Článek
Padesátka. Pro někoho jen číslo, pro jiného milník, kdy se začíná bilancovat. Děti už většinou stojí na vlastních nohách, hypotéka se blíží ke konci a člověk si říká, co dál.
Je vám padesát a říkáte si, co dál? Děti jsou většinou z domu, práce už není, co bývala, a únava se ozývá čím dál častěji. A do toho rostoucí ceny, drahé nájmy, nejistota v práci. Člověk má pocit, že je na všechno sám. Jenže málokdo ví, že právě v tomhle věku přichází něco, co může hodně změnit. Ne slib, ne jednorázová almužna. Ale konkrétní možnosti, jak si pomoct. A to přímo od státu. Jen je potřeba vědět, že na ně máte nárok – a hlavně o ně umět požádat. Začněme tím nejčastějším.
Ztratíte práci. Ne vlastní vinou, ale prostě to přijde. Firma se zavře, snižují stavy, dostanete výpověď. Najít nové místo po padesátce je často mnohem těžší než si to lidé mladší vůbec dokážou představit. Jenže pokud jste za poslední dva roky odpracovali aspoň dvanáct měsíců, máte právo na podporu v nezaměstnanosti. A ta není stejná pro všechny – čím jste starší, tím delší dobu vám stát pomáhá. Do padesátky pět měsíců, mezi padesáti a pětapadesáti osm měsíců, a po pětapadesátce až jedenáct. Nejde o žádné závratné částky, ale když nemáte žádný příjem, každá pomoc se počítá. A pokud jste výpověď nedali sami, první dva měsíce můžete dostávat až 65 % svého předchozího čistého platu. Pomalu, ale jistě, vám to může udržet hlavu nad vodou.
Druhá věc, o které skoro nikdo nemluví, je příspěvek na bydlení. Nájem, energie, voda – to všechno je dneska drahé tak, že se to nezdá fér. A když jste sami nebo s nízkým příjmem, může vás to doslova semlít. Jenže když vaše náklady na bydlení přesahují 30 % vašich příjmů (v Praze 35 %), máte nárok na státní pomoc. A ne na měsíc nebo dva. Příspěvek na bydlení můžete čerpat dlouhodobě, pokud splňujete podmínky. A co je na tom nejlepší? Stačí jen zajít na úřad práce nebo podat žádost online. Bez složitostí, bez nekonečného obíhání. A výsledkem může být to, že se konečně přestanete bát otevřít obálku s vyúčtováním.
A pokud už práce prostě nejde – kvůli zdraví, vyčerpání nebo péči o blízké – i tehdy existuje řešení. Předčasný důchod. Jestliže máte odpracováno čtyřicet let a jste maximálně tři roky před důchodovým věkem, můžete odejít dřív. Ano, důchod bude o něco nižší, ale někdy je důležitější klid než pár korun navíc. Protože co je to za život, když každý den odpočítáváte do večera a říkáte si, jestli ještě vůbec zvládnete další měsíc.
Lidé po padesátce nejsou přítěží. Jsou to ti, kdo drželi zemi nad vodou. Kdo vychovali další generaci, kdo pracovali, i když nebylo snadné. A právě proto mají právo vědět, že na pomoc nejsou sami. Jen je potřeba říct to nahlas. Nečekejte, až bude pozdě. Když víte, co vám náleží, můžete si o to říct. A mít zase alespoň trochu jistoty. Protože život po padesátce nekončí. Možná se teprve začíná psát jinak – ale neznamená to, že by měl být těžší. Jen je potřeba umět říct: mám na to nárok. A chci ho využít.
