Článek
Bydlíme v třípatrovém, cihlovém domě, kde je dohromady osm bytů. Člověk by si řekl ideální bydlení. To však jen do té doby, než se sousedka přímo nad naší hlavou rozhodla dělat rekonstrukci koupelny, toalety, předsíně a kuchyně. Nic proti tomu člověk nemá, renovace je třeba. Obzvláště u tak starých bytů, jako je ten náš. Nikdo proto nic nenamítal a věřili jsme, že práce budou hotové co nejdříve.
Začala v září roku 2022. Původně malé bouchání se změnilo v nesnesitelný rachot a ukrutný nepořádek na chodbě. Tu samozřejmě vůbec neuklízela, takže se veškerá špína a prach nanosil i do ostatních bytů. V týdnu pracovali někdy od rána, někdy od odpoledne. To by nebyl problém, jako jejich pravidelné víkendové práce. Každý víkend začali její kamarádi pracovat přibližně v 6:30 ráno. S několika hodinovými přestávkami končili třeba až ve 21:45. Ano, neruší noční klid, ale sousedské vztahy ano. Ono by se to jeden, nebo dva víkendy dalo zajisté vydržet. Ale ono je to takto už rok. Aby toho nebylo málo, začali pracovat i na Štědrý den a oba vánoční svátky. To bylo už nad naší trpělivost a tak jsme na ně se sousedem zazvonili.
Nikdo nám schválně neotevřel a dělali, že v bytě nejsou. Sousedka se v domě snad tři měsíce neukázala, kamarádům pouze rozdala klíče, aby sem chodili. Tak jsme ji o celé situaci informovali, její reakce však byla velmi stručná. „Chodí jen, když mají čas. Příští víkend počítejte s tím, že budou pracovat od 6:00-22:00 hodin.“ Takovou stručnou zprávu jsme obdrželi. Na chodbě stále nepořádek a pracují opravdu jen o víkendech. Je to k nevydržení. Člověk si neodpočine, před noční se nevyspíte, naprostý děs. Ona se z bytu odstěhovala a chová se, jakoby se jí to netýkalo.
Když jsme zkusili napsat na výbor a právníkům, tak jsme neuspěli. Jediné, co nám bylo doporučeno, bylo se rozumně domluvit. To však z naprosto bezohlednou osobou nejde. Kromě toho si během své rekonstrukce dovolila nám na jeden den vypnout na naší straně domu vodu a teplo. To bylo 5. února, protože v bytě předělávala trubky. Nikdo nás však neinformoval. Naprosto šílená situace, ze které není východisko.
Dnes máme 5. září, když píši tento článek. Nad hlavou slyším vrtačku a doufám, že brzo přestanou. Je to naprosto neskutečná situace, dcera se mi v tom nedokázala naučit ani na státní zkoušky, manželka se před noční směnou nevyspí a já chodím naprosto vyřízený. Navíc začínám být háklivý na jediné bouchnutí, které slyším. Nejhorší je na tom to, že s touto osobou se nedá na ničem rozumně domluvit. Nedokáže udělat kompromis, na rekonstrukci nespěchá a dělá, že jí se to netýká.
Ona se má samozřejmě dobře, když zde nebydlí. Ale co my ostatní, kteří se pravidelně bojíme víkendů, kdy kvůli rámusu není slyšet vlastního slova, natož televize. A co z toho tedy pro mě plyne? Že se snad na víkendy odstěhuji někam pod stan, nebo budu spát v autě. Jedině tam snad najdeme s rodinou chvilku klidu a nikdo nám nebude nad hlavami vrtat, ani dupat. Situace je to bezvýchodná a v tak zoufalé situaci jsem se ještě neocitl.
Zdroj: Vlastní úvaha autora, skutečný příběh
