Článek
Žádný doktor mi však nedokázal na mou otázku dát adekvátní odpověď. Důvodů mohlo být samozřejmě spousta a nebylo možné vinit doktory. Spokojila jsem se však s tím, že je to dědičné. Dávalo by to smysl, mám v rodině 2 osoby, kterým se ekzém občas objeví. Jeden člen rodiny má výskyt ekzému jako reakci na konzumaci čokolády, zde je tedy jasná příčina, která má rovněž i řešení. Nejíst čokoládu = žádný ekzém. Druhému členovi rodiny se ekzém objevuje málokdy a vlastně to jasné vysvětlení rovněž nemá, znamená to, že má ekzém rovněž dědičný jako já a objevuje se mu kvůli někomu ještě vzdálenějšímu z rodiny? Takhle se příčina mého ekzému objasnila na řadu let. Ale bylo to opravdu tak? Důvodem výskytu ekzému mohla být i alergie nebo špatná snášenlivost některých potravin. Proto jsem absolvovala dvakrát vyšetření na alergologii. Vícekrát to nemělo smysl. Poprvé mé výsledky ukázaly alergii na vše, co kvete, především kočičky. Tudíž jsem ve zkratce byla alergická na jaro. Vše do sebe zapadalo, přesně v tomto ročním období se mi ekzém pravidelně objevoval. Nemohla jsem proti tomu nic dělat, ale byla jsem ráda, za nějakou konkrétní příčinu (konečně). Člověk chce vždy odpovědi na své otázky a v některých případech je mu jedno, jaká odpověď to je, hlavně že nějakou dostane a může jít dál.
Zvrat nastal ve chvíli, když se mi ekzém začal objevovat v zimě. Byla jsem zmatená. Najednou má alergie na vše rozkvetlé na jaře pominula? Díky tomuto mé kroky opět vedly na alergologické oddělení. Výsledky nyní byly odlišné. Žádná reakce na rozkvetlé rostliny, ani kočičky, ale nyní byly problém roztoči a prach. To vážně? Alergie na roztoče a prach – alergeny, které jsou všude kolem nás. Alergie, kterou trpí téměř většina z nás, jen to nemá fyzický projev u každého. Doufala jsem například v intoleranci na laktózu. Až takhle zoufalá jsem byla a prahla jsem po konkrétním důvodu, abych mohla výskyt ekzému sama ovlivnit a předejít mu. Nedělat to, co mi ubližuje, nejíst to, co mi škodí, mít to pevně ve svých vlastních rukou. Samozřejmě mi tehdy nedocházelo, jak je toto smýšlení toxické, mohla a měla jsem být vděčná, že se nemusím ničemu vyhýbat a dávat si na cokoliv pozor.
V tomto ohledu však nebylo na medicínu spoleh. Ne že by mi nijak nepomáhala, ale byla nedostačující. Jediný a stoprocentní spoleh byl na kortikoidní mastičky, které nelze dlouhodobě používat skrze své nežádoucí účinky. Člověk s ekzémem má jednoduše přijmout, že výskyt ekzému není ničím konkrétním zapříčiněn a prostě se jednoduše ekzém objevil a je to? Žádný specifický důvod za tím není? Může to být opravdu jen dědičné?
Toto vědomí bylo občas obtížnější než ekzém samotný. Přijmout fakt, že nevím, proč se to děje právě mně. Různé otázky se mi den, co den honily hlavou. Kým jsem byla a co jsem komu udělala v minulém životě :) Čím jsem si tento trest zasloužila. A i obráceně. Co mě to má naučit? Co mi tato zkušenost má ukázat a v čem mě má posunout? V těchto otázkách jsem se často utápěla. Nemělo to jasné lékařské vysvětlení, tak to muselo mít příčinu z jiné oblasti. Možná jsem měla odpověď celou tu dobu na dosah. Blížila jsem se k ní a celou dobu jsem s ní žila, jen jsem tehdy nebyla dostatečně vyspělá na to, tuto příčinu pojmenovat a porozumět jí. K tomu jsem potřebovala čas dospět a taky jsem potřebovala další odbornou osobu, díky které jsem mohla na tuto záhadu pohlédnout z jiného úhlu.
V nedávné době mě opravdu naštvala jedna situace, kdy jsem slyšela nějakou paní doktorku prohlásit v rádiu, že ekzém vyléčit nelze. Že ho jde pouze zmírnit a udržet ve stavu, aby se nezhoršoval. Nesouhlasím. Možná stačí jen nahlédnout za oponu a přijmout fakt, že odpověď někdy není možné nalézt výhradně jen u medicíny jako takové, ale že příčina může mít své kořeny v oblasti, ne kterou je medicína občas krátká. Poodkrytí jiného přístupu bude součástí dalšího příspěvku. Pro upřesnění, stále se s ekzémem potýkám, ale nevěřím tomu, že ho nelze vyléčit. Dívám se na ekzém odlišně a stále se mu snažím porozumět. Možná totiž říká víc, než by si člověk dokázal představit.
