Článek
První skupinou jsou ti, u kterých to, že trpí ekzémem, sami nemáte šanci poznat. Nepoznáte to do chvíle, kdy vám to oni sami neřeknou. Ekzém se u nich objevuje na místech, která mají vždy přirozeně zakrytá kouskem oblečení – tričko, kalhoty, ponožky atd. Do druhé skupiny ekzematiků bych zařadila ty, kteří mají ekzém na místech, která jdou stále zakrýt, ale je to už kousek oblečení navíc. Například jestliže máte ekzém na krku, můžete si dát kolem krku šátek, nebo obléct rolák. Jestliže máte ekzém na předloktí, místo krátkého rukávu zvolíte delší. Samozřejmě záleží na době, kdy ekzémem trpíte, protože si v létě asi těžko oblečete rolák až ke krku, jen abyste schovali ekzém. Chci tím poukázat na to, že stále existuje nějaká možnost, ekzém před okolním světem skrýt – na rozdíl od ekzematiků, kteří spadají do třetí skupiny. Třetí skupina zahrnuje ty, kteří trpí ekzémem na místech, které nelze za žádnou cenu skrýt a ostatní si ekzému všimnou okamžitě. Těmito místy je především obličej, ale i hřeb ruky (asi nikdo by si nevzal jen tak do školy rukavice, i když dnešní módní svět určitý typ síťkovaných rukavic, jako módní doplněk, již nabízí).
Dalo by se říct, že třetí typ ekzematiků trpí nejvíce, neboť nejenže si každý kolem něj ekzému všimne, ale především má ekzém na očích i on sám. Kdykoliv když podává člověku ruku nebo když se podívá do zrcadla. Ale víte co? Ani pro další dvě skupiny ekzematiků, to není žádná výhra. To, že mají možnost ekzém zakrýt, neznamená, že se tím zbaví svého utrpení, které cítí uvnitř. Navíc pokožka, ať už bez ekzému nebo s ekzémem, potřebuje „dýchat“. To, že ji zakryjete, navíc když pokožka trpí ekzémem, může samotný ekzém v konečném důsledku ještě zhoršit. Odvíjí se to i od materiálu oblečení, kterým se pokožka může „dusit“…
Já osobně patřím do druhé a třetí skupiny současně. Myslela jsem si a sama sebe jsem litovala, že jsem na tom hůře než ti, u kterých si ekzému nevšimnete, kteří ho mají na místech, která lze jednoduše schovat. Dlouhou dobu mi nedocházelo, že uvnitř trpíme všichni stejně, ba první skupina možná i více. Tím, že si u mě mé okolí mohlo na první dobrou ekzému všimnout, jsem sice byla TA s ekzémem, ale ti, kteří svůj ekzém úspěšně a dlouhodobě před světem tají, si kolem sebe vytvářejí mnohem větší barikádu než ti, u kterých to svět již ví (respektive vidí). Jsou na to úplně sami, a ještě se snaží, aby to tajemství neprasklo. Můj ekzém mě od mého okolí dělil. Vytvořila jsem si neprůhlednou stěnu, přes kterou nešly vidět emoce, které ve mně ekzém dlouhé roky vzbuzoval. Ostatní asi tušili, že to pro mě není snadné a svou lítostí tomu nikdy nepomáhali, ale tím, že o tom věděli, měli možnost se k tomu i určitým způsobem postavit a třeba i dělat, že ekzém nevidí. Nicméně u těch, kteří před světem skrývali a stále skrývají nejen své emoce, ale i ekzém samotný, tou hranicí není pouze stěna, ale poctivě postavená hradba, do které nikdo nevidí a nikdo nemá sebemenší tušení, že se daný člověk může vůbec potýkat s nějakými negativními pocity v souvislosti s ekzémem.
Nikdy nevíme, čím si konkrétní člověk prochází, ať je to ekzém, který schová pod tričko, anebo pocity, které zamkne hluboko v sobě. V dnešní době se stačí na své okolí usmát a všichni si myslí, jak dokonalý život máte, když vás vždy vidí s úsměvem. Není to dokonalý život, ale dokonale odehrané představení, jejímž autorem může být každý z nás. I já jsem si dlouhé roky zkusila být v hlavní roli ve své vlastní divadelní hře, jejímž režisérem byl ekzém samotný.
