Článek
Poprvý jsem se s tvrdou realitou omezený rozhodovací kapacity setkal někdy v covidu, kdy jsme celý dny rozkreslovali návrhy na to, jak by mohla vypadat Online koučink appka. Denně bylo potřeba udělat tisíce rozhodnutí ohledně každýho drobnýho detailu, samozřejmě nad rámec všech bežnejch denních rozhodnutí, který dělám bez ohledu na práci.
Pravidelně se mi stávalo, že jsem dorazil domů úplně vyřízenej a především hladovej. Vzhledem k tomu, že jsem tehdy míval chronicky prázdnou lednici a nula energie nakupovat a vařit, otevřel jsem vždycky telefon, abych si nějaký jídlo objednal.
A pokaždý to dopadlo stejně.
Hodinu jsem nerozhodně scrolloval nabídkou restaurací, abych si stejně nic nevybral, telefon zavřel a šel spát. Hladovej.
Když jsem se pak začal pídit po tom, proč se to děje, narazil jsem na to, že každej máme omezenej počet rozhodnutí, který jsme schopný za den udělat. A jakmile to vyčerpáme, je pro nás násobně těžší (nebo nemožný) nějaký další (byť marginální) udělat.
Zní to možná jako hloupost, ale mně tohle uvědomění dost pomohlo.
Kolik mikro-rozhodnutí denně totiž vlastně děláme? Od těch životně důležitejch, kterejch možná tolik nebude, až po ty úplně miniaturní, jako třeba když vám zavibruje telefon v kapse a rozhodujete se, zda ho vytáhnout či nikoli.
Pokud pracujete hlavou, používáte denně technologie, snažíte se odbourat zlozvyky a vybudovat návyky a pokud k tomu všemu ještě třeba rozhodujete za nějaký jiný lidi (podřízený, děti anebo jste to ve vztahu pokaždý vy, kdo rozhodujete, co se bude jíst…), je dost dobře možný, že jste nuceni dělat víc rozhodnutí, než kolik jste schopní zvládnout.
A to možná vysvětluje to, proč vynecháváte tréninky, nebo nejste schopní dodržovat nějaký principy stravování, kór když je triple cheeseburger jen pár kliků palcem od vás.
Není divu, že Steve Jobs nosil furt ty samý hadry, snažil se šetřit rozhodovací kapacitu na ty podstatný věci.
Asi nemusíte jít do takovýho extrému, abyste museli imrvére nosit stejnej rolák a džíny (btw říkáte džíny, džínsy nebo rifle?), ale existuje několik triků, jak si můžete pomoct.
Ten první je uvědomit si, že tohle celý je reálná věc.
Ten druhej je nechat důležitý rozhodnutí (třeba ty, který se týkají zdravýho životního stylu) na ráno, kdy máte rozhodovací kapacitu vyšší. Což je mimochodem taky důvod, proč já osobně trénuju ráno - než si mozek uvědomí, co se děje.
Ten třetí je eliminovat rozhodnutí dopředu tím, že budete plánovat. Například si do kalendáře naplánujete tréninky tak, abyste se nemuseli rozhodovat, jestli a kdy půjdete. Nebo si naplánujete jídlo na týden dopředu, abyste se nemuseli každej den rozhodovat znova. Nebo si nastavíte spánkovou rutinu. A tak dále.
A další z triků (a možná ten nejdůležitější) jsou návyky. Pokud si ty jednotlivý věci zautomatizujete tak, abyste nad nimi nemuseli přemýšlet, existuje větší šance, že se stanou. Zároveň pokud vám z nějakýho důvodu spadne řetěz (nemoc, dovolená, znáte to), snáz ho nahodíte.
Váš
strejda Radar
