Článek
Tuhle jsem při ranním venčení potkala sousedku. Zatímco si naši miláčci očuchávali kdeco, my jsme tak trochu drbaly. Řeč přišla na drakonické pokuty, jimiž naše milé městečko hrozí neukázněným pejskařům. Leč nevybírá.
„Vymahatelnost práva v naší obci je složitá,“ povzdechla si a popsala mi své trable s jistým majitelem neukázněného a agresivního čokla, který už má na svědomí dost pokousaných a vynervovaných psů v širém okolí.
„Oni vždycky policajti přijedou, ne že ne, ale místo, aby mu napařili pořádnou pokutu, co furt slibujou, tak mu jen domluvěj, on na všechno kývne a všechno jede postaru. Tak má to cenu?“
Otázka to byla spíše řečnická. I já jsem ovšem přispěla svou trochou do mlýna: „To máte naprostou pravdu, mě navíc strašně štvou ty příšerný bobky na chodnících a ulicích. A když do toho někdy sama šlápnu, tak bych se vztekla. Co pokuta, vězení za tuhle čuňárnu! A někdy to nechaj klidně přímo vedle toho exkrementálního koše se speciálními pytlíky na sběr! Přitom to maj hned u nosu!“
Paní se mnou živě souhlasila, a tak jsme v družném ukřivděném rozhovoru setrvaly pěkně dlouho. Avšak ulevilo se nám, i když jsme svým potížím nijak nepomohly.
Na tento pocit bezmoci jsem si vzpomněla, když jsem vyslechla podcast, jehož autoři mi často mluví z duše. Tentokrát mě však zvedli ze židle. Šlo o podání trestního oznámení na Tomia Okamuru kvůli nechutnému rasistickému obřímu plakátu v centru Prahy na Václavském náměstí.
Přiznám se, že se mě celá kauza dotýká bytostně. V nejbližší rodině máme několik členů afrického původu. To, že jsou drazí mému srdci, je věc jedna. To, že jsou to vysokoškolsky vzdělaní a velmi pracovití lidé, je věc druhá, pro společnost navýsost zajímavá. Navíc tchán mé dcery je velmi vážený a vysoce postavený lékař ve Skotsku. Zaplať pánbůh, že v době téhle nechutné prezentace SPD u nás zrovna nebyl na návštěvě. Asi bych se musela studem propadnout.
A proto nemohu souhlasit s názorem, že je chyba trestní oznámení na pana Okamuru podávat. Prý mu to pouze zajistí nežádoucí pozornost před volbami.
Pozornost mu to zajistí zcela určitě, s tím nelze než souhlasit. Zde však stojí proti sobě dva principy. Za prvé jistý politický kalkul. Nebudu dělat něco, co by mi mohlo třeba uškodit. A tak nechám plavat i nějakou tu levárnu, abych soupeři nedej bože nedopomohl k reklamě. Neboť i negativní reklama je reklama a mnohdy velmi účinná.
Anebo se povznesu nad stranické půtky a budu důsledně sledovat cestu práva. Byl porušen zákon a vzneseno obvinění? Pak nechť nastoupí soud a rozhodne.
Hlasuji pro druhou možnost. Protože si pořád myslím, že exkrementy se mají vymetat. Jak z chodníků, tak z našich myslí.
