Tak si to, chlapci, vyřídíme po svém. Kde je Igor Hnízdo, když ho dnes potřebujeme?

V úterý 29. září 2026 přišla ze Slovenska zpráva, která znovu otevřela otázku bezpečnosti škol. Na základní škole ve Staškově na severozápadě země zaútočil třináctiletý žák nožem. Jedna z učitelek, jednašedesátiletá žena, útok nepřežila. Další učitelka a žákyně utrpěly vážná zranění a školačka byla podle dostupných informací v kritickém stavu. Policie podezřelého chlapce zadržela a uvedla, že situace je pod kontrolou. Motiv útoku zatím znám není.

Je to zpráva ze Slovenska. Můžeme si říct, že jde o tragickou událost v jiné zemi a že s našimi školami nemá nic společného. Jenže při pohledu na posledních několik let zjistíme, že podobné situace už známe i z České republiky. A nejde jen o skutečné útoky. Vedle nich existuje mnohem větší množství výhrůžek, plánů a situací, které policie nebo samotné školy dokázaly zachytit ještě předtím, než došlo k nejhoršímu.

Za posledních pět let se v České republice odehrála řada událostí, které ukazují, že násilí ve školním prostředí není pouze teoretickou hrozbou. V roce 2022 zemřel po útoku mačetou pedagog pražského Středního odborného učiliště v Ohradní ulici. V prosinci 2023 napadl šestnáctiletý žák v Třebíči nožem pracovnici školy a lehce ji zranil. Jen o den později došlo k tragické střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, při které zemřelo 14 lidí a dalších 25 bylo zraněno. V září 2024 zaútočila žákyně na základní škole v Domažlicích nožem na dva spolužáky a v lednu 2025 policie řešila případ třináctiletého žáka v Rudolfově, který podle vyšetřování namířil střelnou zbraň na učitelku a spolužáky. Zbraň nakonec nevystřelila a nikdo nebyl zraněn.

Každý z těchto případů měl jiné okolnosti a není možné je jednoduše spojit jedním motivem. Neměli bychom automaticky tvrdit, že za nimi byla šikana, špatná známka, rozpad rodiny, sociální sítě nebo nedostatečná výchova. Tak jednoduché vysvětlení realita nenabízí. Společné však mají něco jiného. Běžný školní den se během několika okamžiků změnil v krizovou situaci, která zasáhla nejen přímé účastníky, ale také desítky dalších dětí, zaměstnanců školy, rodičů a zasahujících složek.

A právě proto má smysl se na tyto případy dívat společně.

Následující přehled není úplným výčtem všech událostí, které české školy v posledních letech řešily. Ukazuje ale některé skutečné případy útoků a výhrůžek, které se podařilo dohledat ve veřejně dostupných zdrojích. Vedle samotných útoků jsou zde i situace, kdy policie zasáhla dříve, než se hrozba proměnila ve skutečné násilí.

Praha, Ohradní, 31. března 2022: Devatenáctiletý student podle policie zaútočil mačetou na pedagoga Středního odborného učiliště v pražské Ohradní ulici. Učitel svým zraněním podlehl. Tehdejší ředitel školy uvedl, že útoku měl předcházet problém spojený s hodnocením studenta. U soudu později obžalovaný tvrdil, že ho učitel k činu vyprovokoval. Motiv a okolnosti případu je proto vhodné popisovat s vědomím, že jednotlivé verze se v průběhu řízení lišily. ČT24 – Učitel v Praze zemřel po útoku mačetou ČT24 – Výpověď obžalovaného u soudu

Třebíč, 20. prosince 2023: Šestnáctiletý žák měl dopoledne napadnout nožem pracovnici Střední průmyslové školy v Třebíči a lehce ji zranit. Policie jej na místě zajistila a podle tehdejších informací už nikomu dalšímu nehrozilo bezprostřední nebezpečí. ČT24 – Žák napadl v Třebíči nožem pracovnici školy

