Článek
Petr, mladý student medicíny, měl neobvyklou zálibu – sbíral skleněné oční protézy. Nešlo o žádnou morbidní fascinaci, spíše o zvláštní zájem o lidskou anatomii a umění sklářů. Každé oko, které získal, bylo pro něj malé umělecké dílo, dokonalá imitace lidského orgánu.
Jeho sbírka nebyla nijak rozsáhlá, jen několik kusů, které získal od starých optiků nebo z pozůstalostí. Petr se zajímal o historii každého oka, o to, komu patřilo a jaký příběh se za ním skrývá. Jednoho dne, při návštěvě starého antikvariátu, narazil na neobvyklé oko. Bylo zelené, s jemnými žilkami, a zdálo se, že vyzařuje zvláštní energii.
Petr si oko koupil a odnesl si ho do svého malého bytu. Začal ho studovat pod mikroskopem, obdivoval jeho dokonalost a snažil se odhalit jeho tajemství. Postupně si začal všímat podivných věcí. Když se na oko zadíval, měl pocit, že se na něj dívá zpět. Někdy se mu zdálo, že v oku vidí záblesky vzpomínek, obrazy krajiny, tváře lidí.
Začal ses cítit znepokojeně, ale zároveň ho to fascinovalo. Začal pátrat po původu oka, hledal informace o výrobci, o majiteli. Zjistil, že oko patřilo mladé ženě, která tragicky zahynula při autonehodě. Petr se rozhodl navštívit její rodinu, aby se dozvěděl více.
Při setkání s rodinou zemřelé ženy se dozvěděl o jejím životě, o jejích snech a touhách. Ukázalo se, že byla talentovaná malířka, která milovala přírodu a barvy. Petr si uvědomil, že oko není jen umělecké dílo, ale i nositel vzpomínek a emocí.
Rozhodl se, že oko vrátí rodině zemřelé ženy. Věděl, že pro ně bude mít velkou citovou hodnotu. Od té doby se Petr změnil. Přestal sbírat oční protézy a začal se zajímat o lidské příběhy. Začal navštěvovat nemocnice a domovy důchodců, kde naslouchal lidem a zaznamenával jejich vzpomínky.
Petr se stal kronikářem lidského života, sběratelem příběhů. Jeho byt, kdysi plný skleněných očí, se naplnil slovy a vzpomínkami. A lidé říkali, že v jeho očích, kdysi zvědavých a analytických, se nyní zrcadlí všechny příběhy, které nasbíral, všechny duše, které vyslechl.
