Článek
Je mi 59 let a jsem učitel. Učím hlavně matiku plus to, co je daný školní rok potřeba. Jsem třídní. Jsem na vrcholu platové tabulky (42 780 hrubého) a na konci sil. Blíží se totiž léto, čas prázdnin… Konečně si odpočinu za volantem dodávky jako kurýr či za volantem VZV jako skladník - brigádník. Doplňovat zboží do supermarketu už nejdu, děti od nás ze školy, když tam přijdou nakupovat svý energy drinky nebo s rodiči na víkend, na mě vždycky přes celý obchod nadšeně křičí: „Jééé, dobrýýý den, pane učiteliiiii!!!“ Děsná ostuda.
Takže sedím, jako každý týden v pátek, od 13 do 14 na dozoru ve školní šatně a opravuju jedny z posledních letošních písemek. Mám dát Miloškovi 3 nebo 3 mínus? Výsledek má špatně, ale spletl se až na konci v desetinné čárce, postup má dobře. A tady ve druhém příkladu špatně přepsal dílčí výpočet, který měl nahoře správně, do dalšího postupu, takže opět špatně. No ale on je dysortografik a stává se mu to. 5 minut přemýšlím, co je důležitější. Postup, nebo výsledek? Bude jeho budoucí šéf hledět jen na výsledky jeho práce, nebo i na cestu, kterou šel? Čím mu já víc prospěju a čím víc ublížím? A jak mu to ovlivní známku na vysvědčení? Je v osmičce a známka se mu píše do přihlášky… Co když se kvůli mně nedostane na gympl a skončí jako montér v montovně? Sakra, čtvrt hodiny pryč, já opravil jeden test a jsem rozpolcený. Takhle to budu dělat do večera. Jak to vysvětlím různým Travelerům a podobným znalcům školství, kteří s oblibou tvrdí, že „ta bláznivá učitelka vod nich z ulyce jde ráno na vosmou, ve dvanáct je doma, furt má samí prázniny a jen brečí, že má malej plat (do fabryki s ní, s účou, tam bi jí naučily makad!).“
Proč vlastně sedím v šatně na hodinovém dozoru? Dobrá otázka. Jeden by si myslel, že náš stát nebude plýtvat potenciálem vysokoškolsky vzdělaného člověka s 35 letou praxí na něco, co by zvládl absolvent základky nebo důchodce. Dozor v šatně je totiž vopruz. V podstatě máte za úkol tam jen být. Kdyby se totiž nějaký žák zranil nebo nedejbože zemřel v budově školy a prokázalo by se, že nebyl pod dozorem dospělé osoby, někoho by zavřeli. Asi ředitele. A náš ředitel do vězení nechce. Má mladou ženu a dvě děti, slibně rozjetou kariéru plus hypotéku na dům. A tak musí být v šatně dozor. Je na to předpis. Jeden ze stovek předpisů a metodických pokynů od ministerského úřednictva. Od 7:30 do 8 a od 12 do 15. Za 35 let mé praxe jsem během dozorů v šatně 13 krát ošetřil úraz (což není tak důležité) a zapsal jej do Knihy úrazů (to je to nejdůležitější), 187 krát jsem hledal zmizelou aktovku, 94 krát otevíral skříňku násilím, když nebyl klíč, 3 krát jsem vyprošťoval žáka, kterého do šatní skříňky nacpali a zamkli zlomyslní spolužáci, 24 786 jsem zakřičel: „Hele, jestli seš přezutej, tak tady neokouněj - nekřič – nehraj fotbal s aktovkou - neosahávej spolužačku (nehodící se škrtněte) a mazej domů, venku je hezky!“ 35 let krát 44 týdnů (školní rok) krát 45 minut = 69 300 minut (1155 hodin = 144 pracovních dnů). Nemluvě o dalších dozorech, na chodbách, v jídelně, na akcích v tělocvičně. Místo toho jsem za tento promarněný čas mohl třeba vyplodit úplně novou teorii relativity nebo koncepci školství.