Praha, Filozofická fakulta UK, 21. prosince 2023: O den později došlo k nejtragičtějšímu případu tohoto typu v novodobých dějinách České republiky. Při střelbě v hlavní budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy zemřelo 14 lidí a dalších 25 bylo zraněno. Univerzita následně začala systematicky řešit nejen bezpečnost, ale také psychosociální podporu a dlouhodobou odolnost akademické obce. Univerzita Karlova – Obnova akademického života po tragédii

Havířov, květen 2024: Základní škola obdržela e-mail s výhrůžkou, že je v budově umístěna bomba, která během dopoledne vybuchne. Evakuováno bylo přibližně šest set lidí. Policie nasadila mimo jiné pyrotechniky a kynologa se psem vycvičeným k vyhledávání výbušnin. Prohlídka školy byla negativní a policistům se během několika hodin podařilo vypátrat původce výhrůžných e-mailů. Policie ČR – Výhrůžka o umístění bomby se nepotvrdila

Jižní Morava, září 2024: Policie zveřejnila několik případů výhrůžek, které řešila na začátku školního roku. Jeden žák brněnské základní školy měl vyhrožovat zabitím všech učitelů, jiný nezletilý měl na sociálních sítích projevovat obdiv k masovým vrahům a policisté u něj nalezli v telefonu větší množství materiálů s podobným obsahem. Na Hodonínsku pak student střední školy podle policie vyhrožoval vystřílením třídy. Ve všech těchto případech policie zasáhla ještě před tím, než by se výhrůžka proměnila v popsaný útok. Policie ČR – Výhrůžky spolužákům i učitelům

Domažlice, 4. září 2024: Na základní škole v Domažlicích došlo k útoku nožem. Dvě děti byly zraněny, podle policie nebyly v ohrožení života. Zaměstnanci školy dívku, která se tohoto jednání měla dopustit, na místě omezili a zabránili jejímu dalšímu počínání. Policie následně případ právně kvalifikovala jako podezření z činu jinak trestného vražda ve stadiu pokusu. Motiv zůstal předmětem dalšího prověřování. Policie ČR – Útok na základní škole v Domažlicích

Praha, Ječná, leden 2025: Policie zasahovala na střední škole poté, co vedení obdrželo e-mail s informací, že má do školy přijít student se zbraní a použít ji. Policisté žáka ve škole nalezli a za použití donucovacích prostředků zadrželi. Zbraň u něj, v batohu ani ve školní skříňce nalezena nebyla. Mladík policistům podle jejich vyjádření potvrdil, že o takovém plánu dříve mluvil se spolužáky, současně však tvrdil, že to myslel jako legraci. Policie proto dále prověřovala, zda šlo skutečně pouze o žert. Policie ČR – Nebezpečná výhrůžka ve škole

Rudolfov, leden 2025: Třináctiletý žák sedmé třídy měl podle policie ve škole ohrožovat střelnou zbraní spolužáky a učitelku. K výstřelu naštěstí nedošlo a nikdo nebyl zraněn. Chlapce podle policie ještě před jejím příjezdem ve třídě spacifikovala učitelka. Policisté následně v jeho věcech nalezli další zbraně, sekeru a nůž. Motivem měly být podle prvotního policejního vyjádření pravděpodobně problematické vztahy se spolužáky. Případ policie prověřovala jako podezření z vraždy ve stadiu pokusu. Policie ČR – Incident v základní škole je pokus vraždy

Kaplice, leden 2026: Anonymní e-mail vyhrožoval výbuchem ve dvou základních školách. Žáci i zaměstnanci byli před příjezdem policie evakuováni. Na místě zasahovalo přibližně padesát policistů, včetně zásahové jednotky, psovodů a pyrotechniků. Obě budovy byly postupně prohledány a žádná výbušnina nalezena nebyla. Policie následně zahájila úkony trestního řízení pro podezření ze šíření poplašné zprávy a po původci výhrůžky pátrala. Policie ČR – Výhrůžka výbuchem na základních školách

Tento přehled má ještě jeden důležitý význam. Některé z uvedených případů skončily zraněním nebo smrtí, jiné nikoliv. V několika případech se policii, škole nebo lidem v okolí podařilo zasáhnout dříve, než se hrozba změnila ve skutečný útok. Právě tyto události se přitom do veřejného prostoru dostávají méně často, protože jejich nejdůležitějším výsledkem je paradoxně to, že se nic horšího nestalo.

