Článek
Automatická odpověď by byla na alkoholu, cigaretách, omamných látkách, automatech nebo na hazardu jakéhokoliv druhu. Mohla by se k tomu přidat i závislost na kofeinu, tedy na kávě a u některých kávu nahrazuje matcha. Zelený prášek připomínají kratom, na kterém taky může být člověk závislý.
Závislostí je mnoho. Napadlo by však někoho, že člověk trpící ekzémem může být taky závislý, a to na něčem jiném, než je zmíněno výše? Zkusíte si tipnout nebo se necháte podat?
Ekzematik si postupem času může vytvořit závislost, která funguje jako každá jiná. Účelem je člověku ulevit, pomoci mu a taky že ano, pomoc a úleva se dostaví a to rychle. Až podezřele rychle. Mluvím o závislosti na kortikoidech. Ne steroidech, ale kortikoidech. Kortikoidy jsou jinými slovy hormony, které pomáhají při kožních problémech. Řekla bych, že neexistuje člověk, který trpí ekzematickou pokožkou a nikdy neměl předepsanou mastičku obsahující kortikoidy. Je to oblíbený předpis doktorů. A není se čemu divit. Tyto mastičky zabírají, po pár dnech je ekzém klidnější ne-li vyléčený a doktoři mají o dalšího ekzematika v čekárně méně. Tyto mastičky se však nesmí užívat delší časové období, protože jak bylo napsáno, obsahují hormony, které se do našeho těla tímto způsobem dostávají nepřirozeně. Užívání těchto mastiček anebo i kortikoidů v podobě např. tablet, nese určitá rizika. Může dojít například ke ztenčování kůže, zvýšení krevního tlaku anebo k nadměrnému růstu chloupků, ano i toto je vedlejší účinek častého užívání hormonů v podobě kortikoidů.
Nejhorší na tom je, že pacient je se vším obeznámen. Minimálně tedy ví, že kortikoidy nejsou pro jeho tělo prospěšné a zbytek informací si může dohledat na internetu. Píšu, že je to to nejhorší, protože i přesto, že člověk ví, že je to svinstvo, dá si to na svou kůži dobrovolně, protože chce, aby se mu ulevilo. Za účelem toho, aby se ekzém zlepšil, dá na svou kůži něco, co se mu postupně vstřebává do těla. Ano, navenek těla působí kortikoidy zázračně, ale ve stejný okamžik působí neplechu uvnitř. Čím častěji člověk používá masti obsahující kortikoidy, tím více přispívá ke škodlivým účinkům, které člověk na první dobrou nemá šanci na svém těle zpozorovat.
Za roky s ekzémem jsem měla předepsaných nespočet kortikoidních mastiček. A víte co? Nevadilo mi to, nebránila jsem se tomu, naopak. Kdykoliv kdy se mi ekzém zhoršil, šla jsem si přímo pro TUTO mastičku, která TYTO škodlivé látky obsahovala. Dobrovolně. Dokonce jsem jako malá před mamkou plakala a žadonila, abychom šli ke kožnímu doktorovi. Ona vždy věděla, že mi předepíše kortikoidy. A já to věděla taky. Potřebovala jsem to, chtěla jsem to. I přesto že jsem věděla, že mi to uvnitř těla pomalu škodí, protože to není zdravé. Bylo mi to jedno, hlavně že to ekzém vyléčilo. Opravdu to ale ekzém léčilo?
Trvalo mi dlouhé roky uvědomit si, že je lepší ekzém léčit dlouhodobě a přírodní, zdravější cestou než volit rychlou pomoc, která sice zabere za pár dní, ale za dalších pár dní je potřeba tento proces zopakovat a můj problém se tím nevyléčí, naopak jen se oddaluje. Kortikoidní mastičky totiž působí povrchově. Trochu paradox, že působí povrchově, a právě díky nim může dojít ke ztenčení kůže, jako k negativnímu vedlejšímu účinku. Nicméně povrchová pomoc jen zakryje problém, který se skrývá o něco hlouběji. Ekzém není snadné vyléčit. Někteří doktoři tvrdí, že se ekzém nedá vyléčit vůbec. Že jediné, co lze udělat, je ekzém udržovat, ale že nikdy nezmizí úplně. Nicméně toto není podstatou tohoto příspěvku. V tomto příspěvku se chci podělit o zkušenost, respektive o svou závislost na kortikoidech, kterou jsem si ze začátku vůbec neuvědomovala.
