Článek
Odměňování sebe sama je něčím, co se nedá nutit, avšak dá se tomu spolehlivě naučit. Stačí si vypěstovat ten správný návky a hlavně si uvědomit, proč se chceme odměnit a za co. Jsme lidskými bytostmi, které přirozeně chybují a dělají omyly, ale jsou i úžasné a jedinečné. Dennodenně se potýkáme s problémy, toxicitou a destrukcí, které by jistě za normálních okolností dokázaly všechny položit na lopatky. No, a my jsme pořád tu! Přizpůsobili jsme se nespočtu krizových situacích, naučili jsme se s nimi vypořádat už v našem podvědomí a tím také přežít.
Bohužel ve většině případů vidíme spíše negativní aspekty, než maličkosti, které měly pozitivní dopad. Mnohem více se budeme zaměřovat na negativní komentáře kdesi na internetu, než abychom se soustředili na pochvalu od někoho z naší rodiny či přátel. A proč tomu tak je? Náš mozek je takřka neustále připraven bránit se, ať už jde o reálnou či potenciální krizi nebo ohrožení. Jde o přirozený mechanismus, sloužící k přežití. Má ale jednu nevýhodu - lidský druh je již natolik vyspělý, že si tu krizi a ohrožení přebral nejen ve smyslu fyzickém, ale i psychickém. Jakoukoli kritiku, osočení či urážku proto má tendenci vnímat jako nebezpečné, a zabývá se jimi mnohem déle, než pochvalami, oceněním a čímkoli podobně pozitivním.
Jelikož tuto stránku naší osobnosti je téměř nemožné změnit, musíme se naučit i sami pochválit a ocenit. Skvělý je třeba vlastní motivační deník, kam si každý den píšete, za co se ten den chválíte a ceníte. Nemusíte psát nijak dlouhé zápisky, stačí pár řádek, ke kterým když se později dostanete zpětně, tak vás to namotivuje jít dál. Pokud jste měli špatný den v práci, můžete si večer do deníku napsat, jak jste rádi, že jste to vše zvládli ustát a teď si už můžete oddechnout. Trápí-li vás nějaké dlouhodobější potíže, chvalte se už jen za to, že jste to ještě nevzdali a bojujete dál. Na všem je možné něco najít, jen je důležité pozorně hledat a nepřehlížet drobnosti.
Ocenění samozřejmě nemusí být jen slovní. To je jen takový pomyslný první krok. Ten když se zvládne, jsme připraveni se odměňovat i materiálně. To je totiž těžší a často se za něj kritizujeme. Máme pocit, že si nemůžeme dovolit nic nedělat a že nějaké fyzické odměny se nás vůbec netýkají. Ženy si vyčítají, když si koupí novou halenku nebo když si jdou odpočinout k nehtařce či kadeřnici, protože za to všechno se platí. A už si vůbec neuvědomí, že si to plně zaslouží za dům, který pečlivě uklidily, děti, o které se staraly a pečovaly, jídlo, které s láskou vařily a mnoho dalšího. Jistě existuje míra, dělící to, co by se dalo nazvat přirozeným odměňováním sebe sama od přílišné zhýralosti, pokud ji však udržíme v patřičných mezích, nemáme si absolutně co vyčítat. Nemluvíme tu jen o ženách, muži mají samozřejmě také právo se odměňovat. Kupte si něco slušivého na sebe, zajděte si do vaší oblíbené restaurace či kavárny, navštivte kino a nehleďte příliš na peníze. Jednou za čas si to zasloužíte!
Naučme se odměňovat, naše vlastní já je to nejcennější, co v tomto životě máme, a tak si nezaslouží, aby se na něj kašlalo. Je vážně úplně jedno, jakým způsobem to uděláme (můžeme využít některý z uvedených tipů nebo si vymyslet něco zcela jiného), jde zde jen o to vážit si své vlastní hodnoty jako lidské bytosti, která si už prošla nebo si právě prochází určitými těžkostmi a trablemi, a umět se za to patřičně ocenit!
