Článek
Hraje si na oběť. Ironie osudu mě bodá do živého s každým dalším dnem. Ten muž, který mi kdysi sliboval hory doly, který byl otcem mých dětí, se teď schovává za maskou ublíženého a přitom cíleně a s chladnou vypočítavostí štve naše dcery proti mně.
Bolí to. Bolí to víc, než si dokáže kdokoliv představit. Je to rána do srdce matky, která pro své děti dýchá, která by pro ně snesla modré z nebe. Vidím to v jejich očích, v jejich odtažitosti, v těch krátkých, strohých zprávách. Cítím tu chladnou zeď, kterou mezi nás staví jeho manipulace, jeho lži a jeho snaha zničit pouto, které jsme si léta budovaly. A nejhorší na tom je ta bezmoc. Ta strašlivá bezmoc, když sledujete, jak vaše vlastní děti, vaše milované holčičky, se pomalu otáčejí zády, otrávené jeho jedovatými slovy.
Jak to mohl udělat? Jak mohl ten muž, se kterým jsem sdílela tolik let života, tolik radostí i starostí, klesnout tak hluboko? Jak mohl zneužít svou otcovskou roli k tomu, aby zničil vztah mezi matkou a dcerami? Nerozumím tomu. Moje mateřské srdce to odmítá pochopit.
Vzpomínám si na dny, kdy jsme byli rodina. Na ty společné večeře plné smíchu, na ty výlety, na ty večerní pohádky před spaním. Vzpomínám si na jejich malé ručičky, které se pevně držely té mojí. A teď? Teď se mi vyhýbají, odpovídají jednoslovně a v jejich hlase slyším ozvěnu jeho slov, jeho manipulací. Štve je proti mně. Krmí je lžemi o tom, jaká jsem špatná matka, jak jsem jim ubližovala, jak jsem ho opustila. Překrucuje realitu, hraje na jejich city a využívá jejich dětskou zranitelnost. A ony mu věří. Protože je jejich otec. Protože mu chtějí věřit. Protože nechápou tu složitost dospělých vztahů a jeho nízkou snahu pomstít se mi skrze ně.
Bolí mě každé jejich odmítnutí, každá jejich chladná zpráva. Bolí mě, když vidím, jak se vzdalují, jak se nechávají ovlivnit jeho jedovatými slovy. Bojím se, že přijdu o jejich lásku, o jejich důvěru, o to nejcennější, co v životě mám. Ale nevzdám se. Nemůžu se vzdát. Jsem jejich matka a budu bojovat za naše pouto, i kdybych měla čelit celému světu. Budu jim neustále připomínat, kdo jsem, jak moc je miluji a jak moc pro mě znamenají. Budu trpělivá, i když mi srdce krvácí.
Budu silná, i když se cítím na dně. Vím, že pravda jednou vyjde najevo. Věřím, že časem prohlédnou jeho manipulace a uvidí, kdo je tu pro ně vždycky byl a vždycky bude. Věřím, že se ke mně jednou vrátí, s otevřeným srdcem a s pochopením. Mezitím ale musím snášet tu bolest, tu nespravedlnost a tu strašlivou nejistotu. Musím být silná pro ně, i když se sama cítím slabá. Musím věřit, i když se mi rozum bouří. Musím doufat, i když se zdá, že je vše ztraceno. Hraje si na oběť, zatímco mi krade mé vlastní děti.
Ale já vím, kdo je tu skutečnou obětí. Jsou to ony, naše dcery, které jsou zatahovány do jeho pomsty, které jsou nuceny vybírat si stranu, které jsou otráveny lžemi a manipulacemi. Ale já jsem jejich matka. A mateřská láska je silnější než cokoliv jiného. Je to pouto, které se nedá přetrhnout, i kdyby se o to někdo sebevíc snažil. Budu tu pro ně, ať se děje cokoliv. Budu čekat, budu doufat a budu bojovat. Protože ony jsou můj život, moje všechno. A já se o ně nikdy nepřestanu prát. Nikdy.
Ta jeho hra na oběť je jen ubohý pokus zakrýt jeho vlastní vinu, jeho vlastní selhání. Ale pravda má tendenci vyplouvat na povrch. A já věřím, že jednou vyplave i v tomto případě. A mé dcery pak uvidí, kdo je tu skutečně miluje a kdo se je snažil zmanipulovat. Do té doby budu muset snášet tu bolest a tu nespravedlnost. Budu muset být silná a trpělivá. Budu muset věřit v sílu mateřské lásky a v to, že pravda nakonec zvítězí. Protože ony jsou moje dcery. A já jsem jejich matka. A to pouto je nezlomné. I kdyby se ten bývalý snažil sebevíc. Jeho hra na oběť nemůže zničit lásku matky k jejím dětem. Nikdy.
