Článek
Životně důležité je tak sledovat počasí a jeho vývoj a ve správný okamžik se rozhodnout neletět anebo divertovat na jiné letiště. Nemáme tolik životů, abychom mohli opakovat chyby mrtvých pilotů.
To jsem měla na paměti, když jsem plánovala let do malého tyrolského městečka St. Johann in Tirol v Kützbühlských Alpách. Střední Evropou právě procházela studená fronta a pro vrcholové hřebeny Alp předpovídali sněžení.
Pro studenou frontu jsou charakteristické kupovité oblaky cumulus, často také bouřkový cumulonimbus, které zvláště v Alpách prorůstají do vysokých nadmořských výšek. Vypadají z letadla nádherně - jako načechraní beránci. Ve skutečnosti jde ale o velmi nepříjemný meteorologický jev.
Kupovitá oblačnost nad alpskými vrcholy.
Tato oblačnost totiž vzniká tak, že teplý vzduch rychle stoupá a kondenzuje. Vyznačuje se tak silnou termickou turbulencí. Navíc, ve vyšších výškách, kde teplota klesá hluboko pod bod mrazu, voda v oblacích obsažená rychle namrzá na drak letadla. Zatímco turbulence je spíše nepříjemná, namrzání letadla je nebezpečné. Letadlo ztrácí aerodynamické vlastnosti a těžkne, což může mít, a nejednou mělo, fatální důsledky.
Malá letadla většinou nejsou určena pro let ve známé námraze. Často nejsou vybavena odmrazováním křídel a řídících ploch anebo mají jen omezenou zásobu odmrazovací kapaliny pro případ, že do námrazy nechtěně vlétnou. Vždycky se tak snažíte být z této oblasti rychle pryč. To ale moc nejde, pokud potřebujete letět nad horským masivem a oblačnost stoupá výš, než kam můžete reálně bez kyslíku anebo kvůli výkonnosti letadla. Vždycky proto musíte mít záložní plán.
St. Johann in Tirol leží u severního okraje Alp, v blízkosti Salzburgu, který může v případě nutnosti sloužit jako náhradní letiště a dá se na něj doletět v relativně nízké letové hladině ze severu. A v tomto případě čím nižší letová hladina, tím vyšší teplota a nižší riziko námrazy.
Podávám proto letový plán na let podle přístrojů (tzv. IFR let). Je jasné, že v tomto počasí se letu v oblacích nevyhnu. Pro první část trasy ale žádám řídícího o co nejnižší letovou hladinu. Mám schváleno 6000 stop, což je ideální. Letím pod oblačností a bez rizika námrazy.
Za Lincem ale začíná přituhovat. Musím začít stoupat, protože minimální bezpečná výška nad horským masivem na mé trase je 9000 stop nad mořem. To už jsem v mracích a při teplotě mínus 10 stupňů to pochopitelně namrzá. Je ale vidět, že oblačná vrstva není moc vysoká, protože místy jí prosvěcuje ostré žluté světlo. Žádám proto deset tisíc stop. Zůstávám ale stále v oblačnosti a s námrazou. Nic se nemění ani v letové hladině 110, tedy ve výšce jedenáct tisíc stop. Zkusím tedy hladinu 120, což je skoro maximum pro let bez kyslíku. Konečně jsem nad mraky a mimo námrazu. Kochám se neuvěřitelně fotogenickou scenérií a vytahuji mobil, abych to zaznamenala. Toto se nevidí každý den!
Nad kupovitou oblačností.
Alpské vrcholy skryté v kupovité oblačnosti.
Díky tomu, že letím mimo oblačnost, nemusím divertovat do Salzburku. Mohu se tak připravit na přiblížení v St. Johann in Tirol, které vede horským údolím ze západu kolem až 2342 metry vysokého vrcholu Ellmauer Halt.
Přiblížení do St. Johann in Tirol.
V oblacích ale není vidět. Po tzv. RNP trase mě vertikálně i horizontálně vede přesný navigační systém až do výšky zhruba 4500 stop. Tady už je viditelnost parádní. Musí. Pokud totiž zavčasu nespatříte pod sebou letiště, musíte přiblížení buďto opakovat, anebo letět jinam.
Přistání v St. Johann in Tirol.
Zařazuji se do okruhu nad letištěm vedoucího pod vrcholem Kalkstein a za pár minut přistávám v cílové destinaci. Bohatší o další cennou zkušenost. V Alpách totiž více než jinde platí, že pokud nechcete dopustit drama, musíte mít alespoň jeden reálný záložní plán a musíte být připraveni jej v každém okamžiku spustit. V opačném případě raději zůstaňte na zemi.
