Článek
Pak jsem se ale ztratila v myšlenkách (žádný mobil ani jiné moderní rozptylovadlo, staré dobré myšlenky) a jen mlčky jsem se koukala, jak bere lahvičku s roztokem na intimní hygienu (taková ta s pumpičkou, která přemění tekutinu na pěnu). Když jsem se dočesala (asi tak minuta, žádná plesová frizura), otočila jsem se a vidím, jak Ludvík sedí na koberečku, vedle něj je malá loužička a on prská a šklebí se. O jej, ano, už mi to dochází.
Co teď? Čichnout k němu, jasně, že tím smrdí, ručičky i pusinka. Kolik toho mohl spolknout? Spíš to jen olízl. Nepije ani čaj, těžko by se napil něčeho opravdu hnusného. No ale i tak, mám mu dát napít? A co? A kolik? Chlapovi zavolat nemůžu, jelikož je v práci a tohle by ho tak rozhodilo, že by neudělal vůbec nic. Možná je to banalita, ale stejně to nechci riskovat. Mozek pracuje automaticky, na googlení není čas ani koncentrace, tak volám Toxikologické informační středisko (TIS). Paní doktorka je moc příjemná, radí moc nevyplachovat, ať to nepění, pro jistotu dát lžičku Espumisanu a potom může trochu zapít.
Ve chvíli, kdy jsem slyšela Espumisan, tak jsem se uklidnila, protože ten doma máme a hned se mi vybavilo, jak mi Jirka říkal, že se používá přesně i v těchto případech, protože má protipěnivé vlastnosti. Po chvilce jsem Ludvíka nakojila, bedlivě ho sledovala a když jsem viděla, že je všechno v pořádku, šli jsme ven. (Chtěli jste větší drámo? Že ne…)
Jedním z mých oblíbených blogů je Pediatrie s úsměvem, kde jsem si před pár měsíci přečetla článek Otravné otravy a uložila si telefonní číslo na TIS, přesně, jak paní doktorka radí. Děkuji za její web, rady a posílám tuto informaci dál i k vám. Uložte si to číslo.
TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM
TEL.: 224 91 92 93
TEL.: 224 91 54 02
Možná ho nikdy nepoužijete a budete happy. A možná se vám bude jednou hodit a ušetří vám ty minuty přepojování, kdy jste nervózní a každá sekunda trvá jako rok.
Ještě dodatek, volání na linku je hrazeno zdravotní pojišťovnou, takže po vás budou chtít informace jako rodné číslo a jméno kvůli komu voláte (v mém případě dítěte). Ale samozřejmě vám nejdřív poradí, co máte dělat.
Jak píšu v úvodu, prevence selhala, teď přichází to ponaučení (no jo, klopím uši, sypu popel na hlavu). Tak si doma taky zkontrolujte, jestli se něco nezatoulalo do výšky malého dítěte případně psa, kam to nepatří.
