Článek
BE HUMAN — DEN JEDENÁCTÝ
VODA
Šedesát procent
Desátý den jsme drželi v ruce účtenku.
Bylo na ní napsáno, kolik jsme zaplatili. Ale ne vždy to, co jsme skutečně vzali, co jsme změnili a co po nás zůstalo.
Jedenáctý den se podíváme na něco, bez čeho by žádný obchod, žádná továrna ani žádný člověk nemohl existovat.
Na vodu.
Přibližně šedesát procent hmotnosti dospělého lidského těla tvoří voda. U jednotlivých lidí se tento podíl liší.
Zastavte se u toho čísla.
Šedesát procent.
Když mluvíme o vodě, často si představíme řeku, jezero, oceán nebo kohoutek v kuchyni.
Ale voda není pouze něco, co stojí před námi.
Je také uvnitř nás.
V krvi. V buňkách. V orgánech. V procesech, které udržují naše tělo při životě.
Můžeme se přít o cenu vody.
Můžeme rozhodovat, komu patří vodovod, kdo spravuje přehradu a kdo smí čerpat podzemní zásoby.
Nemůžeme však hlasováním změnit skutečnost, že ji naše tělo potřebuje.
A právě tady začíná jedenáctý den.
Voda nezná naše hranice
Na mapě vidíme státy.
Každý má své hranice, zákony, vládu a ekonomiku.
Řeka je nečte.
Déšť může spadnout na jedné straně hranice, voda může protéct druhou a skončit v moři vzdáleném stovky kilometrů.
Podzemní voda může propojovat území, která si lidé administrativně rozdělili.
Znečištění vypuštěné proti proudu se může stát problémem lidí, kteří o jeho vzniku nikdy nerozhodovali.
A někdy se k nim nedostane znečištěná voda.
Nedostane se k nim žádná použitelná voda.
To je rozdíl, který na běžné účtence nenajdeme.
Člověk může zaplatit za vlastní odběr a přesto ovlivnit možnosti někoho dalšího.
Stejně jako v desátém dni se účet může objevit jinde než příjem.
Voda, kterou jsme odebrali, a voda, kterou jsme spotřebovali
Představme si dvě zařízení.
Jedno odebere z řeky velké množství vody na chlazení a značnou část vrátí.
Druhé odebere méně, ale většina se odpaří nebo zůstane ve výrobku.
Které použilo více vody?
Odpověď záleží na tom, co měříme.
Odběr označuje množství vody odebrané ze zdroje.
Spotřeba v hydrologickém účetnictví označuje vodu, která se po použití nevrátí do příslušného vodního systému jako dostupný vratný tok.
A pak je tu ještě kvalita.
Vrátit vodu do řeky neznamená automaticky vrátit ji ve stavu, ve kterém jsme ji odebrali.
Záleží také na teplotě, znečištění, místě a okamžiku návratu.
Voda se v přírodním koloběhu neztrácí ze Země jen proto, že ji někdo spotřeboval.
Může se však ztratit z dostupných zásob konkrétní oblasti právě ve chvíli, kdy ji lidé, rostliny a zvířata potřebují.
Proto nestačí napsat jediné číslo.
Musíme vědět kde, kdy a za jakých podmínek.
Když prší, ale voda chybí
Představte si město, ve kterém několik dní prší.
Ulice se zaplavují. Kanalizace nestíhá. Voda proniká do domů.
Na první pohled by se mohlo zdát, že takové místo nemůže mít problém s nedostatkem vody.
Jenže povodeň není totéž jako zásoba bezpečné pitné vody.
Přívalový déšť může rychle odtéct, aniž by dostatečně doplnil podzemní zdroje. Může poškodit úpravny, potrubí a další infrastrukturu. A voda může být znečištěná právě ve chvíli, kdy je jí všude kolem příliš mnoho.
Naopak dlouhé období bez srážek může vysušit půdu, oslabit úrodu a zmenšit zásoby, které se obnovují pomalu.
Voda tak může být současně hrozbou i nedostatkovou potřebou.
Rozhoduje její množství, kvalita, pohyb a čas.
Ne pouze to, zda ji vidíme padat z nebe.
Dvě miliardy lidí
Podle společného monitorování WHO a UNICEF nemělo v roce 2024 přibližně 2,1 miliardy lidí (každý čtvrtý člověk na planetě) přístup k bezpečně spravované službě pitné vody.
To neznamená, že všichni tito lidé neměli vůbec žádnou vodu.
Znamená to, že nesplňovali všechny podmínky této služby: voda má být dostupná v místě bydliště, v potřebnou dobu a bez příslušného znečištění.
Za číslem jsou velmi rozdílné situace.
Někdo musí pro vodu chodit.
Někdo ji má poblíž, ale nemůže se spolehnout na její bezpečnost.
Někdo má potrubí, ale dodávka nefunguje pravidelně.
A někde voda existuje, jen není dostupná lidem, kteří ji potřebují.
