Článek
V projektu Zeptej se vědce se obyčejně politickým otázkám spíše vyhýbáme. Nicméně jednou z nejdůležitějších hodnot, o které se ve své činnosti opíráme, je nezávislost a nezaujatost vědy. Navrhovaný zásah do zákona o vědeckých institucích tuto hodnotu silně ohrožuje.
Jako součást vědecké komunity v České republice jsme formulovali vlastní stanovisko k návrhu na úpravu zákona č. 341/2005 Sb, respektive jeho uniklé, a tedy veřejně dostupné verzi [1–3]. Novela obsahuje záměr přenést řadu rozhodovacích pravomocí z rady výzkumné instituce na jejího zřizovatele (např. ministerstvo). Přenáší tak do rukou politiků pravomoci jako odvolání ředitele, schvalování rozpočtu nebo slučování a rušení ústavů. Svoboda bádání je jednou ze základních svobod a navrhovanou změnu považujeme za její ohrožení [4, 5].
Důvody pro změnu se zdají být na první pohled ušlechtilé – má jít údajně o snahu pozvednout některé hůře fungující instituce a směřovat k tomu, aby ministerstva rozhodovala na základě vědeckých poznatků.
Proč jsme tedy proti?
Stejně jako všechny ostatní komplexní problémy, ani tento nelze řešit zkratkou. Pojďme se na dopady novely podívat bod po bodu.
Nezávislost vědy a důvěra společnosti
Nezávislá věda umožňuje nejen pokrok společnosti, ale také kontrolu dopadů rozhodnutí veřejných činitelů. Vědci proto nesmí mít jakýkoli důvod zvažovat publikování svých výsledků s ohledem na to, zda jsou politicky (ne)pohodlné. Zároveň vědci nesmí mít důvod k vědomé či nevědomé autocenzuře při formulaci výzkumných otázek – musí vybírat takové otázky, aby obstáli v posuzování z hlediska mezinárodního výzkumu, ne z hlediska politické reprezentace. Upadala by tak kvalita české vědy i její prestiž. Nemělo by se proto dopustit, aby se ředitelé výzkumných ústavů zodpovídali politikům místo panelu expertů v radách ústavů.
I v této době, kdy společnost sužuje krize důvěry a silná polarizace, může nezávislá věda spojovat. Přestože v českém prostředí panuje vysoká nedůvěra ke státním institucím a úřadům, má akademická půda výsadní postavení a velkou důvěru veřejnosti [6]. Zásahy politiků (nehledě na naše politické preference) mohou poškodit nezávislé postavení vědy. To může mít za následek snížení důvěryhodnosti vědy a její zneužitelnost za účelem politického prospěchu. Společnost by měla o takto významnou doménu, která stojí mimo politické zápolení, uvážlivě pečovat.
Zneužitelnost
Při každé intervenci je potřeba mít na paměti, jaký nástroj je dán do rukou současným i budoucím politikům. Například pouhá zmínka o svobodě slova oprávněně vyvolává velké vášně. Svoboda bádání si podle nás zaslouží srovnatelnou pozornost. A ačkoli nechceme předjímat jakékoli nekalé úmysly, nelze ignorovat možnou situaci, kdy bude o obsazování a rušení ústavů rozhodovat někdo, kdo by mohl mít politický zájem v rozporu se svobodou bádání.
Zadání výzkumných otázek
Jedním z argumentů pro zásah do zákona je snaha o efektivní zadávání témat, která se mají výzkumem pokrýt. Je chvályhodné, pokud politici mají chuť rozhodovat na základě nezávislých výzkumných závěrů. Nesmí tím ale vznikat politický tlak na vedení instituce. Navrhovaná změna tento tlak přímo vytváří, neboť otevírá dveře přímému odvolávání ředitelů, rušení institucí či zásahům do hospodaření ze strany politiků.
Běžná a osvědčená praxe určování výzkumných otázek probíhá skrze soutěž o veřejné finance. Věda je kompetitivní disciplína. Vědec, který má největší potenciál přijít s co nejdůležitějším objevem (takovým, který zásadně pomůže lidstvu, posune technologický pokrok nebo udělá skok v porozumění světu), má dostat příležitost posouvat naše poznání dál. Pro účelný výzkum ministerstva vyhlašují konkrétní grantové výzvy a tímto způsobem spoluurčují zadávání výzkumných témat v součinnosti s přirozenou soutěží. Probíhá diskuze o tom, že by měl náš „vědecký trh“ fungovat lépe. Cesta ke zlepšení ale nemůže vést přes zkratky a centralizovanou kontrolu vědy v rukou politiků.
