony vznikly úpravami reálných příběhů klaunů z publikací Malé Zázraky I a II.
