Článek
Ano, i já mám dny, kdy si nechávám mastné vlasy, dlouhé volné tričko a tepláky, ale naučila jsem se to, že v hezkém oblečení se i hezky cítím, i když jsem „jen“ doma. Nemluvím o tom, že si na doma vezmu elegantní šaty, nebo pěkné věci, které mám na běžné nošení do školy, do práce, do společnosti… Nicméně mám ve svém šatníku kousky, které jsou vyloženě na doma, ale nejsou poslední nouzí. Ať je to sportovní nebo obyčejné oblečení, chápete, co tím myslím? Cítím se potom i psychicky lépe a mám větší motivaci stihnout vše, co jsem si na víkend nebo volný čas doma naplánovala.
Takový „luxus“ jsem jako mladší holčička neznala a ani si ho nemohla dovolit. Na doma jsem nosila oblečení, které bylo vyloženě na zničení, protože co si budeme, ekzém je nejlepší mastit mastičkou, která je co nejvíce mastná, aby se suchá pokožka pořádně promazala. S tím ale souvisí i mastné oblečení. Jak jsem zmiňovala v prvních příspěvcích, měla jsem ekzém hlavně na krku a předloktí. Krk byl v pohodě, ale předloktí? Všechna oblečená trička byla na vyhození po pár použití. Ani si nevzpomínám, zda mělo smysl tyto trička zkoušet prát anebo bylo jednodušší s nimi zamířit rovnou do koše, nebo taťkovi do garáže místo hadry na olej :))). I když jsem měla tričko s krátkým rukávem, který nepřišel do kontaktu s předloktím, stačilo se o bok trička předloktím otřít a osud trička byl zpečetěn. To je ale pouze začátek… Toto byl osud oblečení, které jsem nosila přes den, ale co v noci? Pyžamo a peřina. Doteď si pamatuji ten nepříjemný kontakt pyžama s mou kůží, neboť látka pyžama byla nasáklá mastným krémem a materiál byl o to těžší. Co se týče peřiny, zde byl stejný scénář. Nějaké prostěradlo a povlečení, co se párkrát vypere a potom vyhodí. Nemělo cenu si na Vánoce přát hezké nové povlečení…
Nejenže, jsem si nemohla na sebe vzít hezké oblečení na doma, ale co do školy? Zde to bylo jiné. Do školy jsem si oblekla běžné pěkné oblečení, ale za cenu půldenního vysušení ekzému. O víkendu jsem si ekzém mastila vícekrát za den, kdežto v pracovních dnech, kdy jsem trávila čas ve škole, jsem si ekzém namastila až při příchodu domů, když jsem na sobě měla opět to oblečení, které bylo na vůni a konzistenci daného krému již zvyklé.
Jako malá holčička mi to asi ani tolik nevadilo, ale když jste starší a začínáte si pouštět videa influ holek, které točí vlog o tom, jak vypadal jejich běžný den a vidíte, že celý den tráví doma v hezkém oblečení, ne-li dokonce ještě v šatech, tak si vybavíte ten obrovský kontrast v porovnání s vámi. Ano, možná ty šaty měly zrovna na daný vlog, aby to lépe vypadalo, ale víte, kam tím mířím… Lidé s ekzémem přemýšlí ne nad tím, v čem se budou dnes cítit doma příjemně, ale jaké oblečení dnes obětují.
Měli jste to tak taky nebo jsem jediná, která se naučila:
víkend a čas doma = oblečení, které mohu zničit, ne ve kterém se cítím dobře
