Článek
Svět se zmítá v dalším válečném konfliktu. Izrael a USA zaútočily na Irák, je však nad slunce jasné, že zasažen bude celý svět.
Naše vláda tím pádem nedostala svých sto dnů hájení. Jako by nestačila válka na Ukrajině. Ministři se ani pořádně nerozkoukali a už pravděpodobně budou muset řešit nové těžkosti, namátkou skokový nárůst cen ropy.
Tak jakpak na tom jsme v tomto bouřlivém čase? Válka za humny, bouřlivý Blízký východ, nevyzpytatelný americký prezident, nerozhodná Evropská unie, výdaje na obranu, je toho dost.
Jeden by řekl, že náš nový ministr obrany, pan generálporučík v. v. Mgr. Ing. Jaromír Zůna , MSc., Ph.D., absolvent Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, absolvent National War College ve Washingtonu a doktorského studia na Univerzitě obrany, poté velitel 6. mechanizovaného praporu v misích IFOR/SFOR, velitel Vojenské akademie Vyškov, náčelník štábu NATO Joint Force Training Centre v Polsku, v letech 2019-2022 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR, v letech 2022-2024 přidělenec obrany ČR v Číně, Mongolsku a KLDR, po skončení aktivní služby krátce působil ve zbrojařském průmyslu – úplně se mi zamotala hlava, než jsem tento úctyhodný životopis opsala z Wikipedie – bude důstojným zástupcem naší vlasti na mezinárodním poli. Že jeho prvotním a nejdůležitějším úkolem bude obrana země v této těžké době. Že mu občané mohou směle důvěřovat. Zkrátka, že není žádný jeliman.
Jenže se tak zatím bohužel jeví. Jak brát vážně muže, jenž se z pozice své funkce sebejistě vyjádří, sdělí národu svůj názor na další pomoc Ukrajině a druhý den se nechá vtáhnout jako poslušná loutka do nechutného představení, kde ze sebe ve veřejném prostoru udělá doslova šaška. Nechá se rozcupovat na kusy ve virálním videu, kde před zástupcem strany, jež ho do funkce ministra nominovala, vystupuje jako zkroušený žáček, který teď už ví, jak znějí správné odpovědi.
Dále pan ministr musí snést, že se jeho výroky stranickými kolegy označují za buď vytržené z kontextu nebo důsledek špatného vyjadřování a příslibu, že se to již nebude opakovat, neboť pan ministr již pochopil, kudy běží zajíc. Tak mu nakonec nezbývá nic jiného, než úhybné manévry před „dotěrnými“ novináři a potupné mlčení při tiskové konferenci.
Aby se pan ministr i nadále nezpronevěřoval nekompromisně stanoveným požadavkům, pro jistotu nedoporučil účast v nedělním diskusním pořadu veřejnoprávní televize ani náčelníkovi Generálního štábu Armády ČR. No jenomže mě by zrovna názor náčelníka Generálního štábu AČR na současnou situaci zajímal! A rozhodně si nemyslím, že jsem sama.
Kupříkladu bych moc ráda věděla, proč vláda v této době navzdory všem mezinárodním závazkům plánuje snižovat náklady na obranu. Já bych tedy nesnižovala. Proč máme takový problém jasně podpořit napadený stát a poskytnout mu letouny L-159? Tak můžeme to udělat nebo ne? A jestliže ano, proč to neuděláme? Proč se bude omezovat rozpočet BIS, když se neustále množí hybridní útoky? A určitě nejen ty. Včerejší ujištění poslance Kotena ve „Čtyřiadvacítce“, že „rozpočet bude určitě stačit“ bez jakéhokoli vysvětlení jaksi nestačí, i když je pan poslanec členem Výboru pro bezpečnost a asi ví víc než my ostatní. Jenže my zas víme své. Svět je vzhůru nohama, vládne nejistota a nervozita a Česká republika omezuje výdaje na obranu.
Doba je těžká a systém obrany naší země nepůsobí důvěryhodně. Ministr obrany je rukojmím ani ne osmiprocentní strany a za ministerské frčky je zřejmě ochoten snášet jakoukoli veřejnou potupu. To je jeho věc. Co však není jeho věc a ani věc SPD, je Armáda České republiky. Ta slouží této zemi. Slouží nám všem.
