Článek
Všechno to začalo nevinně. Seděla jsem u kuchyňské linky, loupla bramboru a těšila se na večer. Vánoce. Klid. Pohoda. A pak přišla máma. A hned za ní tchyně. A hned po nich moje dcera Hana, která letos poprvé chtěla „pomoct s opravdovou dospělou přípravou“.
To jsem ještě netušila, že se v naší kuchyni rozjede salátová vřava, která by se dala vysílat jako reality show.
Máma Věra nakrájela cibuli na drobno. Tchyně Eva to viděla a zaječela, jako by máma právě zavraždila její kočku.
„Proboha! Ty tam dáváš cibuli syrovou? Vždyť to je barbarství!“
Máma se na ni otočila s výrazem člověka, který se nenechá zastrašit.
„Evi, milá zlatá, já dělám salát takhle čtyřicet let. A nikdy nikdo neumřel.“
„Možná někdo jen neměl sílu protestovat,“ odsekla tchyně a teatrálně si dala ruce v bok.
Hana stála mezi nimi jako rozhodčí zápasu, který nikdy nechtěla moderovat. „Mám tu cibuli radši osolit nebo…?“
„Nesahej na to!“ vykřikly obě najednou. Hana nadskočila a brambora jí vyklouzla z ruky, dokutálela se ke stolu a zastavila se u kočky, která ji začala očichávat jako důkazní materiál.
Chtěla jsem situaci uklidnit. Opravdu.
„Holky, každá děláme salát jinak. Věra ho má ráda s cibulí, Eva bez cibule. Letos…“
„Letos to uděláme správně,“ přerušila mě tchyně.
„A to jako podle koho?“ zvedla obočí máma.
„Podle normy!“ prohlásila Eva vítězně, jako by byla vedoucí svazu bramborového salátu.
Máma se rozesmála. Ten smích jsem znala, smích člověka, který se chystá někoho umlátit argumenty.
„Tak povídej, Evinko. Vysvětli mi normu na salát.“
Tchyně si upravila rukávy, postavila se přímo nad mísu a začala odříkávat recept tónem, který používala jen tehdy, když měla pocit, že zachraňuje lidstvo:
„Brambory nakrájet na větší kostky, ne na ty tvoje drobečky. Mrkev vařená, ne rozvařená. Hrášek z plechovky. Majonéza kupovaná, žádné domácí experimenty. A hlavně žádná cibule!“
„To je salát pro zbabělce,“ pronesla máma s pohrdáním.
A do toho se ozvala Hana, sedmnáctiletá rebelka s TikTokem v kapse:
„Já jsem četla, že správný bramborák, teda salát, by měl být s jogurtem, a ne s majonézou…“
V tu chvíli ztuhly obě. Synchronizovaně. Jak dvě sochy, které právě slyšely největší rouhání svého života.
„JOGURT?“ zaječely unisono.
„No jo, je to zdravější a prý lehčí na žaludek,“ pokračovala Hana nevinně.
Máma si sedla na židli, tchyně se opřela o linku a já měla pocit, že jestli někdo teď udělá špatný pohyb, začne to bouchat jako bramborová mina.
A pak to vypuklo.
Máma popadla vařečku a ukazovala s ní jako generálka:
„Salát bez cibule není salát! Je to jen mazlavá hmota pro lidi bez charakteru!“
Tchyně si vzala jako zbraň majonézu. „A salát s tvým množstvím cibule je biologická zbraň! Myslíš, že kvůli tomu chceme trávit Štědrý večer v průvanu?“
Hana mezitím na mobil natáčela „salátovou diskuzi“, jak to nazvala, a já jí musela mobil vyrvat z ruky. Nebylo vhodné, aby naše rodinné drama šlo virálně mezi pětset zhlédnutími a jedním trapným duem s cizím člověkem.
„Tak dost!“ zvýšila jsem hlas, i když jsem věděla, že to nezabere. „Udělejme kompromis.“
Obě ženy se na mě podívaly takovým způsobem, že jsem okamžitě pochopila, že kompromis je slovo, které mělo zůstat nevysloveno.
„Uděláme dvě mísy,“ řekla jsem opatrně. „Jednu podle mámy, jednu podle tchyně.“
Máma pyšně přikývla. „Správně. A ta moje bude samozřejmě ta, kterou bude chtít jíst celá rodina.“
Tchyně se ušklíbla. „Prosím tě, ty tvoje cibulové koncentráty nechce jíst nikdo kromě tvé kočky.“
Hana se ozvala: „Já si udělám tu třetí, s jogurtem.“
„NE!“ zařvaly obě ženy.
A tak zatímco dvě zkušené dámy bojovaly o čest svého receptu a budoucnost salátu, Hana seděla u linky a míchala si zdravou verzi, která chutnala jako kompromis mezi bramborem a zármutkem.
Když jsme všechny tři mísy donesli na stůl, hosté si nabírali opatrně. Ne kvůli chuti, ale protože měli strach, aby se náhodou nezařadili do špatné „frakce“. A tak salátová diplomacie běžela v plném proudu.
A víte, která mísa zmizela jako první?
Hanin jogurtový experiment. Nikdo se k tomu nechtěl přiznat, ale zmizela jako první. Tchyně s mámou o tom dodnes neví a Hana má svůj malý salátový triumf.
A já? Já jsem se poučila.
Příště, až budou chtít tři ženy společně připravovat bramborový salát, vyrobím něco mnohem jednoduššího.
Třeba jen brambory s máslem.