Policie zároveň uvádí, že od začátku roku 2025 eviduje ve školním prostředí přibližně 230 incidentů násilného chování. Většina z nich se týká verbálního násilí, policie však zaznamenala také útoky nožem a případ nepovedeného útoku dítěte, které se podle vyšetřování pokusilo zastřelit učitelku a několik spolužáků. Samotné číslo přitom neznamená, že všech 230 případů představovalo bezprostřední hrozbu pro život. Ukazuje ale, že problematika násilného chování ve školách není ojedinělá. Policie ČR – Radikalizace a násilný extremismus

Ještě větší část příběhu ale zůstává mimo hlavní zprávy. Česká policie v posledních letech opakovaně řešila výhrůžky střelbou, zabitím učitele nebo spolužáků, bombovými útoky i informace o plánovaném násilí. Objevovaly se také fotografie zbraní a obsah oslavující pachatele předchozích masových útoků. V některých případech byli policisté upozorněni samotnými spolužáky, kteří zachytili informace o možném útoku a rozhodli se je oznámit.

Například na jižní Moravě policie v roce 2024 zveřejnila několik případů výhrůžek vůči učitelům a spolužákům. V jednom případě žák vyhrožoval zabitím všem učitelům, v jiném policisté řešili nezletilého, který na sociálních sítích projevoval obdiv k masovým vrahům, a další případ se týkal výhrůžky vystřílením třídy.

V lednu 2025 pak policie zasahovala na střední škole v pražské Ječné ulici poté, co dostala informaci, že student má přijít do školy se zbraní a střílet. Policisté jej ve škole nalezli a zadrželi. Zbraň u něj nebyla nalezena. Pro okolí ale v tu chvíli nebylo možné předpokládat, že jde pouze o hloupý vtip, a policie proto musela situaci prověřit jako skutečnou hrozbu.

Podobně mohou vypadat i výhrůžky bombou. V roce 2024 například anonymní hrozba výbuchem vedla v Havířově k evakuaci přibližně šesti set lidí a nasazení policistů a pyrotechniků. V září téhož roku pak pachatel rozeslal tisíce výhrůžných e-mailů školám, vzdělávacím institucím a střediskům volného času v několika evropských zemích včetně České republiky. Výhrůžky vedly k přerušování výuky a opakovaným bezpečnostním prohlídkám. Podezřelého se policii podařilo ve spolupráci s dalšími zeměmi později zadržet.

A právě o těchto případech se často dozvíme mnohem méně než o skutečném útoku. Pokud policie přijede včas, školu vyklidí, hrozbu prověří a zjistí, že žádná zbraň ani výbušnina na místě není, není mrtvý ani zraněný člověk. Z pohledu běžného zpravodajství se tedy vlastně „nic nestalo“.

Z pohledu krizové připravenosti se ale stalo něco velmi důležitého. Někdo si všiml varovného signálu a informace se dostala k člověku nebo instituci, která dokázala včas zasáhnout.

„Ne každý případ skončí tragédií. Některé skončí včasným zásahem.“

Neměli bychom proto bezpečnost škol hodnotit jen podle počtu obětí. Skutečný obraz tvoří také všechny situace, kdy k útoku nedošlo, protože někdo zasáhl včas.

Policie sama uvádí, že od začátku roku 2025 evidovala ve školním prostředí přibližně 230 incidentů násilného chování. Většina z nich byla verbální, ale policie zaznamenala také útoky nožem a nepovedený útok dítěte, které se podle vyšetřování pokusilo zastřelit učitelku a několik spolužáků.