Plánovaný zásah do zákona vyvolává dojem, že stát nechce vědu, která poznává realitu, ale vědu, která říká, co chce stát slyšet. Toto zkreslení výzkumu ale není pro stát výhodné – jednoduše bude mít méně kvalitní informace.
Kvalita výzkumu
Výzkumné ústavy mají velice rozdílná hodnocení od Rady pro výzkum, vývoj a inovace (Rady VVI) [7]. U dobře hodnocených ústavů nemůže být nízká kvalita argumentem k intervenci. Lze se domnívat, že plánovaný zásah v takových případech nadělá více škody než užitku. Omezení samosprávy může vést k neochotě podnikat výrazné kroky a ke snížení konkurenceschopnosti instituce.
Je pochopitelné, že u špatně hodnocených ústavů je intervence potřebná, a je k diskuzi, jakým způsobem by se něco takového mělo udát – v tomto směru by bylo vhodné předložit odůvodněnou strategii (ať jde o případné manažerské zásahy zvenčí, systém financování, či jiné strategie).
Tato debata o zákonech probíhá bez toho, aby bylo řečeno, v čem stát vidí hlavní problémy současné české vědy a proč se je snaží řešit tímto způsobem. Definice problémů a formulace řešení by se ale neměla dít bez součinnosti povolaných osob. Podezření, že je snaha provést takto závažný zásah bez povšimnutí, je přinejmenším vysoce znepokojivé.
Závěrem
Doufáme, že kvalita, způsob řízení a nezávislost vědeckého bádání jsou pro naši vládu věcí natolik zásadní, že ji neodbyde v podobě „přílepku“ k zákonu. Věda má klíčovou roli v tom, jak naše společnost zvládá čelit budoucím výzvám. Abychom se nestali zemí bez budoucnosti, je potřeba hledat způsoby, jak vědecké bádání podpořit a lépe využít jeho poznatků. Cestou ale není větší kontrola výzkumu ze strany politiků. Vědecké bádání je odpovědné veřejnosti, ne krátkodobým politickým zájmům.
Za projekt Zeptej se vědce:
Mgr. Adéla Šimková, zakladatelka Zeptej se vědce
Mgr. Kristýna Blažková, Ph.D., zakladatelka Zeptej se vědce
Mgr. Tereza Ormsby, Ph.D., zakladatelka Zeptej se vědce
Mgr. Adam Jaroš, Ph.D.
Mgr. Tomáš Koblížek, Ph.D.
Mgr. Eliška Mikysková, Ph.D.
Ing. Kristýna Kantnerová, Dr. sc. ETH Zürich
Mgr. Dieu Hien Rozsívalová, Ph.D.
Mgr. Ondřej Fišer
Mgr. Vendula Lužná, Ph.D.
RNDr. Peter Mikula, Ph.D.
Ing. Filip Hládek
Ing. Vít Svoboda, Dr. sc. ETH Zürich
RNDr. Adam Obr, Ph.D.
Ing. Veronika Vetýšková, Ph.D.
Christina Karmann, M.Sc.
Mgr. Markéta Pešoutová
Ing. David Kodr, Ph.D.
Mgr. Vojtěch Dolejš
Mgr. Martin Baroch
Mgr. et Mgr. Katarína Kapustka, Ph.D.
RNDr. Jan Konečný
Ing. Bohumila Podhorská, Ph.D.
Mgr. Martin Rohla
Karolína Malíková Jindrová
Mgr. Tomáš HLUSKA, Ph.D.
František Kalenda, Ph.D.
Mgr. Marie Heřmanová, Ph.D.
Mgr. Michal Kraus
Mgr. Anna Juřicová, Ph.D.
Mgr. Ondřej Vaňátko
Mgr. Ondřej Kouklík
doc. RNDr. Jan Votýpka, Ph.D.
Mgr. Adam Provazník
Mgr. Tereza Pavlíčková, Ph.D.
Mgr. Matouš Janča
Mgr. Aneta Šmídová, Ph.D.
Mgr. Jakub Martinka
Mgr. Lucie Najmanová, Ph.D.
MMath. Jonáš Fuksa
Zdroje
[3] irozhlas.cz/zpravy-domov/verejne-vyzkumne-instituce-novela-zakona-penize-pozemky-helena-langsadlova
Zeptej se vědce
Projekt Zeptej se vědce se snaží zprostředkovat kontakt mezi vědeckou a nevědeckou veřejností. Máte-li na vědce nějaký dotaz, zeptejte se nás na Facebooku, Twitteru nebo Instagramu. Podpořit nás můžete na donio.cz/podpor-zeptej-se-vedce.
