Hlavní obsah

Pohled za hradbu díky ekzému

Co když se na tom všem, dokáže najít i něco pozitivního, stejně jako v jiných těžkých životních situacích, se kterými se musíme poprat?

Článek

Pro ty, kteří si procházejí svým nejhorším obdobím s ekzémem, bude tento článek těžce snesitelný, protože je mi víc než jasné, že právě teď zažíváte období temnoty, kde ani paprsek světla nepronikne.

Nicméně po mnoha letech s ekzémem dokážu vyjmenovat i něco pozitivního, co jsem se díky ekzému naučila. Toho pozitivního není příliš, ale i jedna pozitivní věc, dokáže zázraky. Tak tedy, mám 4 hlavní body, na které díky ekzému nahlížím jinak a lépe než předtím.

První bodem, je mé okolí. Díky ekzému jsem mohla mnohem lépe rozpoznat, koho vedle sebe chci mít a kdo do mého života nepatří. Pokud trpíme ekzémem stejně jako já, tak víte, že ne s každým se můžete cítit sami sebou. To platí i pro lidi, kteří ekzémem netrpí. Je stále více těžké najít lidi, se kterými se cítíme klidní a v bezpečí. S ekzémem je to však o to horší, protože můžete mít pocit, že sami sebou ani být nemůžete, že musíte ostatním nabídnout něco více, protože s ekzémem jste naopak něco méně. V průběhu let jsem zjistila, že možná jsem se v přítomnosti jistých kamarádů nevyjadřovala ne kvůli ekzému, ale kvůli tomu, že jsem neměla potřebu s těmito lidmi více rozvíjet vztahy. Že právě s těmito lidmi cítím, že nemůžu být sama sebou, i když to s ekzémem v danou chvíli nesouviselo. Nemusela to být jejich chyba a upřímně ani nebyla, měla jsem je ráda, byli to fajn kamarádi, nicméně nebyli to ti kamarádi, které jsem chtěla mít blízko sebe. Často jsem si dávala pozor na to, co říkám, protože jsem předem věděla, že to nezůstane u toho, komu to sdělím, ale ta osoba to pošle další osobě, které jsem se svěřit nechtěla. Nyní je to jiné. Mám ve svém okolí přesně ty lidi, se kterými se cítím sama sebou. Ze svého života jsem vymazala ty, kteří mě dalo by se říct dusili. Někteří to nedělali schválně, prostě jsme si časem již nerozuměli. Každý se měníme a občas se cesty musejí rozdělit, aby na vaši cestu zabloudil někdo další, kdo vám do života přinese zase něco nového. To už teď vím a díky ekzému je to jednodušší, protože občas se necítíte dobře ani sami se sebou a když potkáte člověka, se kterým se i s ekzémem cítíte dobře, tak víte, že tohoto člověka nechcete ze svého života nechat odejít a zaměříte na něj svou pozornost mnohem více než na ty, jejichž odchodu byste si ani nevšimli…

Druhým bodem je to, že díky ekzému dokážu přehlédnout to, co je navenek a více si všímat toho, co je uvnitř. Ať se to týká mě samotné, tak i mého okolí. Kdokoliv může mít hezkou schránku, ale uvnitř už tak krásný být nemusí. Vzhled může klamat a taky, že se to v životě děje víc než často. I takovou zkušenost mám. Nicméně až nyní v souvislosti se sebou samotnou rozumím tomu, že můj vzhled neurčuje to, kdo jsem. Přesněji řečeno, můj vzhled s ekzémem neurčuje to, jaká jsem. To, jaká jsem uvnitř mi ekzém na povrchu, ani negativní pocity s ekzémem spojené nesebere! A to si budu bedlivě strážit. Tuto skutečnost však u sebe samotné vidím až teď, po tom, co jsem si zažila s ekzémem časy, kdy jsem o sobě pochybovala, kdy jsem samu sebe shazovala a kdy jsem sobě samotné vnucovala myšlenky, že nejsem dost hezká. Víte co? Nyní si i s ekzémem dokážu říct, že mi to sluší. Ano, bez ekzému bych vypadala lépe, to každý, nebudeme si lhát. Ale dokážu se podívat skrze ekzém a vidět sebe samotnou takovou, jaká jsem a jakou chci i nadále být!

Třetím bodem je skutečnost, že se snažím nebýt zahleděná pouze sama do sebe. Bylo pošetilé domnívat se, že jsem jediná, proti které stojí celý svět. Na světě je spousta lidí, kteří zažívají mnohem větší bolesti než já. A já si sebestředně myslela, že jsem na tom špatně, že nikdo v mém okolí netrpí stejně jako já, že se ostatní mají lépe a že jsem na to sama. Myslím si však, že toto je velký problém dnešní doby. Skoro každý z nás více myslí na to, co si o něm pomyslí jeho okolí, ale okolí nás mnohdy vůbec neřeší. Anebo si o nás něco pomyslí během 2 sekund, kdy se potkáme na chodníku, a to je vše. Opravdu si až tak moc věříme, že si myslíme, že jsme pro všechny středem pozornosti? Není to od nás příliš troufalé myslet si, že ostatní nemají nic lepšího na práci než nás hodnotit? Je to stejné jako když si myslíme, že to nejhorší na světě se děje právě nám, a přitom se jiným dějí mnohem horší věci…

Posledním bodem je trpělivost. Abych se přiznala, na tomto stále pracuji. Jsem ze své podstaty vcelku netrpělivý člověk. Jakmile se pro něco rozhodnu, nebo na něčem pracuji, nejradši bych to chtěla hned. Nicméně jak sami víte, ti, co trpí atopickým ekzémem, ekzém nezmizí přes noc. S kortikoidy zmizí za cca 3 dny, ale taky se může rychle objevit znovu. Jestliže jste se rozhodli pro zdravější a dlouhodobě udržitelnější cestu, tento proces je na delší časový horizont a k tomu je potřeba obrovská dávka trpělivosti. Den, co den můžete vidět, že se ekzém nelepší, ale nesmí vás to odradit. Takže trpělivost je doprovázena i obrovskou mírou odhodlání a vytrvalosti, protože se nesmíte vzdát. I v tomto vás dokáže ekzém vyškolit.

Tak co, dokázali byste nyní taky vidět na ekzému něco pozitivního? To svědění a napnutá pokožka, na tom nikdy nic pozitivního nebude, ale zkuste se na to podívat z jiného úhlu pohledu a možná se nějaký ten světelný paprsek přece jen objeví.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz