Bába mezi boeingy. Kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou

Téměř 300tisícové město Kluž je třetím největším Rumunska. V dávné historii bývalo nejen starým sídlištěm Dáků, původních obyvatel karpatského oblouku, ale později také římským městem Claudiopolis. A ještě později hlavním městem Sedmihradska. Na jeho vzhledu se nemalou měrou podepsali němečtí kolonizátoři. Patří tak mezi místa, která jsme rozhodně nemohli při našem podzimním leteckém tripu na Balkán s mým leteckým parťákem Dušanem vynechat. Byl to jeden z otočných bodů našeho letu do Sibiu.

Tamní letiště Cluj Napoca je ale zároveň jednou ze základen letecké společnosti Wizz Air, takže provoz nad historickým centrem, které leží v ose dráhy přibližně 4 námořní míle od jejího prahu, je opravdu velký. Bez souhlasu řídícího letového provozu tak nad městem nemáte co dělat. A to i přesto, že máte podaný letový plán a řídící vědí, kam máte namířeno.

Způsobně jsme proto zavčasu požádali řídícího o vstup do koncové řízené oblasti a možnost provést okruh nad městem, abych si jej natočila. Řídící letového provozu se s námi ale moc nemazal a poslal nás na navigační bod, kterým bychom se městu úplně vyhnuli. Evidentně na nás neměl ani čas ani náladu. Na přistání se mu totiž řadilo několik velkých dopravních letadel, jak jsme slyšeli na frekvenci. A vůbec - rumunští řídící letového provozu prý ještě nejsou moc zvyklí na letadla spadající do kategorie general aviation neboli všeobecné letectví. Za celý třídenní trip jsme slyšeli na frekvenci kromě nás jen jedno.

„Posílá nás úplně pryč,“ zamrčel nesouhlasně Dušan. „Jo, já to vidím. Navigační bod DC2 je úplně na opačné straně,“ přitakám zklamaně. Jenomže já jsem nevážila dalekou cestu do Rumunska jen proto, abych své cíle zdaleka obletěla. To tedy ne! Nehodlám se proto jen tak vzdát a znovu žádám o možnost letět na navigační bod DC6, který vede přesně ve směru centra města. Jenomže ani řídící se nehodlá jen tak vzdát. A vysvětluje, že má na přistání jeden Boeing 737 a že by nemohl zajistit potřebné rozestupy.

Za velkými letadly je potřeba rozestupy striktně dodržet, protože za velkými těžkými letadly se tvoří silné turbulence v úplavu. Pro nás jakožto malé letadlo by tato turbulence mohla být fatální.

Chápavě proto potvrzuji požadavek řídícího a v mém hlasu je slyšet notná dávka zklamání. Asi ji postřehl i pán na druhé konci drátu, protože to byl on, kdo přišel s návrhem: „Je tady možnost, že byste letěli na DC1, tam zhruba 5 minut vyčkali, potom přeladili na věž (pozn. ta má na starosti prostor těsně nad zemí, v případě daného letiště do výšky 3000 stop n.m.), pokračovali na DC6 a pak se zpět přeladili na mou frekvenci.“ Jinými slovy, když chvíli počkáme, věž nás tam pustí. „Super! Thank you!“, zakřičím nadšeně do rádia a usmívám se od ucha k uchu.

A Dušan, ten se směje na celé kolo. „Tak já bych pokračoval dál a nesmlouval. Asi se mě chtěl zbavit, že tě tam nakonec pustil!“ A stejně jako já se těší, že nám nic z našeho plánu neunikne. A taky že ne. Po deseti minutách kroužení nad navigačním bodem DC1 a kocháním se zdejší poněkud odlišnou krajinou máme konečně schválen průlet řízeným prostorem a okruh nad městem. Vecpali nás mezi dvě sedm tři sedmičky. A my se konečně můžeme vydat nad město, které kdysi patřívalo do naší společné monarchie.

Hold ne nadarmo se říká, že kam nemůže čert, tam nastrčí ženskou! A díky tomu se nyní můžete podívat na celé video z naší cesty do Kluže.