Článek
Některým zprávám se už vyhýbám. Očima přelétnu titulek, ale jakmile se jedná o něco nepříjemného, kriminálního, něco, kde lidé ubližují zvířatům anebo, nedejbože, něco zlého s dětmi, instinktivně uhnu pohledem a jedu dál. Tohle však byla zpráva, které se člověk nezbavil, kdyby sebevíc chtěl. Byla totiž všude. Titulky řvaly svůj děsný obsah čtenářům do obličejů a nakonec si to určitě přečetli všichni, ať chtěli či nechtěli.
Někdo zavraždil malé dítě. Docela maličké a úplně bezbranné. S postupem času a vyšetřování vyšlo najevo, že to byl otec. Narkoman a alkoholik, který měl již mnohokrát co do činění se zákonem.
Vyšlo též najevo, že ubytovna je značně zanedbaný barák uprostřed nešťastné části obce Lipna Drahomyšli. Podle místních se o dům nikdo nestará, často nefunguje základní vybavení, například toalety, obyvatelé jsou zdrojem častých konfliktů, jež zasahují celou obec. A obec je bezmocná.
To si prostě dva „podnikatelé“ z Prahy koupí někde daleko od svých vlastních domovů nějakou barabiznu, nějak ji dají do kupy a udělají z ní ubytovnu pro lidi v nouzi. Za lůžko mohou inkasovat nemalý peníz, v případě Drahomyšle se mělo jednat o deset tisíc. Dále se o nemovitost nestarají, své mají jisté. Nájemníci většinou pobírají sociální dávky, z nichž jim páni domácí hned dosti ukrojí. Co se děje dál, je pochopitelně nezajímá. Co je jim po tom, že jejich dům je v centru malé obce s necelou stovkou stálých obyvatel, že jeho obyvatelé a jejich životní styl místním značně ztrpčují život? Čím víc lůžek, tím pochopitelně líp. A obci zbydou tak leda oči pro pláč.
Bylo to popsáno mnohokrát a do detailů, obchod s chudobou se celá ta transakce jmenuje. Jede to tu léta. Bodejť by ne, je to skvělý byznys. Za málo muziky slušný vejvar. Jen musí mít pan podnikatel dosti silný žaludek.
Tak ne že by se stát tak zas úplně nezajímal, co se děje. To se vždycky nějaký politik z centra rozjede do kraje a tam holt má v programu taky návštěvu vyloučené lokality. Pěkně tam pohovoří, podiví se nad poměry a slíbí nápravu. A pak hajdy rychle pryč, poněvadž tohle je fuj a kdo má sakra vědět, co vlastně s tím?
Většinou se s problémem musí poprat obce. V případě Drahomyšle se rýsuje řešení, obec hodlá barabiznu odkoupit, zrekonstruovat a poskytnout bydlení starým lidem anebo mladým rodinám. Chvályhodný a rozumný záměr, chtělo by se říct. Místním se uleví a starým i mladým se pomůže.
Jeden hodně naivní by si též mohl říct, slušné řešení. Páni podnikatelé se zřejmě budou objektu chtít zbavit, je-li zatížen takovým zločinem. Musí je přece taky trochu pálit svědomí, myslí si ten jouda. Ale kdeže! Všechno je jinak, milostivá!
Pánové za objekt zaplatili šest miliónů korun. Investice do oprav a vybavení zřejmě nic moc. Asi deset tisíc za jedno lůžko a nájemníků kolem sedmdesáti, vykukové nemohou ostrouhat. Kdo naopak velmi pravděpodobně ostrouhá ať tak či onak, bude zase obec. Poněvadž cena, kterou majitelé naprosto bezostyšně požadují, činí po smlouvání dvacet sedm miliónů. A jestli ne, pak tam nastěhují další nájemníky. Totiž zoufalce, co za třílůžkový pokoj bez koupelny musí zaplatit třicet tisíc, protože ve slušném nájmu je nikdo nechce.
Obec Lipno čítá šest set obyvatel, její část Drahomyšl padesát pět. Suma dvaceti sedmi miliónů je likvidační. Tak tu stojí David proti Goliášovi, jenže tentokrát David svůj prak, totiž v našem století zákon, asi nenajde. Ledaže by se probral spící obr, dnes stát, a řekl by si třeba, tak takhle teda ne, takhle se u nás podnikat nebude. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví, svoboda v podnikání, to vše jistě, avšak nikoli na úkor jiných. Cena hyen podnikatelských není otázka nabídky a poptávky, je to sprosté vydírání. Navíc, klidně by mohl nenapravitelný snílek pokračovat ve svých úvahách, stát se na tomhle špinavém byznysu též nepřímo podílí, když na jedné straně lidem v nouzi poskytuje pomoc a na straně druhé zavírá oči nad jejich bezostyšným odíráním.
Tak mě maně napadá, když čtu články v novinách a na Seznamu, koukám na zprávy, čí tihle lidé vlastně jsou. Rozmohl se nám tady v poslední době totiž takový nešvar – dělíme se na naše lidi a jejich lidi, rozuměj, naši jsou chytří a vědí, kudy běží zajíc, zatímco ti jejich jsou pitomí negramoti, co ničemu nerozumějí.
Mně však vrtá hlavou, čí vlastně jsou tihle problematičtí obyvatelé ubytoven? Jsou naši anebo jejich? Nehlásí se k nim nikdo. Plavou tak nějak mimo systém. K volbám asi moc nechodí, čili stranicky jsou nezajímaví. Taky nebývají příliš vzdělaní a často činí špatná rozhodnutí. Vědí, že jsou všude jen trpěni, málokdo vedle nich chce bydlet. No ano, často holdují alkoholu a drogám, za spoustu věcí si můžou sami. Chápu, je to léty zarostlý problém, na který si všichni tak nějak zvykli a tolerují ho. Nakonec, svět má zrovna teď spoustu jiných starostí, než nějaké ubytovny.
Tak se stane, že se v celém tom marasmu ztratí maličký bezmocný chlapeček, který měl tu smůlu, že se narodil ve špatnou dobu na hodně špatné místo. Stát pak pro něj pošle helikoptéru, ale už je pozdě. Nechci se tady teď rozčilovat nad OSPODem, nad chytráky, co bezostyšně ždímají chudáky, nad lhostejným státem a celým jeho aparátem, který je někdy tak slepý.
Jenom mě děsí, kolik takových chlapečků a holčiček kde živoří a co všechno se jim může stát. A pak mě taky děsí, že se to pak raději ani nechce číst. Taky řešení.