To samozřejmě neznamená, že každá hádka, nadávka nebo hloupá výhrůžka představuje začátek násilného útoku. Právě naopak. Schopnost rozlišit mezi dětským konfliktem, nevhodným chováním a skutečnou hrozbou je jednou z nejtěžších částí prevence.

Problém nastává ve chvíli, kdy už nikdo nechce být tím, kdo řekne, že něco není v pořádku.

Útok ve škole má jednu zásadní vlastnost. Je nárazový.

Ještě před několika minutami probíhá běžná výuka. Děti sedí ve třídách, učitelé učí a rodiče jsou v práci. Pak se během několika okamžiků všechno změní.

Do školy přijíždí policie, zdravotnická záchranná služba a další složky integrovaného záchranného systému. Učitelé musí reagovat na situaci, kterou většina z nich nikdy nezažila. Děti mohou být vystrašené, některé mohou být zraněné a rodiče se ve stejnou chvíli snaží zjistit, zda je jejich dítě v pořádku.

Najednou tedy nemáme jednoho člověka v problému. Máme desítky nebo stovky lidí, kteří potřebují různé formy pomoci. Někdo potřebuje první pomoc, někdo bezpečný prostor, někdo informace a někdo bude potřebovat psychologickou podporu ještě dlouho poté, co policie školu opustí.

Právě proto není útok ve škole pouze bezpečnostní problém. Je to krizová situace, při které se během několika minut propojí policie, hasiči, zdravotníci, škola, rodiče, krizoví interventi a další odborníci.

A každý z nich potřebuje vědět, co má dělat.

Po každém podobném případu se začne hledat odpověď na otázku, kdo něco přehlédl. Rodiče? Učitelé? Vedení školy? Psycholog? Sociální pracovníci? Policie?

Někdy mohl někdo něco přehlédnout. Jindy možná nikdo neměl dostatek informací, aby dokázal situaci včas vyhodnotit. A právě proto bychom měli být opatrní s jednoduchým hledáním jednoho viníka.

Současně ale nemůžeme předstírat, že odpovědnost neexistuje.

Rodiče by měli vědět, co jejich děti dělají a s jakým obsahem se setkávají. Učitelé by měli mít možnost upozornit na problém bez obavy, že se okamžitě dostanou do konfliktu s rodiči. Škola musí mít možnost informace vyhodnotit a v závažných případech je předat dál. A systém musí zajistit, aby se informace neztratila mezi několika institucemi.

Někdy totiž může být rozhodující jediná věta, kterou někdo uslyší několik dní předtím, než se něco stane.

A právě tady se dostáváme k otázce, která možná nebude všem příjemná.

Kdy jsme se změnili jako rodiče?

Pamatuji dobu, kdy zavolala učitelka domů a řekla rodičům, že jejich dítě udělalo ve škole průšvih. První otázka často nebyla „co jste udělali mému dítěti?“, ale „co provedlo moje dítě?“. Pokud bylo skutečně na jeho straně pochybení, následoval doma trest.

Dnes bychom se samozřejmě neměli vracet k výchově založené na fackách a fyzických trestech. Dítě není možné vychovávat násilím a učitel nemá být člověkem, kterého se děti bojí.

Možná jsme ale při snaze děti chránit někdy zašli příliš daleko opačným směrem.

Kdy jsme přestali dětem říkat, že jejich jednání má následky?

Kdy se ochrana dítěte začala měnit v automatickou obhajobu všeho, co udělá?

A kdy se z učitele, který upozorní na problém, začal stávat někdy spíše protivník než dospělý člověk, který má dítě něco naučit?

To neznamená, že učitel má vždy pravdu. Ani škola není bezchybná. Existují případy šikany, nespravedlnosti nebo situací, kdy škola problém skutečně nezvládla. Rodič má právo své dítě chránit a požadovat vysvětlení.

Chráníme-li ale dítě tím, že za něj automaticky odstraníme všechny důsledky jeho jednání, nepomáháme mu připravit se na skutečný svět.

