Článek
Takže narozeniny. Krásný den, kdy se člověk těší na milá překvapení, na to, že si ho blízcí hýčkají a zahrnou dárky, které mu udělají radost. No, v mém případě se radost mísila s mírným šokem a nutkáním nenápadně se někam schovat. Rozbalila jsem totiž dárek od svých nejmilejších a v krabici se neskrýval žádný šperk, žádná voňavka, ani poukaz na masáž. Místo toho na mě vykoukla elegantní brožurka s nápisem: „Kurz vaření pro začátečníky (a mírně pokročilé případy beznaděje)“. A k tomu ještě ručně psaná poznámka, která bodla víc než špatně nabroušený nůž: „S láskou. A s nadějí, že už konečně nebudeme muset jíst ty tvoje experimenty.“
No, co vám budu povídat. Chvíli jsem tam seděla s otevřenou pusou a snažila se zpracovat tenhle „upřímný“ projev lásky. Na jednu stranu jsem se musela smát, protože ten jejich smysl pro humor je občas opravdu… specifický. Na druhou stranu jsem cítila takové to lehké píchnutí u srdce. Jako by mi nenápadně naznačovali, že moje kulinářské umění je na úrovni pokusu o jadernou fúzi v kuchyni.
Ale abych byla spravedlivá, musím přiznat, že moje vaření občas opravdu připomíná spíš alchymistickou laboratoř než útulnou kuchyni. Mám takovou zvláštní tendenci improvizovat, kombinovat naprosto neslučitelné ingredience a řídit se heslem „co dům dal, to se uvaří“. Výsledky jsou pak… no, řekněme překvapivé. Občas se povede něco, co se dá s trochou dobré vůle sníst, ale častěji to končí s výmluvami typu „dneska mám nějaký divný čich“ nebo „víš co, objednáme si radši pizzu“.
Takže ten kurz vaření byl asi takovým jejich tichým (no, spíš dost hlasitým) voláním o pomoc. A já jsem si řekla, proč ne? Třeba se konečně naučím rozeznávat bazalku od majoránky a moje omáčky přestanou mít podezřelou barvu. Navíc, představa, že jednou budu schopná uvařit něco tak chutného, že mi za to budou tleskat vestoje, je docela lákavá. První lekce kurzu byla… zajímavá. Sešla se tam pestrá směsice lidí - od nadšených amatérů, kteří chtěli jen vylepšit své dovednosti, až po zoufalce, kteří v kuchyni zřejmě způsobovali menší katastrofy než já. Lektor, sympatický mladý kuchař s nekonečnou trpělivostí, se nás snažil zasvětit do základů - jak správně krájet cibuli (věřte mi, je to věda!), jak uvařit rýži, aby nebyla slepená jako modelína, a jak připravit kuře, které nebude uvnitř syrové a zvenku spálené na uhel.
Musím přiznat, že jsem se občas cítila trochu… mimo. Zatímco ostatní s nadšením míchali, krájeli a ochutnávali, já jsem spíš bojovala s nožem a snažila se nezpůsobit požár. Ale lektor byl opravdu skvělý, všechno nám vysvětloval krok za krokem a s humorem, takže i ty moje kulinářské eskapády nakonec neskončily úplnou tragédií. Postupně jsem začala chápat některé základní principy. Že česnek se má smažit jen chvilku, aby nezhořkl. Že bylinky se přidávají až na konci, aby si zachovaly svou chuť. A že existuje něco jako „špetka soli“, která opravdu znamená jen špetku, a ne půlku solničky. Dokonce jsem se odvážila doma vyzkoušet pár jednoduchých receptů. A světe div se, některé z nich se daly jíst! Moje rodina sice stále ještě s mírnou nedůvěrou ochutnávala každý můj výtvor, ale už aspoň nedělali ty vyděšené obličeje jako dřív.
To už je pokrok, ne? Ten kurz vaření mi dal víc než jen nové recepty. Naučil mě nebát se experimentovat (ale už s menší dávkou šílenství), naučil mě, že i v kuchyni platí pravidla, která se vyplatí dodržovat, a hlavně mi ukázal, že i já můžu jednou zvládnout uvařit něco, na co budu pyšná.
Takže svým nejmilejším musím nakonec poděkovat. Ten jejich „upřímný“ dárek měl nakonec smysl. Možná se ze mě nikdy nestane michelinský kuchař, ale už aspoň nebudu postrachem rodinných večeří. A kdo ví? Třeba je jednou překvapím něčím tak dobrým, že si na tenhle „výchovný“ dárek ani nevzpomenou. A když už nic jiného, aspoň mám historku k narozeninám, která vždycky pobaví. A to je taky k nezaplacení, nemyslíte?
Takže hurá do kuchyně! A s úsměvem, i když vám zrovna připálíte cibuli. Protože i mistr tesař se někdy utne, a mistr kuchař občas něco spálí. Hlavní je se z toho poučit a zkusit to znovu. A třeba jednou ten náš kulinářský „průšvih“ skončí velkým úspěchem!
