Článek
Když přijel Jiří s dětmi z hřiště, už bylo vše připravené a zasedli jsme společně ke stolu. Ludvíka jsem si dala na klín, aby během našeho jídla neplakal v postýlce, přesnídávku dostal předem. Hned ho zaujal talíř s polévkou a než jsem stihla zareagovat, jeho ručička byla rychlejší a polévka na stole. Zasmáli jsme se tomu a Ludvík raději putoval do ohrádky. Pak nastala klasika, brambůrky ano, mrkvičku ne, ale „za maminku, za tatínka, za krtečka, za raketu“ to spravilo a polévka byla v nich. Děti se těšily na řízky. Ale už při prvním soustu křičely „pálí, pálí pusinka“. No jo, byly v pikantním trojobalu, čehož jsme si nevšimli. Vypili každý hrnek vody a já jsem rychle opekla na pánvičce kolečka šunky (štěstí že jsme ji měli v celku). Děti vzaly s povděkem náhradní variantu a jedly. Vzájemně jsme si přetahovali jídlo z talířů, podle toho kdo už nechtěl, a stejně pak skončilo u dětí, protože na vidličce někoho jiného bylo najednou atraktivní.
Děti zahlásily, že už jsou po obídku, tak jsme řekli, ať sfouknou adventní svíčky, že půjdeme spinkat. Jakoby to byl signál pro Ludvajze do té doby spokojeně ležícího v postýlce a tiše si naložil do plenky. A nejen do plenky. Nadále zůstal spokojeně ležet a dělat různé pazvuky. Vůni doutnajících knotů ale doplnila nasládlá vůně, však vy víte čeho.
Tříleťák a dvouleťáčka už naštěstí zvládají čůrání a přípravu ke spinkání sami, i když to někdy zahrnuje naprosto chaotické pobíhání rozptýlené nějakou kolem ležící hračkou (a že jich máme). Já jsem měla vyhlášený hnědý kód (to je podle Červeného trpaslíka, protože s kojencem jsme spíš u hořčicové). Takže k přebalováku, zjistit stav škod, svléknout dítě a sebe, utřít co jde a rovnou do vany. Cestou přeskočit trůnícího tátu, který dětem na dálku rozdává pokyny. V koupelně jsme zatím byli jen tři, ale proč by nás tam nemohlo být pět. Jeník neuměl natáhnout punčošky a Barunka chtěla pomazlit tatínka. V koupelně hračky nemáme, ale to vůbec nevadí, děti si vždy něco najdou tentokrát kartáčky. A tak si čistili zoubky, stylově u bidetu.
O 15 minut později leží děti s tatínkem nahoře na gauči a těší se, až budou loudit další pohádku, aby nemusely spinkat a tatínek doufá, že usnou hned u první. A taky že neusne dřiv než ony. Já mám tou dobou Ludvíka už čistě oblečeného a spokojeného v postýlce, znečištěné oblečení jsem namočila do vaničky a ještě v rychlosti skládám talíře ze stolu do myčky (ať to tam vypadá jako v normální domácnosti po velkém obědě a ne jak po výbuchu). Zároveň kontroluju všechny sporáky a svíčky, jestli nic nehoří. Podle intenzity z miminkovské postýlky už poznám, že je čas na kojení a spinkání.
Teď bych ráda napsala o 30 minut později všichni spinkají a já odpočívám u psaní. Jelikož mám článek hotový a z horního patra se pořád ozývá revoltující pláč a dupání až brní celý strop, jdu na pomoc.