Když mluvíme o pokroku, neměli bychom přehlédnout, že od roku 2015 získaly bezpečně spravovanou pitnou vodu stovky milionů dalších lidí.
Pokrok je skutečný.
Stejně skutečný je i problém, který zůstává.
A tak se vracím k šedesáti procentům.
Člověk v bohaté zemi a člověk v chudé zemi nemají stejný příjem.
Nemají stejné bydlení ani stejné možnosti.
Ale ani jedno tělo nepotřebuje vodu podle výše bankovního účtu.
Voda ukrytá ve věcech
Když si koupíme jídlo, oblečení nebo elektroniku, nekupujeme pouze to, co vidíme.
Za výrobkem je také voda použitá při pěstování, těžbě, výrobě, chlazení, čištění nebo výrobě elektřiny.
Její množství a dopad se však liší podle technologie, místa a podmínek.
Stejný výrobek nemusí mít všude stejnou vodní stopu.
A samotný počet litrů ještě neurčuje škodu.
Odebrat vodu v oblasti s dostatečnými obnovitelnými zásobami není totéž jako odebrat ji v době sucha z již přetíženého zdroje.
Proto bych chtěl, aby společný účet z desátého dne uměl položit další otázky.
Odkud voda pocházela?
Kolik se jí vrátilo?
V jaké kvalitě?
Co její použití znamenalo pro lidi a prostředí v místě odběru?
A kdo ponese náklady, pokud se podmínky zhorší?
Ne proto, abychom každému výrobku přidali další nesrozumitelné číslo.
Ale abychom dokázali rozpoznat rozdíl mezi skutečnou úsporou a pouhým přesunutím problému.
Moře není vodovod
Když se podíváme na Zemi z vesmíru, vidíme planetu pokrytou vodou.
Mohlo by se zdát, že problém s vodou je jen otázkou technologie.
Vždyť máme oceány.
Umíme odsolovat mořskou vodu.
Ano.
Odsolování je skutečná a v některých oblastech velmi důležitá možnost, jak získat pitnou vodu.
Vyžaduje však energii, zařízení, údržbu a řešení koncentrovaného solného odpadu. Vodu je navíc potřeba dostat tam, kde ji lidé potřebují.
A není to jen teoretická možnost.
Podívejte se na Katar.
Zásobování Kataru pitnou vodou je silně závislé na odsolování mořské vody.
Celá země tak ukazuje, že mořskou vodu skutečně dokážeme proměnit ve zdroj pitné vody pro miliony lidí.
Ale také ukazuje druhou stránku našeho pokroku.
Co se stane, když zařízení přestanou fungovat?
Když vypadne energie?
Když se přeruší dodávky nebo poškodí infrastruktura?
Moře zůstane na svém místě.
Jenže pitná voda z kohoutku přestane téct.
Technologie může rozšířit naše možnosti.
Nezruší fyzikální náklady svého provozu.
A nenahradí ochranu řek, podzemních zásob a vodních ekosystémů.
Otázka proto nezní pouze, zda dokážeme vyrobit další litr pitné vody.
Zní také, proč jsme některé dostupné zdroje nechali poškodit a kdo zaplatí jejich ochranu nebo obnovu.
Voda a čas
Voda je v neustálém pohybu.
Vypařuje se, kondenzuje, padá jako déšť nebo sníh, protéká krajinou a proniká do půdy.
Ale ne všechny zásoby se obnovují stejně rychle.
Voda v řece může reagovat na déšť během hodin či dnů.
Některé podzemní zásoby se doplňují mnohem pomaleji.
Ledovce uchovávají vodu v jiném časovém měřítku.
Ale neuchovávají pouze vodu.
V roce 2024 vědci zveřejnili výzkum ledového jádra z tibetského ledovce Guliya, který obsahoval záznam starý více než 41 000 let.
V jeho vzorcích identifikovali genetické stopy přibližně 1 705 virových jednotek.
To neznamená, že objevili 1 705 nebezpečných virů schopných nakazit člověka.
Znamená to, že led uchoval biologické informace z doby dávno před vznikem naší civilizace.
A s oteplováním se některé z těchto dlouho uzavřených prostředí mění.
Nevíme přesně, jaké mikroorganismy se mohou při tání uvolňovat, kolik z nich zůstává životaschopných ani jaké mohou mít následky.
Ale víme něco jiného.
Když roztaje led, nevrací se nám pouze voda. Může se uvolnit také to, co v něm bylo po tisíce let uchováno.
A další položka našeho společného účtu může být taková, kterou jsme dosud ani neuměli pojmenovat.
A lidské rozhodnutí může tyto zásoby ovlivnit na desetiletí.
Tady se voda znovu propojuje s dítětem na šachovnici.
My rozhodujeme dnes.
Dítě může nést následky v době, kdy už nebudeme u stolu.
Nemůžeme mu předat pouze náš účet za vodu.
Předáváme mu také skutečný stav zdroje.
Co znamená bohatství
Představte si člověka, který má peníze, dům, automobil a nejmodernější telefon.
Jednoho dne otočí kohoutkem.
Nic.
