Článek
Jako předkladatelé jsou uvedeni poslanci Babiš, Havlíček, Okamura a další – žádný z nich se však k autorství nehlásí. Když Arnika v březnu Sněmovnu požádala o informaci, kdo 850 stran napsal, dostala odpověď, že poslanci nejsou povinným subjektem dle informačního zákona. Připomínkové řízení k novele neproběhlo, analýza dopadů chybí. Návrh tak prochází, aniž by bylo jasné, čí zájmy hájí – a kdo si jeho přípravu objednal. Sněmovna zařadila jeho druhé čtení na květen.
Co to znamená pro lidi
Navržená novela stavebního zákona omezuje možnosti sousedů bránit se proti stavbě například tím, že zužuje okruh námitek na přímé dotčení jejich práv a zpřísňuje pravidla soudního přezkumu. Lhůta pro správní žalobu zůstává jeden měsíc, druhým měsícem ji ovšem už nepůjde rozšířit o další body. Odkladný účinek soud přizná jen tehdy, pokud o něj dotčená strana požádá společně s podáním žaloby.
Lidé žijící poblíž pozemku, na kterém developer plánuje bytový komplex pro hromadné bydlení o rozloze nad deset tisíc metrů čtverečních (tedy zhruba sto až dvě stě bytů), nebudou mít proti povolení žádný řádný opravný prostředek. Stavba spadne do režimu takzvaných vyhrazených staveb a její povolení vydá nový Úřad rozvoje území ČR, proti jehož verdiktu nebude přípustný rozklad. Zůstane pouze správní žaloba, jejíž odkladný účinek soud uděluje spíše výjimečně.
V případě parků, alejí, zemědělské půdy nebo lesů novela oslabuje takzvané dotčené orgány – inspekci životního prostředí, orgány ochrany přírody, památkové péče, hygieny, ochrany zemědělského půdního fondu. Místo jejich dosud závazných stanovisek má v řadě případů rozhodovat sám stavební úřad, často bez přímé znalosti místních poměrů. Ze zákona má zmizet ochrana nezastavěného území, omezuje se režim památkových zón, oslabuje se ochrana vzácných druhů.
Naděje na rychlejší dostupné bydlení návrh nenaplňuje. Souhrnný pozměňovací návrh, který Hospodářský výbor doplnil v březnu, zařadil mezi chráněné zájmy podnikání. Praktický důsledek: zvýhodněny budou projekty zaměřené na investiční bydlení, kancelářské komplexy a logistické areály – tedy stavby, které k řešení dostupnosti bydlení nijak nepřispívají. Proto jej občanská výzva označuje jako developerský.
Změny dopadnou i na obce a samosprávy. Návrh počítá s tím, že dnešní stavební úřady přejdou do jednotné státní stavební správy; přechod má začít v roce 2027 a plné fungování nové soustavy vláda plánuje od roku 2028. Odchýlit se nově má dát od územně plánovací dokumentace i bez nové změny územního plánu a bez nového veřejného projednání, se souhlasem příslušné samosprávy. Územní plán, který obec připravovala a schválila po veřejném projednání, tak nebude vždy překážkou pro povolení konkrétního záměru v odlišné podobě.
Mýtus o 157. místě
V mediální debatě se opakuje, že povolování staveb v Česku patří k nejpomalejším ve světě. Klíčovým argumentem byla po léta 157. příčka v žebříčku Doing Business Světové banky a údajných 246 dní na vyřízení stavebního povolení. Arnika tento mýtus konkrétními daty vyvrací v sekci Bořiči mýtů.
246 dní totiž neznamenalo délku stavebního povolení, ale součet všech správních úkonů od zahájení projektu po kolaudaci stavby včetně napojení na sítě a zápisu do katastru. Hodnocení vycházelo z modelového skladu, nikoli z bytových staveb. Česko v žebříčku nejvíce propadlo v kontrole staveb, na jejíž reálné provádění úřady nemají kapacity. Po skandálu, kdy se ukázalo, že autoři žebříčku nadržovali Číně a Saúdské Arábii, byl Doing Business v roce 2021 zrušen úplně. Mýtus o 157. místě však politickou debatu přežil – a dnes ho opakuje například ministryně pro místní rozvoj.
Stejně neopodstatněný je narativ, že ekologické spolky stavební řízení blokují. Podle analýzy Arniky ze sedmdesáti stavebních úřadů v letech 2013–2017 podaly spolky odvolání v 0,46 % případů a žalobu v 0,025 %. Od roku 2018 jsou navíc jejich práva výrazně omezena – tezi „spolky blokují bydlení“ tedy nepodporují ani data z doby, kdy měly spolky nesrovnatelně silnější pozici.
Skutečné příčiny zdražování bydlení leží jinde – v investičním charakteru trhu, podfinancování obecního bytového fondu a absenci cílených nástrojů, jako jsou kvóty na dostupné bydlení, podpora družstev, regulace nájmů či omezení krátkodobých pronájmů. Žádný z těchto problémů novela stavebního zákona neřeší.
Zákon, který pomůže jen největším hráčům
Kritika novely se neomezuje na nevládky chránící přírodu. Česká komora autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě označila tisk 67 za nesystémový krok, který nedokáže naplnit ani deklarované cíle a vážně ohrožuje malé stavebníky a spotřebitele. Akademická obec zaslala otevřený dopis kvůli ohrožení kulturního dědictví. Veřejný ochránce práv upozornil mimo jiné na ústavní problém: o největších stavbách bude rozhodovat jediný úřad, jehož verdikt nebude možné napadnout odvoláním, ale jen správní žalobou.
Novela stavebního zákona se tak dostává do závěrečné fáze projednávání, aniž by odpovídala na nejpalčivější otázky českého trhu s byty. Místo slibovaného zjednodušení oslabuje kontrolní mechanismy státu, omezuje hlas veřejnosti i samospráv a usnadňuje rozhodování především u největších záměrů. Reforma, která by reálně řešila dostupnost bydlení, by musela mířit jinam – k posílení postavení obcí, ochraně slabší strany v řízení a k nástrojům cíleným přímo na bytový trh.
