Článek
Přišla s tím, že je frigidní. Řekla to rovnou, bez obalu, s výrazem člověka, který si už stanovil diagnózu a teď jen čeká na razítko.
„Prostě nemám chuť na sex. Nikdy. Asi jsem frigidní.“
Slovo frigidní je zajímavé. Zní to odborně, definitivně, skoro jako diagnóza z učebnice z padesátých let. Má to v sobě chlad, odstup, trochu hanby a hodně rezignace. Takové elegantní pojmenování pro větu: nechce se mi a už ani nevím proč.
„A jak dlouho?“ zeptal jsem se.
„Tak… poslední dva roky určitě. Možná tři.“
Tři roky bez chuti na sex. To už není fáze. To je životní styl.
„A bylo někdy období, kdy chuť byla?“
„Jo, na začátku vztahu.“
Samozřejmě. Všichni mají chuť na začátku vztahu. To je biologický podvod přírody, aby se lidi vůbec dali dohromady. Pak se přidá práce, únava, povinnosti, děti, hypotéka, nevyspané noci, stres, hormony a realita.
A chuť se tiše odstěhuje bez rozloučení.
„A jak se cítíte obecně?“ zeptal jsem se.
„Unavená.“
„Jak spíte?“
„Špatně.“
„Jaký máte den?“
„Chaotický.“
„Jaká je práce?“
„Náročná.“
„Děti?“
„Vyčerpávající.“
„Partner?“
Krátká pauza. „No… snaží se.“
To „snaží se“ je diagnostický klenot. Překládá se jako: jsem na něj naštvaná, ale už se mi nechce to vysvětlovat.
Z lékařského hlediska to začalo být jasné. Tohle není frigidita. Tohle je klasický syndrom moderní ženy: chronická únava, dlouhodobý stres, emoční přetížení a nulový prostor pro sebe.
Libido v takovém prostředí nemá šanci přežít. To je jako chtít, aby kvetla orchidej v kanceláři bez oken.
„Takže vy vlastně nejste chladná. Vy jste jen permanentně vyčerpaná,“ shrnul jsem.
„No jo, ale ostatní ženy přece taky fungují.“
Ano. Fungují. To je přesně to slovo. Fungují. Jako pračka. Jako notebook. Jako multitaskingová jednotka na zajišťování chodu domácnosti, práce, vztahů a emocí ostatních lidí.
Jenže fungování není totéž co prožívání.
Tělo ženy, která celý den:
– řeší děti
– řeší práci
– řeší domácnost
– řeší vztahy
– řeší cizí potřeby
– řeší vlastní únavu
se večer nechce svlékat a být žádoucí. Chce si lehnout a být chvíli neviditelná.
„A co děláte jen pro sebe?“ zeptal jsem se.
Zamyslela se. Dlouho. Podezřele dlouho.
„No… sprchu?“
Ano. Sprcha. Vrchol osobního prostoru v životě dospělé ženy. Deset minut teplé vody, kde na ni nikdo nemluví, nic po ní nechce a nikdo se jí neptá, kde jsou ponožky.
A pak se všichni diví, že nemá chuť na sex.
Z psychologického hlediska je to jednoduché. Libido není oddělená funkce. Je to vedlejší produkt životní energie. Když energii nemáte, libido nemá z čeho vzniknout.
A když jste dlouhodobě:
– unavená
– přetížená
– emočně vyčerpaná
– naštvaná
– bez prostoru
– bez podpory
tak nejste frigidní. Jste prostě v režimu přežití.
„A máte vztek?“ zeptal jsem se.
„No… asi jo,“ řekla opatrně. „Ale snažím se být v klidu.“
To je další klasika. Ženy, které potlačují vztek, bývají často označované jako chladné. Ve skutečnosti jsou jen chronicky nespokojené, ale nemají kde to ventilovat.
Vztek je mimochodem silný zabiják libida. Ne ten vyřvaný. Ten tichý, uložený, dlouhodobý. Ten, co se tváří jako „všechno je v pohodě“.
Tělo nezapomíná. Pamatuje si každé:
– „to je jedno“
– „nech to být“
– „já to udělám sama“
– „nemá cenu to řešit“
A pak se divíme, že nechce intimitu s někým, komu v sobě potichu vyčítá celý život.
„Takže myslíte, že nejsem frigidní?“ zeptala se.
„Ne,“ řekl jsem. „Vy jste jen unavená, přetížená a lehce naštvaná. Což je úplně normální stav moderní ženy.“
Frigidita je extrémně vzácná. Skutečná, biologická, vrozená absence sexuální touhy. To má minimum lidí. Většina „frigidních“ žen jsou jen ženy, které:
– dlouhodobě dávají víc, než dostávají
– nemají čas na sebe
– nemají prostor na odpočinek
– nemají chuť být pořád silné
– nemají energii na další výkon jménem sex
Protože ano, sex se v mnoha vztazích stal výkonem. Dalším bodem na seznamu úkolů. Další věcí, kterou je třeba „zvládnout“.
A tělo, které je permanentně v módu výkonu, neumí přepnout do módu potěšení.
Na závěr jsem jí nenapsal žádný lék. Žádné hormony. Žádnou pilulku na libido. Jen tři doporučení:
víc spánku, víc prostoru pro sebe, míň potlačeného vzteku.
Do karty jsem si napsal: pacientka není frigidní, pouze chronicky unavená a emočně přetížená.
A to je možná nejčastější sexuální diagnóza současnosti. Ne nedostatek touhy. Ale nedostatek energie na to vůbec něco chtít. Protože když celý den rozdáváte všechno všem, večer už nemáte chuť rozdávat ani sebe. A už vůbec ne nahá.
