Článek
Devadesátky neboli devadesátá léta. Doba nezapomenutelného prezidenta Havla, premiéra Klause, slovenského předsedy Mečiara, ale i celé řady politických matadorů, kteří už možná trochu upadli do skříněk naší paměti. Otestujte se v našem kvízu, zda podle fotek poznáte někdejší politické elity.
Řešení:
1) Jiří Dienstbier
V letech 1989–1992 působil jako československý ministr zahraničí a místopředseda federální vlády. Později byl i senátorem. Mezi lidmi byl velmi oblíbený a zasloužil se o mnoho změn.
2) Miroslav Macek
Působil ve vládě v roce 1992. Jeho jméno se do paměti lidí zaspalo zřejmě až během jeho konfliktu s tehdejším ministrem zdravoznictví Davidem Rathem. Toho totiž fyzicky napadl.
3) Jan Stráský
V roce 1992 byl posledním předsedou vlády Československa, v letech 2011–2012 pak zase ředitelem správy Národního parku Šumava. Od té doby jeho politická kariéra začala postupem času upadat.
4) Ján Čarnogurský
Disident, co v roce 1990 zastával post místopředsedy federální česko-slovenské vlády, později předsedy vlády Slovenské republiky i ministra spravedlnosti Slovenska. Mezi tehdejším lidem nebyl vůbec oblíbený.
5) Josef Lux
Velká legenda devadesátek, která působila jako předseda lidovců, místopředseda a ministr zemědělství v několika vládách České republiky. V roce 1999 však podlehl leukémii.
6) Petr Pithart
Byl to významný historik a také spisovatel, který se stal předsedou Senátu. Lidé ho také označovali jako otce a zakladatele české politiky a ústavnosti země.
7) Vladimír Mečiar
Tento člověk přes 20 let vedl politickou stranu Hnut za demokratické Slovensko. Byl i slovenským premiérem a blízkou osobou pro Václava Klause. V dobách rozpadu Československé republiky stál při tomto velkém kroku v čele.
8) Ján Langoš
V roce 1989 spoluzakládal hnutí Verejnost proti násiliu, v letech 1998 až 2002 byl místopředsedou hnutí Slovenská demokratická koalícia. V roce 2006 zahynul během podivné autonehody, když se svým vozem narazil do kamionu plného štěrku. Od té doby se spekuluje o sebevraždě.
Zdroje: Autorský text, Deník, Wikipedia