Článek
Dva měsíce po předžalobních výzvách — a po dvou měsících mlčení ze strany politiků — se Hnutí DUHA rozhodlo bránit soudně. Oba politici veřejně pronesli výroky, které organizaci poškozují, a ani jeden se neomluvil.
Na začátku dubna Petr Macinka napsal ČTK, že Hnutí DUHA považuje „bez nějaké větší nadsázky za teroristickou organizaci“. Filip Turek na facebooku uvedl, že „při povodních zemřelo několik lidí, protože aktivistická Duha zamezila stavbě potřebné přehrady“. Lidi, kteří kritizují jeho politiku, pak označil za „parazity“, které je třeba „deratizovat“.
Výroky jsou různé, ale logika je v nich stejná: udělat z oponenta hrozbu. Macinka sáhne po nálepce terorismu, Turek po lživém obvinění z úmrtí při povodních a z organizace, která pětatřicet let připomínkuje zákony, chrání přírodu a vstupuje do správních řízení, se má stát někdo, s kým se nejedná.
Od výroků k žalobám
Hnutí DUHA reagovalo právní cestou. 21. dubna odeslalo Macinkovi předžalobní výzvu s žádostí o veřejnou omluvu — formou podepsaného dopisu i zprávou pro ČTK. Třicetidennní lhůta uplynula. Macinka ani jeho právní zástupce nereagovali. Turkovi odeslalo předžalobní výzvu 5. května. Jeho advokát odpověděl: Filip Turek se omlouvat nebude.
Organizace tedy nemá jinou možnost než jít k soudu. V české občanské společnosti to není běžný krok — ekologické neziskovky zpravidla žaloby na politiky nepodávají, protože vést spory s politiky není jejich posláním. Tady ale výroky překročily hranici politické polemiky. A pokud na to nikdo nezareaguje, příště to bude snazší.
Proč je slovo „terorista“ nebezpečnější, než se zdá
Označit občanskou organizaci za teroristickou není metafora. Terorismus znamená násilí, zastrašování, ohrožení životů. Když tuto nálepku politik přilepí organizaci, která připomínkuje zákony a upozorňuje na škody na přírodě, říká tím: s těmito lidmi se nejedná.
Tenhle jazyk nevytváří jen titulky — vytváří atmosféru, v níž je přijatelné ekologické organizace utlumit, odříznout od veřejných peněz nebo vyloučit z připomínkových procesů. Turkovy výroky jdou ještě dál: lživě spojují práci ekologů s úmrtími lidí. Slova „paraziti“ a „deratizovat“ nejsou politická argumentace. Z oponentů dělají škůdce hodné likvidace.
Macinka je ministr zahraničí, Turek poslanec a místopředseda Státního fondu životního prostředí. Nejsou to influenceři na sociálních sítích — jsou to lidé, kteří spoluurčují, jak stát s občanskou společností jedná.
V řadě zemí byli environmentální aktivisté označováni za extremisty nebo bezpečnostní hrozbu — a někde tento jazyk otevřel cestu ke sledování, právní šikaně a kriminalizaci nenásilných protestů. V Česku zatím nejsme tak daleko. Ale slova politiků normalizují, co je přijatelné.
Co je v sázce
Zelený kruh na tomto místě v dubnu psal o tom, že Motoristé systematicky vyrábějí nepřátele z občanské společnosti. Dnešní žaloby jsou pokračováním toho příběhu. Dva měsíce poté, co na výroky obou politiků upozornily média, odborníci i samotné organizace, se nic nezměnilo. Oba se chovají, jako by měli na pomlouvání občanských organizací právo — protože mohou.
Ředitelka Hnutí DUHA Zuzana Lenhartová k tomu řekla: „Cílem naší žaloby je vymezit, co už je v komunikaci politiků nepřijatelné, a zabránit tomu, aby se podobný přístup stal běžnou praxí. Pokud by se takové jednání politiků nechávalo bez reakce, mohlo by se časem stát normou i vůči menším organizacím, které se proti němu nebudou mít možnost dostatečně bránit.“
Nejde jen o Hnutí DUHA. Zelený kruh sdružuje devadesát pět ekologických organizací — od celorepublikových po malé místní spolky, které revitalizují potoky, sázejí aleje a chrání krajinu v konkrétních obcích. Každá z nich může být příští na řadě.
S ekologickými organizacemi je možné nesouhlasit — kritizovat jejich kampaně, argumenty i priority. Ale když místo věcné kritiky přijdou nálepky terorismu a lži o mrtvých, nejde už o polemiku.
Kdo dnes mávne rukou nad nálepkou „terorista“ pro ekologickou organizaci, zítra ji může najít přilepenou na komkoli, kdo veřejně nesouhlasí. Žaloby Hnutí DUHA jsou pokusem říct: tady je hranice.