Zkusí další.
Nic.
Obchod nemá zásoby. Dodávka nepřijede. Místní zdroj není bezpečný.
Jeho majetek nezmizel.
Ale jedna ze základních podmínek jeho života přestala fungovat.
Teď si představte člověka, který nic z tohoto vybavení nemá, ale každý den musí ujít dlouhou cestu pro vodu.
Pro oba je voda nezbytná.
Jejich možnosti zajistit si ji však nejsou stejné.
Právě v tomto rozdílu se ukazuje, proč společná biologická potřeba sama nezaručuje společný přístup.
Ekonomika dokáže ocenit potrubí, čerpadlo, úpravnu i službu dodávky.
Ale otázka, zda člověk může bezpečně pít, není pouze otázkou obchodní ceny.
Je to otázka podmínek života.
Co předáme dál
Desátý den jsme otevřeli společný účet.
Jedenáctý den jsme zjistili, že některé jeho položky proudí přímo naším tělem.
Vodu můžeme čerpat, čistit, přepravovat a opakovaně používat.
Můžeme budovat infrastrukturu a zlepšovat její účinnost.
Můžeme také zničit zdroj, který nám dlouho sloužil, a teprve potom začít počítat, kolik bude stát náhrada.
Technický pokrok je důležitý.
Stejně důležité je rozhodnutí, k čemu ho použijeme.
Pokud má dospělý člověk v těle přibližně šedesát procent vody, pak je zvláštní, jak snadno dokážeme mluvit o vodě pouze jako o obchodovatelné surovině.
Nejsme odděleni od světa, jehož zdroje využíváme.
Jsme jeho živou součástí.
A dítě po nás nebude potřebovat jen peníze na zaplacení vody.
Bude potřebovat také vodu, kterou lze bezpečně pít.
Otázka pro dvanáctý den
Vodu jsme se naučili měřit na litry.
Energii na kilowatthodiny.
Materiál na kilogramy a tuny.
Ale člověk má ještě jeden zdroj, který se mu každý den nevratně krátí.
Čas.
Dvanáctý den se podíváme na pozornost — na to, kdo o náš čas soutěží, jak jej proměňuje v příjem a co za něj skutečně dostáváme.
Co znamená bohatství ve světě, kde člověk nemá přístup k bezpečné vodě?
⸻
Poznámka k zařazení
Tento text je jedenáctým dnem autorského seriálu BE HUMAN. Není součástí normativní architektury BE HUMAN CORE. Spojuje poznatky o vodě a hospodaření s ní s autorskými obrazy a otázkami.
Zdroje a hranice výkladu
1. Voda v lidském těle. OpenStax: Anatomy and Physiology 2e, oddíl 26.1, Body Fluids and Fluid Compartments. Doplňující přehled USGS: The Water in You: Water and the Human Body. Podíl vody se mění podle věku, tělesného složení a dalších okolností. Přibližně 60 % je orientační údaj, nikoli univerzální konstanta.
2. Dostupnost bezpečné pitné vody. WHO a UNICEF: Progress on Household Drinking Water, Sanitation and Hygiene 2000–2024 (2025), zpráva společného monitorovacího programu JMP. Údaj o přibližně 2,1 miliardy lidí se vztahuje k roku 2024. Bezpečně spravovaná služba pitné vody znamená využívání zlepšeného zdroje, který je dostupný v místě bydliště, poskytuje vodu v potřebnou dobu a není znečištěn fekálně ani prioritními chemickými látkami. Nejde tedy pouze o existenci vodovodní přípojky.
3. Odběr a spotřeba vody. OSN: System of Environmental-Economic Accounting for Water — SEEA-Water, 2012; USGS: Water-Use Terminology. Odběr, spotřeba a vratné toky označují odlišné veličiny. Posouzení dopadu vyžaduje zohlednit také místo, čas a kvalitu vracené vody.
4. Povodně a bezpečnost vody. WHO: How do I protect my health in a flood?. Povodeň může poškodit zásobování a znečistit vodní zdroje. Město popsané v kapitole je modelovou situací, nikoli zprávou o konkrétní povodni.
5. Odsolování v Kataru. Saleem, H.; Abounahia, N.; Siddiqui, H. R.; Zaidi, S. J.: Qatar desalination research: An overview. Desalination 564, 116802, 2023. DOI: 10.1016/j.desal.2023.116802. Přehled se zabývá významem odsolování, používanými technologiemi a jejich provozními a environmentálními souvislostmi.
6. Virové genetické informace v ledovci. Zhong, Z.-P. a kol.: Glacier-preserved Tibetan Plateau viral community probably linked to warm–cold climate variations. Nature Geoscience 17, 912–919, 2024. DOI: 10.1038/s41561-024-01508-z. Studie zkoumala ledovcový záznam přesahující 41 tisíc let a rozlišila 1 705 virových taxonomických jednotek přibližně na úrovni druhů. Nález genetických sekvencí sám o sobě nedokazuje přítomnost životaschopných virů nebezpečných pro člověka.
