Článek
Pražský výběr celou svoji kariéru brázdil tak dlouho naši vlast křížem a krážem, až nakonec dorazil na náměstí do Vodňan a odstartoval své premiérové vystoupení skladbou Aeroplán z poslední letité řadovky Běr (1997), která byť je z předvedeného repertoáru paradoxně nejmladší, byla publiku evidentně nejméně povědomá. V ustálené koncertní sestavě Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (kytara, zpěv), DJ Roxtar (mixing, scratching), s rytmickou sekcí Vilda Čok (baskytara, zpěv), Jiří Hrubeš (perkuse) a Klaudius Kryšpín (bicí) následně odpálili hit Pražákům je hej a publikum rázem pookřálo, neboť i zdejší mají neochvějný pocit, že žijí ve městě a někteří z nich bydlí v místní části Pražák, tudíž mají výhodu, že nikam nezablouděj.
Marná sláva, když pánové v další písni Člověk bez talentu pořádně hrábli do strun, jenom potvrdili, že instrumentálně na to pořád mají, především Pavlíček, tudíž nemusí mít obavy, že už můžou pouze brnkat koledu. Následující song Snaživec o chlápkovi, co si to krásně zavařil a nikdo ho neměl rád, byl hlasitým vzkazem nejmenovanému sovchozníkovi, jenž panuje v oblasti bývalého rostovsko-suzdalského knížectví a rád by rozšířil své území. Potěšila také skladba o moci peněz S.O.S., v níž se ozvalo známé „Haló, Soukup!“ a není bez zajímavosti, že původní basák Ondřej, jenž si před pětačtyřiceti lety zběhl ke Karlu Gottovi nahrabat a pak vem to ďas, má na Vodňansku početnou řadu jmenovců, možná vzdálených příbuzných.
To už se na pódiu objevil ve fiží a bílých rukavičkách také dědek Artur Ropotámo, v jehož masce vystupuje Richard Šíma. Pak si pro sebe uzmul publikum Vilda Čok a vzal přítomné na svižnou jízdu po Václaváku. V Tatrmanovi se zaskvěl svou stále bezchybnou hrou na bicí Kryšpín, jenž ji před emigrací v roce 1988 odbubnoval na druhé desce, aby v songu Hrabě X z legendární a zakázané prvotiny Straka v hrsti exceloval jeho bubenický předchůdce a také emigrant Jiří Hrubeš. „My jsme národ bubeníků,“ nesl se náměstím z reproduktoru hlas herce Miloslava Štibicha, „na každém prstu jich mám deset.“ Že by to bylo málo, to se nedá říct, takže došlo i na Oldu, jenž sbírá různé krámy, jelikož je vetešník, načež na pódium nakráčela zhmotněná Zubatá. Ve finále nechali písní Reminiscence vzpomenout na vystoupení z léta 1991 u příležitosti odchodu vojsk Sovětské armády z našeho území. Bye, good bye. Jako přídavek nemohla zafungovat žádná jiná skladba něž Chvastoun. My jsme hráli na cimbály, Vodňanští se smáli a všichni myši tancovali. Celou hudební produkci korunoval principál Kocáb, když vystoupení definitivně uzavřel břitkou, leč vícevýznamovou větou: „Máte to tu krásný!“