Když jsem byla dítě, o ekzém se mi starala především maminka. To ona si mě vzala do parády skrze pravidelné maštění, měla mě pod dozorem, abych si ekzém neškrábala, hledala různé odborné názory a rady, jaké mastičky používat, jak ekzém udržovat a čemu se vyhnout. Taky proto neměla ráda, když mi doktor předepsal mast s kortikoidy. Všechna její tvrdá snaha léčit ekzém tou nejvíce přirozenou a dlouhodobě udržitelnou přírodní cestou šla vniveč. Jak jsem zmiňovala, docházelo ke scénám z mé strany, kdy jsem za každou cenu chtěla mastičku s kortikoidy, aby se mi ekzém zlepšil. Pokaždé jsem poslouchala stejné věty „Dávej si jen tenkou vrstvu“ a „Nepoužívej to déle než pár dní, je to škodlivé“. Dodržovala jsem to. Mastičku jsem nanášela v tenké vrstvě po co nejkratší dobu. Viděla jsem zázračné účinky, kdy se ekzém povrchově zlepšil a já se radovala. Nicméně po pár dnech, kdy jsem mastičku vysadila, došlo opět ke zhoršení. Není se čemu divit. Jak jsem psala, kortikoidy pomohou povrchově, uvnitř však daný problém přetrvává. Pokud se tvrdí, že se ekzém nevyléčí, tak ano, nevyléčí se za pomoci kortikoidů. Kortikoidy nikdy ekzém nevyléčí. Pouze ho uklidní, a to taky ne na moc dlouhou dobu. Každopádně, co se týče mého příběhu, s kortikoidy to došlo do bodu, kdy jsem měla mastičku vždy u sebe a když se mě maminka zeptala, zda tu mastičku ještě používám, lhala jsem. Jasně, že jsem tu mastičku používala, ekzém se mi po pár dnech vysazení opět zhoršil a já chtěla rychlou pomoc a pocit úlevy. Nepřipomíná vám to chování závisláka? I závislý člověk najednou dokáže lhát svým nejbližším a proč vlastně? Věděla jsem, že by to byl problém, věděla jsem, že předpis jakékoliv mastičky od doktora mou maminku nepotěšil, vždy to totiž byla ta nejjednodušší a nejrychlejší možnost, jak pro doktora, tak i pro mě. Dobrovolně jsem si na své tělo nanášela něco, o čem jsem věděla, že mi postupem času může ubližovat. Vždy jsem si řekla, že to teď pomocí kortikoidů vyléčím povrchově a na hlubší léčení se vrhnu potom. Snažila jsem se to obejít z opačného konce, a nakonec jsem se dostala do koloběhu, že kterého nebylo možné vyskočit, dokud jsem si nesrovnala, jakou cestou doopravdy chci jít. Nevzpomínám si přesně, kdy k tomuto zlomu došlo, ale mohlo to být před čtyřmi až pěti lety, kdy jsem změnila svůj názor a pohled na kortikoidy. Začala jsem k nim mít odpor. I když jsem měla ekzém v nejhorším stádiu, jaké si doposud v pokročilejším věku pamatuju zvolila jsem cestu, kdy jsem na kortikoidy ani nepomyslela. Dokonce jsem se ani neobjevila na kožním oddělení, neboť bych si mohla vsadit na to, jakou mastičku by mi předepsali. A to jsem nechtěla. Ano, tato cesta byla mnohem delší a náročnější, ale věřila jsem a taky někde hluboko jsem věděla, že konečně jdu správně. Že jsem své já po mnoha letech nasměřovala správnou odbočkou, a že konečně jsem našla východisko z toho kruhu, ve kterém jsem se stále točila.
Můj odpor ke kortikoidům došel do bodu, kdy přede mě v této době jedna kamarádka dala mastičku se slovy, že si myslí, že mi na ekzém pomůže. Ta kamarádka mi chtěla pomoct, ale já jsem přesně věděla, jaká mastička to je. Kamarádka neměla sebemenší tušení, co mám v této oblasti za sebou a jaký vztah k této léčbě mám. S úsměvem jsem odmítla, ale ona mi tu mastičku dala, že ji nepotřebuje, ať si ji nechám, kdyby náhodou. Vzala jsem si ji. Možná jako připomínku toho, co bylo. Anebo možná pro případ největší nouze, kdy by mě svrbily prsty, ozvala se má stará závislost a já bych to vzdala. Nicméně jsem byla tak silná, že jsem po pár dnech tu tubu, která pro mě již nic nepředstavovala, vyhodila do koše. Nevzdala jsem se, vydržela jsem a stála si za tím, čemu jsem věřila a stále i věřím. A víte co? Ekzém zmizel. Vyléčil se mi i bez použití kortikoidů. Samozřejmě nebylo to ze dne na den a musela jsem si ekzém mastit a taky ho podpořit i jinými způsoby, ale o tom až příště.
Nevím, jestli můžu tvrdit, že jsem se ekzému zbavila navždy, nebo že se ho vůbec někdy nadobro zbavím, to nevím. To, co ale vím je, že ekzém můžu léčit přírodní a dlouhodobě udržitelnou cestou, tak jak se o to vždy snažila moje maminka už od mého dětského věku a nemusím používat mastičky na předpis, které v sobě neobsahují nic dobrého. Toto již není moje cesta, radši zvolím těžší a časově náročnější cestu než cestu rychlé pomoci teď, ale o to závažnějších důsledků potom. Už si nechci dobrovolně ubližovat, ať už v souvislosti s ekzémem anebo v jiných oblastech života. Ta lehčí cesta není vždy tou správnou volbou…
