Článek
Nejenže je to nepříjemné, ale vyžaduje to extrémně pevnou vůli, aby se člověk nezačal škrábat a svědění se zbavil. Občas je to už automatická reakce – něco vás svědí, poškrábete se a svědění přestane nebo je to alespoň o něco snesitelnější. Co když … škrábání nepomůže ba naopak, může to být ještě horší?
Často jsem pevnou vůli postrádala a škrábala jsem se na místech, kde mě svědil ekzém. Snažila jsem se to vždy zakrýt. Poškrábat se co nejvíce nenápadně, aby si toho moje maminka nevšimla. Pamatujete si na nejčastěji opakovanou větu od svých rodičů? Nejvíce vyřčenou poznámku, zákaz, cokoliv? Já ano - „Neškrábej se! Zhoršíš si to!“. Byla to hra na kočku a na myš, kdy mě maminka vždy přistihla, jak se škrábu a okřikla mě. Myslela to v dobrém, vím to, vždy jsem to věděla, ale ten pocit, kdy vás něco svědí natolik, že se nedokážete soustředit na nic jiného, byl vždy mocnější než silně zdůrazněná slova, ať to nedělám.
Nepoučila jsem se ani tehdy, když jsem měla ruce doškrábané do krve. Ne že bych se škrábala tak moc záměrně, ale ekzematická pokožka rovná se suchá pokožka – kožní bariéra je sama o sobě narušená a křehká, tudíž hrany nehtů nemusely zajet příliš hluboko, aby se vytvořila krvavá ranka. A teď si představte, když máte několik krvavých ranek na svých rukou a v zimních měsících se máte teple obléct.
Tuto vzpomínku mám před očima dodnes. Živě ji stále vidím. Jednoho školního dne jsem si oblekla obyčejné černé tričko s dlouhým rukávem a zakryla jím poškrábaná předloktí. Ani ve snu by mě nenapadlo, co by to mohlo způsobit. Po vysvlečení trička se mi vlákna černého materiálu dostala do otevřených ranek na mých rukou, odkud nešly odstranit, neboť kožní buňky již zacelovaly poraněná místa. Pokud se to někomu stalo, tak mi rozumí. Pro někoho, kdo podobnou zkušenost nemá, může být zřejmě obtížné si představit, co tím myslím a jak to asi mohlo vypadat. Nicméně nevypadalo to hezky. Jako bych se o sebe nestarala. Měla jsem černé stroupky na svých předloktí, jako bych si tyto rány způsobila sama a taky že ano, jen ne úmyslně…
Za ty roky jsem si našla způsob, jak se svědivého pocitu zbavit, tak abych se vyloženě neškrábala a už vůbec ne do krve. Začala jsem hranami nehtů jemně jezdit po svědivých místech delšími obloučky, podobnými lyžování v obloučcích na svahu. Tyto doteky připomínají něco jako „škrabkání“ partnera, partnerky nebo kamarádky, které je v dnešní době populární. Takhle jsem se snažila zbavit svědění a taky že úspěšně. Toto „škrabkání“ vytváří příjemný pocit a odvádí vaši pozornost od samotného svědění. Po pár dotecích na vlastní kůži svědění přestalo nebo se stalo nevýrazným a nepřitahovalo již mou pozornost. Poprvé po dlouhé době byly doteky na mém těle prováděny s větší láskou a citlivostí. Konečně jsem svou kůži netrestala drsným škrábáním, které končilo šrámy. Možná tato věta a volba slov není úplně šťastná v souvislosti s ekzémem a svěděním, ale možná i tato skutečnost, jak se chováme ke svému tělu, když zažívá různé těžkosti, nasvědčuje tomu, jak sami sebe vnímáme a zda se máme vůbec rádi. Škrábat se do krve, když naše pokožka trpí, způsobí, že si v závěru nepomůžeme. Naopak jen si více uškodíme. Když se ale k našemu tělu chováme hezky, staráme se o sobě i ve chvílích, kdy naše tělo zažívá těžkosti, kterými trpíme i uvnitř a máme automatickou potřebu si škodit, jako bychom si nezasloužili péči od sebe nebo od ostatních, časem se nám to vrátí a tělo se ozve ještě hlasitě než do té doby.
Naše tělo toho dokáže snést a vytrpět opravdu hodně. A místo adekvátní péče často volíme opačnou strategii, a ještě přiložíme pod oheň. Naložíme na naše tělo ještě větší zátěž a vystavíme ho ještě většímu tlaku a následná rekonvalescence zabere mnohem více času, neboť dlouhodobě neudržované a zanedbané tělo jednoho dne nebude mít sílu vstát a pohnout se z místa. Dopřejme svému tělu potřebnou péči, aby mělo dostatek sil nést nás den co den vpřed. Dopřejme mu nejen potřebný relax, zdravý pohyb, adekvátní stravu a hydrataci, ale i potřebnou výživu v podobě kvalitních krémů, a především našich vlastních doteků. Chraňme své tělo před okolními vlivy a taky před našimi vlastními vyčítavými myšlenkami, které způsobí, že se k našemu vlastnímu tělu obrátíme zády a budeme ho nenávidět, ať už je to způsobeno jakýmkoliv důvodem. Já své tělo ráda neměla. Mým hlavním důvodem byl ekzém. Teď vím, čím vším si muselo moje tělo, respektive pokožka projít a jsem svému tělu neskutečně vděčná za to, že to nevzdalo a touto cestou mě hrdě neslo den co den, i když to nebylo vždy snadné a hlava i srdce si jelo své a upínalo se na smutek více než na radost.
Mějte své tělo rádi, starejte se o něj a chraňte ho. Je vaší oporou i v těch nejhorších časech, i když to na první pohled nevidíte. ♥
