Článek
Žijeme v době, kdy negativita otřásá veřejným míněním a svět zaplavila vlna toxicity a nenávisti. Na jedné straně máme svobodu názoru, na té druhé se ale bojíme svůj názor vyslovit, abychom nebyli zkritizováni. Ti, kteří mají světu co hodnotného říct, ti mlčí, a ti, kteří by udělali lépe, kdyby nic neříkali, ti mluví ze všech sil a rozlévají jed. Kde je ta rovnováha? Kde je lidskost, pochopení, solidarita? Mnozí věří, že už je to všechno pryč a nejsou daleko od pravdy. Opravdu dnes není snadné udržet si pozitivní nadhled a tak mnoho lidí upadá do depresí, trápí je černé myšlenky a často potřebují i odbornou péči psychologů nebo psychiatrů. Nejošemetnější je na tom však fakt, že právě tyto nemoci a potíže zpravidla nejsou vidět, dokud to nezačne být opravdu vážné. Běžně na člověku ani nepoznáte, že třeba trpí nespavostí či záchvaty kvůli své podlomené psychice. Tací lidé se na veřejnosti ještě zvládají chovat přirozeně a se svými potížemi se vyrovnávají až doma v soukromí, kde je nikdo nevidí a nemůže je nijak soudit. Soudy ostatních lidí jsou totiž tou nejjedovatější reakcí, kterou člověk může dostat. Proto z nich jde takový strach, i když reálně právě ti, kteří nad námi vynášejí svoje soudy, většinou nemají ani ponětí o našem životě, který tak znalecky soudí.
Podle statistik je Česká republika jednou z nejtoxičtějších zemí v Evropě. Důkaz máme snad všude na sociálních sítích, kde se Češi velice rádi vyjadřují k věcem, o nichž často neví ani zbla. A nejraději komentují životní situace a styly ostatních lidí, jako by tímto chtěli obhajovat svoji vlastní neúspěšnost a nespokojenost sami se sebou. Řešením by samozřejmě bylo nedávat cokoli z našeho života na sociální sítě, jenže tento vlak se již rozjel a nedá se zastavit. Vždy bude existovat někdo, kdo bude mít potřebu se na sítích pochlubit, postěžovat si nebo prostě jen sdílet některou část svého každodenního bytí a žití. V jistém ohledu je to v pořádku, již výše zmiňovaná svoboda slova nám k tomuto dává volnost, málokdo však uvažuje dál a uvědomí si, co takovým svým počinem může způsobit. I já pokaždé přemýšlím, jak svým článkem ovlivním čtenáře a velice dobře si uvědomuji hyperkorektnost současné společnosti. Lidé už zapomněli na svou lidskost a pomíjivost, ke kterým patří i omyly a chybování. Za každou sebemenší odchylku jste zpeskováni, zatímco na druhé straně existuje nespočet daleko horších jedinců, ty však žádný postih nečeká a mohou si svobodně dělat, co jen chtějí. Zdá se mi, že se pomalu, ale jistě dostáváme zpět do středověkých dob, kdy byla jen šlechta a chudina, nic mezi tím. Šlechta měla nepředstavitelná privilegia a svobodu, o níž se chudině ani nemohlo snít, a chudina byla lynčována i za sebemenší přestupek šlechtou ustaveného zákona.
Zdá se vám to přes čáru? Mně tedy ne. Jen se podívejte, jak to dnes vypadá. Nahoře pár politiků, kteří si mohou dělat, co chtějí, dole ostatní, co se domnívají, bůhvíjak mají ve svých rukou svobodu, ale pak jsou za jakýkoliv názor, který nezapadá do tabulek, hned sraženi na lopatky a přinuceni mlčet. Kolik nechutných komentářů třeba na maminky denně čtu na sociálních sítích, to by se jeden hanbou propadl! Ale hlavně, že si dneska můžeme vybrat z miliónů pohlaví a orientací, aby se náhodou někdo nedotkl našeho já a neurazil naši osobnost. Je mi jasné, že tímto názorem se nezalíbím spoustě lidem, co možná budou i psát negativní komentáře, ale víte co? Stojím si za tím, že dnešní svět a společnost obzvlášť nejsou v pořádku a musí se s tím něco dělat.
