Článek
Tak zase jednou sedím a přemýšlím o tom, co mi život přináší a co mi tak nějak samo plyne pod rukama. A dneska mi v hlavě utkvěla taková věčná otázka, která asi trápí spoustu z nás, co rádi poznáváme svět: cestovat na vlastní pěst, s batohem na zádech a mapou v ruce, nebo si raději zaplatit ten all inclusive a nechat se hýčkat?
Já sama jsem si v životě vyzkoušela obojí a musím říct, že každá varianta má něco do sebe, ale taky svoje „ale“. Víte, když jsem byla mladší, tak pro mě existovala jen jedna správná cesta – svoboda! Představa, že mi někdo bude diktovat, kdy mám snídat, kam se jde na výlet a v kolik se musím vrátit do hotelu, mi připadala naprosto šílená. Já chtěla prozkoumávat zapadlé uličky, ochutnávat místní speciality v malých bistrech, kde nikdo nemluví anglicky, a hlavně, chtěla jsem se ztratit a zase najít. Ten pocit, když se člověk spoléhá jen sám na sebe, když musí řešit nečekané situace a improvizovat, to pro mě bylo to pravé dobrodružství.
Pamatuji si na jednu cestu po jihovýchodní Asii. Měla jsem jen letenku a pár základních bodů, kam bych chtěla dojet. Zbytek se nějak vyvrbil. Spala jsem v různých hostelech, někdy to bylo super, někdy to bylo tak trochu „za trest“. Jedla jsem na ulici z pojízdných stánků, občas jsem si nebyla jistá, co vlastně jím, ale vždycky to bylo plné chutí a vůní. Potkala jsem spoustu zajímavých lidí – baťůžkáře z celého světa, místní, kteří mi ochotně poradili a pomohli, i takové ty „podivíny“, na které člověk jen tak nezapomene. No jo, byly tam i chvíle, kdy mi nebylo zrovna do smíchu. Člověk se občas cítil tak nějak sám, ztracený v tom cizím světě, a ty jazykové bariéry taky nebyly vždycky sranda. A doprava? To byla kapitola sama pro sebe, někdy adrenalinový zážitek, jindy zkouška trpělivosti. Ale když se na to teď dívám zpětně, tak si říkám, že to byly ty nejcennější lekce. Naučilo mě to spoléhat se sama na sebe, poslouchat ten vnitřní hlas, být otevřená všemu novému, co mi život přinese, a hlavně, zjistila jsem, že i když se lidi liší kulturou a jazykem, v podstatě jsou všude na světě dobří a když je nejhůř, tak ochotní pomoct.
Jenže víte co? S tím, jak léta běží a člověk si možná už tolik nechce dokazovat, že zvládne přežít kdekoli, jsem začala docela oceňovat i ten komfort, když se o vás někdo postará. Ten pocit, že si jen tak sednete do autobusu a někdo jiný už ví, kam vás doveze, že přijdete do hotelu a nemusíte řešit, jestli je tam čisto a jestli vám tam náhodou neukradnou boty. A ty all inclusive dovolené? No, kdo by to neměl rád, když se nemusíte starat o to, kde se najíte a co budete pít. Myslím si, že tady prostě není žádná správná nebo špatná odpověď. Je to tak nějak o tom, co zrovna v danou chvíli chcete a potřebujete. Někdy prostě toužíte po tom dobrodružství, po té svobodě, kdy si sami určujete svůj rytmus a směr. A jindy zase přijde ten čas, kdy si chcete hlavně odpočinout, nechat se hýčkat a nemuset nic řešit. Záleží na tom, jaký máte zrovna styl cestování, kolik času a peněz na to máte, a upřímně, i na té vaší momentální náladě. Někdy prostě chcete vypnout a nechat se vézt.
A víte co je na tom nakonec nejlepší? Že si můžeme vybírat. Že si můžeme jednou sbalit batoh a vyrazit na vlastní pěst a podruhé si objednat ten pohodlný zájezd s plnou penzí. Že se tyhle dva světy vůbec nevylučují a můžeme si z každého vzít to, co nám zrovna vyhovuje. Myslím si, že to cestování na vlastní pěst nás tak nějak formuje, učí nás samostatnosti, pohotovosti a otevírá nám oči pro ty nečekané a často nejkrásnější zážitky. A ty organizované zájezdy? Ty nám zase šetří ten drahocenný čas a nervy a umožňují nám bez starostí poznat i ta místa, kam by se člověk sám třeba neodvážil nebo by to pro něj bylo příliš komplikované.
Takže až budete příště plánovat ten svůj únik z reality, zkuste se na chvilku zastavit a zamyslet se nad tím, co vám v tu chvíli udělá největší radost. Jestli chcete být tím pánem svého času a objevovat svět po svém, nebo jestli si chcete dopřát ten luxus, že se o vás někdo postará od A do Z. Ať už si vyberete jakkoliv, hlavně si to užijte a načerpejte ty krásné vzpomínky, které vám pak budou hřát u srdce. Protože o to přece při cestování jde, o ty zážitky, o ty nové pohledy na svět a na sebe samotné.
A je úplně jedno, jestli k nim dojdete s roztrhanou mapou v ruce nebo s chlazeným drinkem na lehátku u bazénu. Hlavní je, že jdete a poznáváte. A to je přece to nejvíc, no ne?