Dítě potřebuje vědět, kde jsou hranice. Potřebuje vědět, že některé věci jsou nepřijatelné a že jeho jednání může mít následky. A potřebuje také vědět, že když někdo překročí hranici násilím, není správnou reakcí mlčet, přihlížet nebo to vydávat za legraci.

Možná právě tady je největší prostor pro prevenci.

Výhrůžka může být hloupý vtip. Fotografie zbraně může být snahou šokovat spolužáky. Dítě může mluvit o násilí pouze proto, aby získalo pozornost. Ale někdy může být stejná věta varovným signálem, který bychom neměli přehlédnout.

Nemůžeme každé dítě, které řekne něco nevhodného, označit za budoucího pachatele. Stejně tak ale nemůžeme každý problém shodit ze stolu s tím, že „děti takové věci říkají“.

Potřebujeme schopnost informace zachytit, vyhodnotit a předat člověku, který s ní umí pracovat.

A právě proto je důležité, aby dítě vědělo, že když jeho spolužák řekne něco skutečně závažného, není bonzákem, pokud to oznámí. Aby učitel věděl, že upozornění na problém není automaticky útokem na rodinu. A aby rodič dokázal přijmout i informaci, která se mu o jeho vlastním dítěti nebude poslouchat dobře.

Protože někdy může být největší chybou právě snaha problém za každou cenu zmenšit.

Ve zdravotnickém zajištění se připravujeme na situace, o kterých doufáme, že nikdy nenastanou. Připravujeme se na povodně, požáry, hromadná neštěstí nebo dlouhodobé výpadky základních služeb. Ne proto, že očekáváme katastrofu každý den, ale protože víme, že pokud přijde, nebude čas teprve přemýšlet, co dělat.

Stejně bychom měli přemýšlet o bezpečnosti škol.

Nejde o to dětem říkat, že škola je nebezpečné místo. Nejde o to vytvářet atmosféru strachu a z každého konfliktu dělat bezpečnostní incident.

Jde o to mít připravený systém pro chvíli, kdy se běžný den během několika minut změní v mimořádnou událost. Vědět, kdo zavolá pomoc, kdo bude komunikovat s rodiči, jak se děti dostanou do bezpečí, kdo poskytne první pomoc a kdo se postará o děti i zaměstnance po psychické stránce.

Policie se na tento typ událostí dlouhodobě připravuje a po tragédii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy přijala další opatření v oblasti výcviku, vybavení, práce s informacemi a ochrany takzvaných měkkých cílů. Bezpečnost školy ale nemůže být pouze úkolem policie. První minuty často rozhodují lidé, kteří už ve škole jsou.

Možná bychom proto měli přestat řešit bezpečnost škol až ve chvíli, kdy se něco stane.

Protože mezi větou „to nic není, on jenom vtipkoval“ a skutečným útokem může být někdy velmi krátká cesta.

A právě na jejím začátku máme největší šanci něco změnit.

Podpořit nás a vybavení pro připravenost můžete kdykoli na odkazech Darujme a v cílených projektech na Donio

Provádíme školení první pomoci pro všechny věkové kategorie včetně dětí. To vše s vlastním vybavením. Potkat nás můžete i při nejrůznějších mimořádných událostech, kde je potřeba humanitární pomoc, protože právě z humanitární pomoci sestává velká část našich aktivit.

Věříme že světlo na konci tunelu se nerozsvítí samo. Je třeba mu jít
naproti. Svět potřebuje odvážné lidi ochotné řešit výzvy kterým
jednotlivec nedokáže čelit. Pomoc druhým v nás probouzí lidskost a
utváří společnost ve které má smysl žít. Toto přesvědčení nám dodává sílu vyrážet na místa katastrof a řešit těžké výzvy a osudy lidí, pro které si příroda a osud připravili zdrcující zkoušku. Najdete nás všude tam, kde udeří drtivá síly matky přírody. Pomáháme ve válečných zónách kde se pár mocných rozhodlo udělat lidem ze života peklo a proměnit jejich sny v popel. Přinášíme naději lidem, kterým neslouží zdraví, nebo jsou v akutním ohrožení života.