Takže prázdniny. O velký přestávce musím zavolat kvůli tý brigádě, než mi ta lepší místa zaberou studenti nebo Ukrajinky. Sláva Ukrajině! Učím v různých třídách dohromady asi 14 malých Ukrajinců a Ukrajinek. Ničím se neliší od našich dětí. Někteří jsou šikovní a pilní, někteří průměrní, někteří to flákají. Všichni milujou mobily a přestávky. Většinou už po roce češtinu zvládají, občas některý filuta předstírá, že nerozumí (ale rozumíš, rozumíš, jen nedělej, sem tě viděl se bavit s Lojzou z Béčka, když jsem měl přestávkovej dozor na chodbě). Mám je rád. Jako prázdniny.
Prázdniny máme pořád.
Vlastně nemáme. Prázdniny mají děti. Učitelé mají při plném úvazku nárok na 40 dnů placené dovolené, kterou jsou povinni čerpat především v době hlavních prázdnin, plus 12 dní placeného studijního volna (za každý odpracovaný měsíc 1 den). Vždycky mi přišlo divné, proč je to 12 a ne 10, ale byl jsem poučen, ať do toho nešťourám. O vedlejších prázdninách (podzimní, vánoční, pololetní, jarní) je to různé. Záleží na vedení. Zažil jsem obojí: Liberální vedení většinou nařídí samostudium s možností být doma (ušetří se na topení, vodě, toaleťáku a elektrice), polotyranské vedení zorganizuje školení, semináře či inventarizaci majetku přímo ve škole, tyranské vedení trvá na přítomnosti od 8 do 16:30 v jinak žákuprázdné škole za každou cenu nebo si vzít neplacené volno.
No ale pořád lepší než v tý továrně, kde jsem byl jednou na brigádě, kde se pás zastavil jednou za den na 8 a půl minuty a za tu dobu jste se mohli jít buď vyčůrat, nebo si jít zakouřit. Obojí stihnout nešlo. (O přestávce ve škole se dost často nestihnu ani vyčůrat, ani si zakouřit, protože něco - žák přijde, rodič volá, vedení něco chce, v kopírce došel papír či toner atp.) Vykašlat se na to nemůžu, aby mě nevyhodili.
Tuhle mě vyhodili z facebookový skupiny pana Sarköziho (Učitelská platforma), když jsem navrhoval, abychom - když jsme dostávali přidáno i za covidu - si dobrovolně přidali 1-2 hodiny přímé vyučovací povinnosti, ovšem vykompenzovali to tím, že dozory, dohledy a pomocné práce za nás převezmou pomocné síly s nižším vzděláním. Ušetřilo by to na platech. Středoškoláka nebo dozorujícího důchodce můžete platit míň. Přítomní diskutující mě málem ukamenovali mračíkama a dostal jsem ban. Z Eduinu mě taky vyhodili. Za nevhodné poznámky o době učiteské praxe Boba Kartouse (Sarközi taky učil i s cestou asi rok dva). Naše školství ovlivňují samí odborníci. Počínaje těmito aktivisty přes rychloministry a konče Dobšíkem, kterej naposledy učil, když komunisti volili „dobrovolně“ Václava Havla za prezidenta. Neznám jedinýho kolegu nebo kolegyni, který by byli v učitelských odborech. Koho ten člověk vlastně reprezentuje?
Takže pátek. Dodělám ty testy doma. Zítra dopoledne ještě jedny. Zapíšu do Bakalářů, ale radši až v neděli večer, aby některý děti neměly zkaženej víkend skrzeva naštvaný rodičovstvo. Taky musím dopsat třídnici, vyhodnotit matematický soutěže za celej rok a napsat asi 27 vyhodnocení žáků s PO 2.-3. stupně za 2. pololetí. Doladit třídní výlet a oznámit itinerář rodičům. Za třídnictví mám 1500 měsíčně. Statisticky vzato asi 50 Kč na hodinu. Hrubého. Ale bylo to i míň, díky Plago. Když Bureš shání voliče mezi učiteli, dojde i na tu pohádku o školství a prioritě. Smůla, Andy, špatnej tah, já tě i tak nikdy nevolil. Jsem nevděčník.
Prostě je to tak: do školy jdem na osmou, ve dvanáct jsme doma, učíme samý pitominy nedůležitý, máme jen samý prázdniny a všichni berem miliony, ale chceme pořád víc. Do fabriky s námi, tam bychom museli makat!